Zajímavosti o horských svištích. „Tatranská píšťalka" je vzácný endemit!

Svišť horský je zvíře, o němž málokdo zná podrobnosti. V podstatě jde o takovou půlmetrovou veverku, která nežije na stromech, ale na zemi. Zjistěme si však trochu více. Věděli jste například, že svišti v Tatrách jsou unikátní poddruh? Nebo že v Alpách kdysi pocestní chodili s ochočeným svištěm?

Jaký má svišť výskyt?

Svišť v ČR mimo zoo nežije. Z 10 druhů v Evropě potkáte jen sviště horského. Žije v Pyrenejích, Apeninách, Karpatech, Tatrách a hlavně Alpách – jen ve vysokých polohách. Na některých místech se konají sportovní odlovy. Svištím populacím nehrozí zánik, ale turistika a jejich lov jim zrovna neprospívá. Naštěstí už lidé nevěří, že sviští sádlo léčí revma.

Jedinečný svišť tatranský

Svišť tatranský je unikátní poddruh sviště horského. Že jsou jedinci odlišní od jiných populací, zjistil v roce 1961 profesor Josef Kratochvil podle tvaru lebek. Tito svišti mají jiný čumák a celkově jsou menší. V roce 2010 odlišnost potvrdila genetická analýza trusu.

Svišť horský tatranský, což je celý název poddruhu, je vzácný relikt. Na konci 19. století málem vymřel. Proto je náležitě chráněn zákonem, a to nejen před pytláky. Místní svišti jsou celkem zvyklí na turisty a nenechají se vyrušit. V žádném případě je ale ničím nekrmte a držte si své psy!

Čím se živí svišť a jak se rozmnožuje

Svišti tatranští i všichni ostatní svišti požírají rostliny a také plody, zrní či lišejníky. Rádi si chytí i hmyz nebo žížalu. Chodí se krmit hlavně ráno a večer – když je horko, zůstanou raději „doma”. Během letního období se vykrmí a vytvoří si tukovou zásobu na zimu.

Páření probíhá na jaře. Samice je březí jeden měsíc a rodí až 7 mláďat. Ta dospějí za dva roky. Dominantní samice mají ve zvyku radikálně regulovat porodnost. Chovají se totiž někdy nepřátelsky k jiným březím samicím, které to může dohnat k zabití mláďat.

Teritorium a hibernace svišťů

Tato zvířata žijí ve skupinách o zhruba 15 jedincích, v Alpách však jsou i čtyřicetičlenné kolonie. Svišť výborně hrabe nohama a kameny umí odstraňovat pomocí zubů. Na teritoriu má kolonie jednu či dvě stovky nor, které mají specializované funkce. Některé nory jsou mateřské – tam samice rodí a kojí. Další slouží k hibernaci, jiné zase jako úkryt před predátory. Svišť hrozbu z dálky zastrašuje cvakáním zubů nebo varuje ostatní hrdelním pískáním.

Svišť se může v zoo dožít přes 15 let, v přírodě méně. K spánku se svišti ukládají v říjnu a nory zacpou hlínou s trusem. Metabolismus mají přes zimu tak zpomalen, že se nadechnou jen třikrát za minutu. U mladších jedinců hrozí, že ve spánku vyhubnou na kost a už se nevzbudí. Většina svišťů ale přežije a za půl roku vylézají ven.

Přečtěte si také: Chtěli byste doma chovat veverku? Burunduk je roztomilým mazlíčkem

Svišť jako domácí mazlíček? Pokusy tu byly…

V Savojsku někteří lidé v 17. a 18. století sviště chytali a cvičili. Předváděla se cirkusová čísla, kde svišť „tančil”, zatímco jeho majitel hrál na nástroj. Tulák si tak mohl přivydělat. Toto mimo jiné ukazuje i Goetheho veselohra Das Jahrmarktsfest zu Plundersweilern s básní o toulkách se svištěm. Báseň dojala samotného Beethovena a Marmotte zhudebnil.

Nyní si však úplně nedokážeme představit, že by sviští tanec byl zrovna radostný. Píseň také není zrovna veselá. A chovat sviště se nedá ani doma, natož na cestách. Svišť potřebuje žít ve skupině, hloubit si nory a zimovat.

Svišť horský je zkrátka úplně nevhodný na domácí chov. Už jen proto, že jde o divoké zvíře žijící pouze na určitých místech. Pokud vás láká mít doma něco podobného, máme dobrou zprávu. Z Ameriky sem byli už před mnoha lety dovezeni psouni prérioví, které chovají jak zoo, tak i drobní chovatelé. Starat se o psouny však není žádný med!

Vytisknout stránku Stáhnout v PDF