Krkonošský národní park neboli KRNAP: Kdo nenavštívil pramen Labe, jako by nebyl

Krkonošský národní park – to není pouze Sněžka či pramen Labe. Tento národní park, který je nejstarším v České republice, je totiž nádhernou a u nás jedinečnou ukázkou arktoalpinské tundry. Krkonoše jsou krásné také díky horským lesům, lučním enklávám a rozmanitým druhům zvířat a rostlin. Symbolem Krkonoš a součástí loga Krkonošského národního parku je zvonek český, který roste jen v tomto chráněném území. V Krkonoších je toho tedy k vidění opravdu hodně – pojďte společně s námi prozkoumat jeho historii, přírodní krásy i původní lidovou architekturu.

Krakonoš – bájný ochránce hor

Vzpomínáte si, kdy jste poprvé slyšeli o Krkonoších? Možná to bylo poprvé ve školní lavici, kdy jste se dozvěděli, že v tomto pohoří leží nejvyšší hora České republiky. Ale možná to bylo i dříve, a to díky známému televiznímu večerníčku Krkonošské pohádky, který se vysílá už od roku 1973. I proto si snad téměř každý spojí Krkonoše s bájnou bytostí, která ochraňuje hory a stará se o tamní počasí. S Krakonošem.

Krakonoše, nebo také Rýbrcoula, ovšem v národním parku nepotkáte. Autor tohoto článku prochodil Krkonoše křížem krážem, ale po Krakonošovi ani vidu, ani slechu. Místo něj vás ovšem Krkonošský národní park jistě uchvátí přírodními scenériemi, množstvím turisticky lákavých míst i kvalitou služeb. A když budete mít štěstí, tak uvidíte sojku obecnou, která možná bude o vašem pobytu informovat samotného Krakonoše.

Základní informace o národním parku

Ale zpátky k původnímu tématu. Krkonošský národní park se rozkládá na území o rozloze téměř 550 km2 (včetně ochranné zóny). Nachází se v severovýchodní části republiky a je součástí dvou krajů (Královéhradeckého a Libereckého) a tří okresů (Trutnov, Semily a Jablonec nad Nisou). Krkonoše tvoří přirozenou hranici České republiky s Polskem o délce zhruba 40 km a sahají i do území našeho severního souseda, tedy Polska. Krkonoše jsou také nejvyšším pohořím u nás a Krkonošský národní park leží v nadmořské výšce v rozmezí od 400 m n. m. až po 1602 m n. m. V české části Krkonoš se nachází více než 50 vrcholů v nadmořské výšce přes 1000 m n. m.

Národní park vyhlásili nejdříve Poláci, až poté Češi

Přestože obyvatelé Krkonoš byli s přírodou vždy velmi spojeni, v minulosti ji ovšem pouze využívali a devastovali. Kvůli zakládání pasteveckých luk, zemědělství a dřevařskému i hornickému průmyslu byl původní přírodní ráz Krkonoš ohrožen. A tak na začátku minulého století vznikly první snahy o ochranu tohoto unikátního přírodního území. Už v roce 1904 byl vydán výnos, který sděloval, že je nutné chránit krkonošskou květenu. V tom samém roce založil hrabě Jan Nepomuk Harrach na území Krkonoš první rezervaci. Ta ovšem sloužila pouze pro soukromé účely hraběte a měla rozlohu jen 60 hektarů.

V roce 1923 se ochranářské snahy posunuly zase o krůček dál, když profesor František Schustler chtěl nechat Krkonoše vyhlásit za národní park. To se však nepodařilo a kvůli druhé světové válce přišla horská krajina k dalším újmám. I v nejvyšších polohách byly budovány asfaltové silnice a krajinu také narušil nespočet betonových bunkrů, které ale k obraně demokratického Československa nebyly nakonec ani použity.

V roce 1959 byl vyhlášen polský Karkonoski park narodowy, což sloužilo jako příklad pro české ochránce přírody. I oni se však dočkali, a to o čtyři roky později – 17. května 1963 byl vyhlášen Krkonošský národní park, který se tak stal vůbec prvním národním parkem u nás. Dalším významným datem je rok 1992, kdy byly Krkonoše zařazeny do světové sítě biosférických rezervací UNESCO. O národní park se stará vládní organizace KRNAP, jejímž ředitelem je od roku 2008 Jan Hřebačka.

