Všenky u psa: Co dělat, když nás navštíví nepříjemný parazit všenka psí?

Všenka psí je droboučký parazit velice podobný vši, který sice nesaje krev, ale přesto dokáže vašeho mazlíčka potrápit. Kromě toho, že její okusování pokožky psa svědí a obtěžuje, může všenka uvnitř svého těla dočasně hostit larvy tasemnic. Rozhodně tedy není od věci preventivně dbát na péči o srst a pokožku vašeho mazlíčka.

Popis všenky psí: Jak ji rozeznat od vši a blechy

Všenka psí neboli Trichodectes canis se od vši liší tím, že nesaje krev, ale požírá svrchní kožní buňky, maz a nečistoty. Na pohled je podobně velká jako psí veš a také má šest nožiček. Od blech ji odlišíte snadno podle toho, že je větší a neskáče, nýbrž leze, to však mnohem rychleji než veš. Rychlé pobíhání v kožichu je pro psa stejně nepříjemné jako okusování kůže. Na rozdíl od vši je všenka více zbarvená do žluta a má typicky výrazně širší hlavičku a také o něco kratší nohy.

Všenky se shlukují hlavně okolo tělních vývodů a ran, které si parazitem postižený pes způsobuje škrábáním a kousáním svědících míst. Nejčastější partie zamořené všenkami jsou záda, krk a okolí ocasu. Kromě všenek, které se těžko chytají ‒ dospělých jedinců a nymf ‒ se v srsti vyskytují také jejich hnidy nalepené na chlupech.

Přenáší se všenka psí na člověka?

Všenka psí se specificky drží na psech a člověk ji jako hostitel nezajímá. Proto se nákazy všenkami nemusíte bát, a to samé platí také u psích vší. Vši, které napadají pokožku lidí, jsou jiný druh než u psů. Od svých domácích zvířat můžete však chytit blechy nebo dočasně také kožní svrab.

Tento druh všenky se vyskytuje kromě u psů domácích také na jiných psovitých šelmách, jako jsou vlci, lišky, kojoti nebo psík mývalovitý, který žije i u nás. Psi všenky totiž kdysi “podědili” po svých divokých předcích. Jiné druhy všenek parazitují zpravidla na ptácích nebo na jiných savcích včetně dobytka, koček i morčat. Člověka nenapadá žádný druh všenky. Ve vzácném případě se však můžete stát hostitelem tasemnice přenesené ze všenek na vašem psovi.

Léčba a prevence všenek u psa

Dobrá zpráva je, že ten, kdo se stará o svého psa, se všenek pravděpodobně nemusí obávat. Tento parazitický hmyz se množí hlavně na kůži toulavých psů či psů zanedbávaných, případně psů dlouhodobě zůstávajících na zahradě. Přenos na vašeho psa může proběhnout kontaktem se zamořenými psy, většinou právě toulavými. Všenky se rychleji přemnoží, je-li váš mazlíček nemocný, starý nebo naopak ještě štěně.

Jakmile všenky u psa objevíte, měli byste situaci začít řešit. Přítomnost vnějších parazitů, ať to jsou blechy, vši či všenky, lze snadno vypozorovat, protože se pes bude často drbat a kousat a bude mít na kůži holá místa a zanícené ranky. Kdybyste nechali svého psa dlouho žít s těmito parazity, následovaly by nejen rozsáhlé záněty a kožní nemoci, ale také výrazná změna jeho osobnosti k horšímu. Takto způsobený stres navíc snižuje imunitu organismu vůči nemocem.

To nejlepší, co můžete v tomto případě udělat, je zajít k veterináři. Ten určí, zda se jedná o všenky či jiné parazity, a správně vám poradí. Proti všenkám většinou fungují běžné prostředky používané k odblešení a odvšivení psů ‒ dobře zabírá například selamectin a imidacloprid. Přípravek aplikujte ještě znovu po zhruba dvou týdnech, aby byly zahubeny nově vylíhnuté všenky z přeživších hnid. Léčba by měla celkem trvat asi měsíc. Pokud je pes silně zamořen všenkami, hojení ran a hubení parazitů usnadní ostříhání srsti.

Všenka psí, jak již bylo zmíněno, je také mezihostitelem psích tasemnic. Pokud svého pejska zbavujete ne vší, ale všenek, je navíc nutné psa odčervit. Nikdy totiž nevíte, zda nemá kromě vnějších parazitů také ty vnitřní.

Skryté nebezpečí: Jak všenka psí přenáší tasemnice?

 Všenky u psa, stejně jako jejich jiný druh u kočky, představují nebezpečí také kvůli vnitřním parazitům, kterými jsou tasemnice. Složitý životní cyklus tasemnice psí začíná u dospělého jedince. Jeho koncový článek obsahující vajíčka je vypuzen z konečníku psa nebo kočky. Tato vajíčka pak může sežrat blecha či všenka. Pokud si pes napadený všenkami kouše rány, může spolknout larvu tasemnice, která mu pak začne růst ve střevech. To samé hrozí například člověku, který takového psa pohladí a před jídlem si neumyje ruce.

Tasemnice psí se usidluje ve střevech psovitých a kočkovitých šelem, vzácně také ve střevech lidských, hlavně u dětí. Tento endoparazit pak hostiteli užírá část trávené potravy. Většinou výskyt tasemnice nemá příznaky, ale při jejím přemnožení nastává u psa průjem, který by mohl být nebezpečný kvůli dehydrataci nebo podvýživě.

Vytisknout stránku Stáhnout v PDF