Seznamte se s exotickým ovocem

V tomto článku se blíže podíváme na některé méně známé druhy exotického ovoce. Banán či kiwi již dnes ochutnal a dobře zná snad každý, co se ale skrývá pod záhadnými názvy jako je nashi, maracuja či karambola? A proč by nás toto exotické ovoce vůbec mělo zajímat?

Exotického ovoce se nemusíme bát

Exotické ovoce – pod tímto slovním spojením si nejspíš představíte mandarinky a další citrusové plody, banány, kiwi, ananas či mango. Tyto běžné druhy exotického ovoce již v Česku koupíte i v těch nejmenších obchodech. Pokud jste ale někdy blíže zkoumali oddělení ovoce ve větších supermarketech a hypermarketech, možná vás překvapily méně známé druhy exotického ovoce, jejichž názvům jste sotva rozuměli, natož abyste si dokázali představit, jak dané ovoce chutná.

Pro většinu lidí je přirozené se novým a neznámým věcem či chutím spíše vyhýbat. Máte dojem, že byste z podivného exotického ovoce mohli být zklamaní a stejně ani nevíte, co se z něj jí a jak si jej připravit? Právě pro vás jsme připravili seznam méně známých druhů exotického ovoce i s podrobnostmi o každém jednotlivém druhu.

Proč jíst exotické ovoce?

Exotické ovoce má – stejně jako naše ovoce české – příznivý vliv na metabolismus. I exotické druhy ovoce jsou totiž zdrojem sacharidů (tedy energie!), vitamínů, draslíku a rozpustné vlákniny na bázi pektinu. Poznáváním nových chutí nám exotické ovoce navíc zpestří a obohatí náš jídelníček a dá nám šanci vyzkoušet nové recepty. Podle dietologů může exotické ovoce také velmi dobře posloužit i jako „odměna“ a náhrada sladkostí.

Na co si dát u exotického ovoce pozor

Dovážené ovoce z exotických zemí má oproti tuzemským druhům i stinné stránky. Ovoce se totiž trhá nezralé a dozrává „po cestě“ a dále na pultech obchodů. Má díky tomu vyšší obsah kyselin a může tím vyvolat nesnášenlivost nebo alergickou reakci. Proto exotické ovoce není příliš vhodné pro malé děti. S transportem exotického ovoce souvisí také to, že ovoce bývá chemicky ošetřeno, aby transport a skladování vydrželo. Důležité je proto vždy plody nejprve omýt teplou vodou.

Druhy exotického ovoce

Červený banán

Červené banány pocházejí ze Střední Ameriky, jsou o něco menší než klasické banány a zralé mají tmavě fialovou slupku. Dužnina červených banánů je krémové barvy a jejich chutí připomíná mix banánu a malin. Použití je podobné jako u klasických banánů, jí se nejčastěji čerstvé, v dezertech a ovocných salátech.

Banán plantain

Tyto „zeleninové banány“ pocházející z Indie a jihovýchodní Asie mají tužší slupku a používají se převážně na vaření. Tepelná úprava v nich přemění škroby na cukr a změní jejich chuť z natrpklé na sladce bramborovou. Zcela zralé jsou tyto banány úplně černé a dají se jíst i bez tepelného zpracování. Banány plantain jsou výbornou přílohou k masu či rýži, ale můžete je také vařit, smažit, péct, restovat či sušit. V Africe tyto banány také melou na mouku či dokonce z nich vaří pivo. Náš tip: nakrájejte je na proužky a smažením z nich vytvořte křupavé chipsy.

Durian

Durian je v zemích svého původu (v jihovýchodní Asii) považován za největší ovocnou pochoutku, je nazýván králem ovoce. Plod durianu váží až několik kilogramů a je jeden z největších plodů na světě. Konzumují se z něj pod slupkou umístěná semena se šťavnatou dužinou nažloutlé až načervenalé barvy. Jeho chuť připomíná banán s mandlemi, vanilkou, jahodami, cibulí a cherry. Silné aroma durianu mnohé odrazuje, připomíná totiž zápach přezrálého sýra či shnilé cibule. Konzumuje se převážně syrový, vařený či ve směsi s cibulí a chilli. Je považován za afrodiziakum.

Granadilla

Granadila je ovoce o velikosti a tvaru většího vejce. Má žíhanou žlutooranžovou hladkou slupku a pod ní najdeme černá semena sladké a aromatické chuti připomínající angrešt. Granadilla pochází z horských oblastí And, oblíbená je hlavně v Mexiku. Granadillu lze po rozkrojení jíst lžičkou. Výborně se hodí pro výrobu džusů a nápojů. Skvělá je v ovocných salátech, dezertech, koktejlech, zmrzlinách či marmeládách.

