Schizofrenie

Schizofrenie je onemocnění, které patří mezi duševní poruchy. Snad o žádné jiné psychiatrické nemoci nekoluje mezi lidmi tolik pověr a předsudků jako právě o schizofrenii. Nejčastěji je tato nemoc mylně považována za rozdvojení osobnosti. Je pravda, že toto označení souvisí s překladem slova schizofrenie. Schizis znamená rozštěpení a fren mysl. Zjednodušeně lze říci, že dochází k rozpadu mysli a tím úpadku osobnosti.

Charakteristická je pro schizofrenii ztráta kontaktu nemocného s realitou. Nemocný vnímá, myslí a cítí běžné věci jinak. Tyto změny jsou takové intenzity, že už nelze odlišit, co je skutečnost a co ne. Schizofrenie je závažné onemocnění, které může postupně vést k změně osobnosti a tím snížení kvality života. Nemocní častokrát nejsou schopni pracovat a udržovat společenské vztahy, což nepřímo ovlivňuje také blízké pacientů.

Schizofrenie sama o sobě není smrtelné onemocnění, ale i tak mívají nemocní zkrácenou délku života v průměru o 25 let. Častější bývají v této skupině lidí sebevraždy nebo nehody. Uvádí se, že schizofrenie bývá spojena také s jinými nemocemi více než u zdravých lidí. Jsou to například choroby srdce a cév. Samozřejmě tato čísla jsou průměrná, spousta pacientů se schizofreniií se dožívá vysokého věku.

Vznik a příčiny schizofrenie

Na vzniku schizofrenie se podílí více faktorů. Až z 80% ovlivňuje vznik nemoci dědičná výbava. Pokud se schizofrenie vyskytuje u jednoho rodiče, je riziko vzniku onemocnění u dítěte asi 10%. Předpokládá se, že už během vývoje plodu v těhotenství vznikají změny v nervové soustavě, které následně mohou za vznik schizofrenie. Proto také samotný průběh těhotenství hraje významnou roli ve vzniku nemoci. Nedědí se však jen choroba samotná, ale také určitý předpoklad pro rozvoj schizofrenie. Většinou onemocní lidé, kteří mají citlivější a zranitelnější povahu. Schizofrenie se pak často projeví v období psychického vypětí nebo nestability, což bývá většinou právě v pubertě a době dospívání. Typický věk, kdy se schizofrenie objeví, je období adolescence a u mladších dospělých. V populaci se vyskytuje zhruba v 1 - 1,5%. Ženy i muži bývají postiženi stejně často.

Schizofrenie a její příznaky

Ve výjimečných případech propukne schizofrenie náhle. Ve většině případů však onemocnění přichází plíživě, nenápadně. Prvotními příznaky schizofrenie jsou zvýšená únava, poruchy soustředění a úzkostné ladění. Mnohdy trvá i roky, než se schizofrenie projeví úplně. Nemocný většinou postupně mění své chování, uzavírá se do sebe a přerušuje vztahy s okolím. Velice často si třeba rodiče všimnou až po delší době, že přestávají svému dítěti rozumět. Schizofrenikovi se pomalu mění pohled na svět, vnímání a myšlení. Nemůže odlišit, co je skutečnost a co ne, věci se pro něj stávají nejasné, mnohoznačné, mnohdy jim přisuzuje jiný význam. Pacienti bývají vztahovační, nedůvěřiví, mluví si sami pro sebe a vytváří si vlastní svět, který není postavený na skutečnostech.

Hlavní příznaky schizofrenie jsou děleny na dvě velké skupiny. Jednak na pozitivní, které jsou získané, jako by něco navíc k normálnímu myšlení a chování. Do této skupiny patří například bludy, což jsou nesmyslná, nepravdivá přesvědčení, která jsou odvozena ze špatného vnímání reality. Dále sem patří halucinace, které lze vysvětlit jako nějaký klamný vjem, který člověk vnímá jako skutečnost. Mezi příznaky schizofrenie jsou řazeny také neklid a rozrušení, mnohdy doprovázené pohybovou aktivitou. Nemocní si také vymýšlí různé neologismy, to znamená,že vytváří nová slova a pojmenování.

Naopak negativní příznaky schizofrenie představují něco, co je spíše potlačeno. Bývá to apatie, tedy nezájem o okolí, citová otupělost nebo ztráta vůle. Dále to bývá negativismus, odporování a odmítání. Nemocní nejsou schopni si užít příjemné věci. V některých případech se může objevit takzvaný mutismus, což je dočasná ztráta řeči. Při některých typech schizofrenií se mohou objevit takzvané katatonické stavy, kdy bývá ovlivněna pohyblivost. Může se projevovat bezúčelnými pohyby, křečemi nebo ztuhlostí.

Celkově lze říci, že dochází k rozštěpení a úpadku osobnosti. S tím vším souvisí snížená kvalita života pacientů, problémy se zaměstnáním a společenským uplatněním. Schizofrenici bývají většinou plaší a nejistí. Nekoordinované a prudké změny nálad mohou vést k sebevražedným sklonům. Vzhledem k tomu, že se choroba většinou projeví u dospívajících a mladších dospělých, bývá jejich společenské uplatnění narušeno, uvádí se, že mezi lidmi bez domova je vyšší procento schizofreniků než v běžné populaci.

