Mák vlčí /Papaver rhoeas/

Mák vlčí – popis

Vlčí mák je jednoletá, 20 - 90 cm vysoká bylina, která roní mléko. Stonek málo větvený, odstále chlupatý. Spodní listy řapíkaté, horní přisedlé, peřenodílné až peřenosečné, úkrojky ostře zubaté, všechny střídavé. Květy na dlouhých, štětinatých stopkách, korunní lístky vzájemně překrývající se, červené, vzácně bílé, na bázi často s fialovou až černou skvrnou.

Mák vlčí – léčivé účinky

Vlčí mák obsahuje řadu alkaloidů, celkem je to asi 0,11 až 0,12%. Hlavním alkaloidem je rhoeadin (asi 0,06%) a dále alkaloidy allokryptopin, berberin, koptisin, isorhoeadin, papaverin, protopin, roemerin, sinaktin a další. Vedle toho jsou přítomny antokyanová barviva cyanin a mekocyanin, slizové látky, třísloviny, cukry a kyselina mekonová.
Přítomné alkaloidy mírně tiší bolest a způsobují uklidnění, rhoeadin vyvolává křeče.

Při předávkování se otrava projevuje zvracením, únavou, bolestí břicha, v těžších případech se dostavují křeče a bezvědomí. Mák vlčí byl v minulosti užíván jako náhražka opia. Působí tlumivě na dýchací centra, takže je oblíbeným prostředkem proti kašli nebo chrapotu a vůbec při chorobách dýchacích cest (angína, bronchiální astma, akutní katar průdušek). Občas se také přidává do sirupů nebo čajových směsí, převážně však jen pro zlepšení jejich vzhledu. Podávání květu nemá žádných kontraindikací ani nežádoucích účinků, problematické však může být podávání odvaru z makovic.

Použitelné části máku vlčího: květ a nezralý i zralý plod

Období květu: květen až srpen

Mák vlčí – použití a pěstování

Vlčí mák se vyskytuje hlavně na člověkem upravených půdních prostorách. Takovým příkladem mohou být rumiště, obdělávaná pole, navážky, úhory nebo i částečně obnažené půdy. Rumištěm je označován umělý ekosystém, do kterého výrazně zasáhl člověk svou antropogenní činností a následně se o něj přestal starat.

Tip: Kloktadlo

10 g vlčího máku, 1/2 litru vody, přeceděné je možné kloktat vícekrát za den především proti kataru hrtanu a kašli.