Diskuse: Astrální cestování

Ahoj Tomáši, Něco podobného, spíše podobně zvláštní zážitek jsem měl při přechodu do změněného stavu vědomí během holotropního dýchání (jde o metodu rychlého, ale mělkého dýchání, která tento stav navodí za současného působení hlasité rytmické hudby např místo užití psychotropních látek jako LSD, kouzelné houby, Peyotl). Čas se neuvěřitelně natáhne a doprovází ho nezvyklé tělesné pocity a samozřejmě neobvyklé stavy vědomí, zpravidla, vize a různá podobenství. V principu jsou tyto metody vhodné k řešení nevědomých problémů, tedy jejich "prožití" v realitě, které tím rozpustí bloky, které nás omezují (fobie a nepojmenovatelná traumata z různých situací). Změny které mi to přineslo byly neuvěřitelně pozitivní, ale ne všichni se hned dopracovali k takovým výsledkům. Všechno probíhalo pod dohledem psycholožky, která se všemi ve finále rozebrala jejich zážitky a společně jsme se snažili dobrat k nějakým výsledkům. Stav změněného vědomí jsem absolvoval několikrát a podle mojí zkušenosti se nejprve řešily hrubé bloky a potom už šlo spíše o nahlížení jiné reality jakoby pod povrch věcí a umožnilo mi to pochopit problematiku konkrétních, i archetypálních vztahů. Tato problematika mě velmi zajímá a budu rád když napíšeš jakou techniku jsi použil při pokusech navodit stav meditace. To co popisuješ není astrální cestování, ale spíše stav hluboké meditace, pokud tomu dobře rozumím. Doporučuji knihy od Stanislava Grofa, vynálezce holotropního dýchání a velkého experimentátora. Budu rád když napíšeš ať už do diskuse nebo soukromě. Zdravím Honza

Ahoj, už dlouho se chci podělit o svoje pravidelné, podivné zážitky (vámi nazývané astrální cestování) s někým, kdo má špetku rozumu a touhy přečíst si kousek ze života někoho jiného. Přejdu rovnou k jádru věci. Před třemi roky jsem zatoužil naučit se meditovat a naučit se dýchat do čaker. Časem jsem se dopátral k jedné dechové praktice a rozhodl jsem se jí vyzkoušet. Hluboce jsem se rozdýchal, počítal tempa nádechů a výdechů a tlačil svůj dech do břicha. Hned na první pokus jsem nejspíš udělal něco špatně.. Zalil mě totiž obrovský proud pulsujícího tepla, rozvlnilo se mi tělo a roztočila se mi hlava. Mohlo to trvat maximálně deset vteřin, během kterých jsem měl tendenci sebou cukat a kmitat ze strany na stranu. Ozval se hlasitý pískot a zatemnělo se mi před očima. Vždycky je to stejné. Uvědomím si, že ten stav přichází v momentu, kdy přestávám vidět a ztrácím se pod nálivem horka. Popravdě a bezestudu k vám čtenářům, přirovnal bych celou tuhle agónii k nezměřitelnému dlouhotrvajícímu orgasmu. Donedávna jsem se následně objevoval uprostřed absolutní tmy, v prázdnotě, kde bylo slyšet tisíce hlasů mluvících ve stejný moment, odpovídající na mé otázky a dotazy. Bohužel pokaždé při návratu jsem byl překvapený sám ze sebe. Z toho kde jsem, jak se jmenuji, co jsem. To že vidím, že zase začínám vnímat své tělo. Strašně zvláštní pocit prázdnoty, která se pomalu vytrácí jak se vrací pán do domu. Vždycky mě tohle rozrušení a nával mojí mysli, zastíní místo, kde jsem se nacházel těsně předtím, než jsem se vrátil do normálu... Někdo tomu říká mdloby, někdo omdlívání. Jak to tak, ale může být. Když to dokážu vyvolat téměř kdykoliv se mi zachce? Máte někdo podobné zkušenosti? Myslíte, že se časem sám naučím stimulovat svoje vědomí k intenzivnějším zážitkům? Nedávno jsem to zkoušel poprvé společně s kamarádem, aby mi měřil čas, jak dlouho ten stav trvá. Dle jeho názoru, jsem byl "mimo" maximálně dvě vteřiny. Já se ale v ten samý moment ocitl snad na půl hodiny v nějaké běle kachlíkované restauraci právě s ním... Byla to moje první zkušenost někde v prostoru a čase. Myslíte, že to bylo díky tomu, že jsem ho při onom "rituálu" držel za ruku a on na mě mluvil? Právě jeho slova mě vrátila téměř okamžitě zpátky. Viděl jsem ho a dlouhosáhle jsem s ním mluvil právě v té kachlíkové restauraci, kdesi. Student Tomáš, 18 let.