Onemocnění může mít různý průběh. Buď schizofrenie nastupuje pomalu a postupně se zhoršuje nebo se střídají fáze zhoršení a zlepšení stavu. Schizofrenie se ještě dále může dělit na různé podtypy. Nejznámější a zároveň nejčastější je paranoidní schizofrenie, kdy nemocní mají pocit, že je někdo sleduje nebo pronásleduje. Mívají halucinace, může se jim třeba zdát, že slyší hlasy, které se o nich baví nebo komentují jejich chování. Mnohdy zveličují běžné věci a přisuzují jim zvláštní význam. Například na ulici se jim zdá, že je všichni sledují. Takzvaná hebefrenní schizofrenie se typicky vyskytuje u dospívajících. Vzhledem k pubertě jsou mnohdy příznaky nenápadné a jsou přisuzovány právě období dospívání. Bývá to náladovost, nepřiměřené chování nebo nesouvislé a nelogické řeči. Příznačné pro tento typ schizofrenie je plané filozofování. Na onemocnění se většinou přijde až při výskytu halucinací a bludů. Tento typ má špatnou prognózu, většinou dochází k rozpadu osobnosti velmi brzy. Zvláštním a vzácným typem je katatonní schizofrenie, která mimo jiné postihuje pohyblivost. Nemocný například zůstane v určité poloze po velmi dlouhou dobu, většinou bývá spojený také s mutismem, tedy dočasnou ztrátou řeči.

Vyšetření při podezření na schizofrenii

Na rozdíl od běžných onemocnění, kdy k určení nemoci pomohou odběry krve nebo různé zobrazovací metody, je u psychiatrických onemocnění určení hlavně na zkušenostech lékaře. Základními kriterii je výskyt charakteristických příznaků po dobu jednoho měsíce v kuse a pak celkově více jak šest měsíců. Dále musí být vyloučeno, že potíže nejsou způsobeny jen poruchou nálady nebo užitím nějakých omamných látek nebo léků. Zjišťuje se také fungování společenských vztahů a práce.

Léčba schizofrenie

Schizofrenie je pro pacienta i jeho blízké náročné onemocnění, které s sebou nese i určité stigma duševního onemocnění. K léčbě se používají takzvaná antipsychotika. Dříve mívaly tyto léky spoustu vedlejších účinků, dnes už jsou však na trhu novější generace, mnohem lépe tolerované pacienty. Starší antipsychotika zmírňují hlavně pozitivní příznaky schizofrenie, tedy halucinace, bludy, poruchy nálady a myšlení. Klasická antipsychotika ze starší řady mají vedlejší příznaky hlavně v rámci pohybového systému. Mohou zapříčiňovat vznik různých mimovolních pohybů nebo třeba třesu. Mezi tuto skupinu léků patří známé látky jako je například Droperidol nebo Haloperidol. Novější antipsychotika zmírňují jak negativní tak pozitivní příznaky schizofrenie a nemají tolik vedlejších účinků. Jednou z prvních látek v této skupině byl Clozapin. Nedílnou součástí léčby schizofrenie je také psychická podpora a pohoda nemocných. Velmi podstatné jsou psychické intervence a povídání si s nemocnými.

Důležité je do léčby schizofrenie zasvětit také příbuzné a blízké nemocného. Psychiatrické léčebny pravidelně pořádají setkání pro rodiny, kde je onemocnění probíráno, aby pacientovi blízcí chápali, čím si prochází a jak mu mohou pomoci. Navíc tak nemocný vidí podporu, která je velmi důležitá. V rámci léčby se nacvičují různé sociální dovednosti. Schizofrenici si zkouší běžné denní činnosti a jsou začleňování do společnosti. Současně se mohou účastnit různých zájmových kroužků a podobně. Neméně důležitý je také pracovní život. Pokud je toho nemocný schopen, je velmi prospěšné pro jeho duševní pohodu, když se může realizovat a dělat práci, na kterou je zvyklý. Mnohdy to však možné není. Přesto existuje spousta organizací, které zabezpečují tuto sféru. Existují například kavárny, kde jsou zaměstnaní lidé s duševní poruchou. Samozřejmě ve spolupráci se sociálními pracovníky. To vše je pro nemocné velmi důležité.

U forem onemocnění, která nereagují na léčbu nebo u těžkých stavů, jako je katatonií schizofrenie nebo sebevražedné myšlenky, lze využít takzvanou elektrokonvulzivní terapii. O této metodě koluje spousta zvěstí a je velmi obávanou. V dnešní době je však šetrná. Používá se jen minimální proud, který projde mozkem pacienta a vyvolá epileptický záchvat. Právě ten má léčebný efekt. Provádí se v celkové anestezii, po celou dobu jsou monitorovány veškeré životní funkce a záchvat je kontrolovaný.

Prevence a další opatření u schizofrenie

Z velké části nelze vznik schizofrenie ovlivnit. Jak bylo popsáno výše, hlavní roli hraje dědičnost. Avšak již v období těhotenství je třeba se o sebe dobře starat, aby vývoj miminka probíhal tak, jak má. Těhotná by neměla kouřit, pít alkohol ani užívat jiné omamné látky. Samozřejmě je dobré se zdravě a pestře stravovat a doplnit nějakou přiměřenou pohybovou aktivitu. Potom při výchově dítěte by měla být snaha o vytvoření co nejvíce pohodového a harmonického prostředí v rodině, aby dítě nebylo nějakým způsobem traumatizováno a nevyvíjela se u něj narušená osobnost.

Pokud už je schizofrenie zjištěná, je vhodné dodržovat určitá opatření. Nemocný by se měl vyhýbat alkoholu, kouření a jakýmkoliv návykovým a omamným látkám. Příznivě púsobí harmonické domácí prostředí, pravidelný režim s dostatkem spánku a také určitá realizace v podobě práce a koníčků.