Kaki churma

Kaki je lesklý oranžový plod vzhledově připomínající rajče. Původně kaki pochází z Korey, Číny a Japonska, dnes je ale rozšířené po celém světě, do Česka se nejčastěji dováží z oblasti Středomoří. Kaki má specifickou sladkou chuť připomínající broskev, meruňku, meloun a dýni s nádechem vanilky. Kaki se jí hlavně čerstvé a jeho slupka se nekonzumuje. Nejlepší je ho oloupat jako jablko nebo rozříznout a vyjíst lžičkou jako kiwi. Výborné je také v salátech, dezertech, zmrzlinách, omáčkách a ve sladkých rýžových jídlech. Dá se také sušit podobně jako fíky.

Karambola

Karambola jsou asi 10 cm dlouhé bobule hvězdovitého tvaru světle zelené až zlatožluté barvy. Někdy se karambole říká také čínská hvězdice, ačkoliv původem je z oblasti Malajsie a Indie. Dužina karamboly voní po jasmínu, je křupavá a velmi šťavnatá. Chuť karamboly je osvěžující kyselkavá až sladká, podobná jako jablko s citrusy. Uprostřed karamboly jsou malá semena, která se mohou jíst spolu s dužinou. Plod se konzumuje nakrájený na plátky i se slupkou, při krájení se odstraní pouze hnědá žebra. Nejčastěji se jí čerstvá jako součást ovocných salátů nebo jí můžeme ozdobit míchané nápoje a poháry.

Kumkvat (Kumquat)

Kumkvat patří mezi nejmenší citrusové plody, je jen 2 – 4 cm dlouhý. Plody, dužina i slupka jsou oranžové a jedlé, jen semena se nejí. Jí se nejčastěji čerstvý, krom toho je výborný kandovaný, naložený v sirupu nebo jako marmeláda. Výborně se hodí i ke grilovanému masu či zvěřině. Kumkvat pochází z východní Asie a jižní Číny, kde je znám a pěstován již od 12 století.

Liči

Liči jsou kulaté plody 3 – 5 cm dlouhé, pokrývá je tuhá a drsná slupka červené barvy. Nepoživatelné hnědé jádro obklopují plátky bílé šťavnaté dužiny. Ta má zvláštní sladce jadrnou a lehce nahořklou chuť podobnou hroznovému vínu, vůně liči zase připomíná růži nebo muškát. Plody stačí oloupat, rozpůlit a vyjmout z nich pecku. Liči je výborné do salátů nebo koktejlů, ale lze jej přidat i k masu na sladko a do sladkokyselých omáček.

Mangostan

Mangostan (původem z Indonésie) je považován za jeden z nejchutnějších druhů ovoce. Kulovité až 9 cm velké bobule mají lesklou červenofialovou a velmi tlustou slupku. Dužina uvnitř je bílá, měkká a šťavnatá. Chuť mangostanu připomíná broskev s nádechem citrusů a hroznů s jemným karamelovým aroma. Nejčastěji se mangostan konzumuje syrový, jako dezert či v marmeládě nebo džusu.

Maracuja

Maracuja neboli mučenka či „passionfruit“ je modrý až purpurový kulatý plod s pevnou kožovitou slupkou skrývající četná semena obklopená rosolovitou oranžovozelenkavou dužinou. Dužina je příjemná navinulá, sladkokyselá a připomíná meruňku, černý rybíz či mango. Maracuja se konzumuje tak, že ji podélně rozřízneme a dužninu spolu se semínky sníme. Maracuja se také velmi často přidává do džusů a je z ní i výborná marmeláda.

Nashi

Plody nashi, které pochází z Japonska, jsou žluté a pevné a velmi se podobají jablku. Nashi má silnou zlatavou slupku a bílou křupavou dužinu. Jsou sladké a šťavnaté, chutí jsou podobné křehkému jablku či hrušce. Po oloupání jsou výrazně sladší. Plátky nashi se hodí do salátů, kompotů a moučníků. Dušené nashi se také výborně hodí ke zvěřině.

Physalis

Tato oranžová třešnička uzavřená v papírově tenkém kalichu pochází z Jižní Ameriky. Dužina má osvěžující sladkokyselou chuť s mimořádně jemným aroma vzdálené připomínající kořeněný ananas a cherry rajčata. V dužině se nachází velké množství měkkých jedlých zrnek. Konzumuje se syrová, zavařená a využívá se hlavně jako krásná přízdoba. Pozor – nezralé plody mohou být jedovaté.

Pitaya (Pitahaya)

Pitaya je plodem latinskoamerických kaktusů. Plody jsou 10 -20 cm dlouhé, silná slupka je různě zbarvena od žluté, zelenorůžové, přes křiklavě růžovou až po karmínově červenou. Je navíc pokryta výraznými šupinami, které tvarem připomínají plameny. Proto se někdy Pitaya nazývá Dračí ovoce. Její chuť připomíná směs angreštů a vodního melounu. Nejčastěji se konzumuje čerstvá, lehce se loupe či lze lžičkou vydlabávat dužinu s jedlými semeny. Její chuť skvěle zvýrazní limetková šťáva.