Podobnou přírodu v Česku jinde nenajdete

O Krkonoších se říká, že jsou ostrovem Arktidy uprostřed Evropy, a to kvůli unikátnímu spojení severské a alpské přírody, čemuž se odborně říká arktoalpinská tundra. Krkonoše totiž byly v minulosti modelovány dvěma obrovskými ledovci, díky nimž můžeme na zdejších horách pozorovat kary, ledovcová údolí či morény a můžeme zde najít některé glaciální relikty a organismy, které jsou typické spíše pro vyšší pohoří na severu či na jihu. Mezi rostlinami se jedná například o ostružník morušku, všivec krkonošský, lomikámen sněžný či šídlatku jezerní. Poslední dobu ledovou ale připomínají také bezobratlí živočichové jako jepice horská, slíďák ostnonohý nebo vrkoč severní.

Geologické okénko - kdy vznikly Krkonoše

Pokud vás zajímá geologie, vězte, že Krkonoše vznikly už před 700 miliony let v období starohor, kdy došlo k mohutnému vrásnění. Z této doby pochází svory či ortoruly, které jsou jednou ze základních krkonošských hornin. Poté ale samozřejmě následovat ještě dlouhý proces, který zahrnoval například další alpinské vrásnění, zvětrávání, eroze či zalednění, než Krkonoše získaly současnou podobu. Když už jsme zmínili horniny, tak je dobré připomenout, že Krkonoše jsou také bohaté na vápenec, který se tu stále těží. Jeho ložiska vznikla v období prvohor, kdy Krkonoše byly naposledy celé zalité mořem.

Národní park je rozdělen do tří ochranných zón

Aby bylo docíleno správné a smysluplné ochrany a rozvoje přírodního dědictví, je Krkonošský národní park rozdělen do tří zón. Nejpřísnější je I. zóna, tzv. přísná přírodní, kde smí lidé chodit pouze po značených cestách. Do I. zóny totiž patří unikátní ekosystémy krkonošské arktoalpinské tundry, která má v Krkonoších nejvyšší přírodovědnou hodnotu. Poté existuje ještě II. zóna (řízená přírodní) a III. zóna (okrajová). Kolem Krkonošského národního parku je ještě ochranné pásmo, které už ale není jeho součástí. Ochranné pásmo tvoří přechod mezi III. zónou a průmyslově využívanou krajinnou v Podkrkonoší. Do ochranného pásma spadají města jako Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou, Harrachov či Janské Lázně.

Kromě přírodních krás můžete objevovat i horské boudy

Po dlouhé věky si krkonošské pralesy žily vlastním životem. První kolonizátoři sem dorazili zhruba ve 12. – 13. století. V Krkonoších se tak postupně začalo rozvíjet zemědělství, dřevařský průmysl i hornictví. Více lidí ovšem do Krkonoš začalo proudit na začátku 19. století s rozvojem turistiky. Původní boudy určené pro hospodářství, na nichž dodnes můžete obdivovat specifickou lidovou architekturu, tak začaly sloužit pro účely turistického ruchu. I díky tomu je dnes i ve vysokých partiích Krkonoš spousta bud, kde si turisté mohou odpočinout a načerpat síly. Krásným příkladem horských bud, u kterých je zachován původní ráz, jsou například Klínové boudy stojící na úchvatných květnatých loukách.

Sněžku v létě denně zdolá až deset tisíc lidí

Když už je řeč o turistice, tak v tomto ohledu patří Krkonoše k nejoblíbenějším a nejvyhledávanějším destinacím. Krkonošský národní park totiž turisty láká až na 800 kilometrů značených cest, takže objevovat toho zde můžete opravdu spoustu. A když dorazíte na nejvyšší horu Krkonoš, možná si řeknete, že „všechny cesty vedou na Sněžku“. Alespoň v letních měsících je totiž Sněžka doslova zahlcena turisty – během jednoho dne se zde vystřídá až deset tisíc lidí. Což je způsobeno i kvůli tomu, že velká část turistů zdolává Sněžku lanovkou, která byla nedávno rekonstruovaná. A ještě jedno zajímavé číslo – českou část Krkonoš ročně navštíví až šest milion lidí, z nichž nejvyšší procento směřuje na Sněžku a pramen Labe.

Krkonošský národní park – kam vyrazit?

• Sněžka – nejvyšší hora České republiky (1602 m n. m.), buď pešky (zážitková, i když náročná, cesta Obřím dolem stojí za to), nebo lanovkou z Pece pod Sněžkou
• Historický důl Kovárna v Obřím dole – objevte Sněžku zevnitř díky podzemním štolám a tunelům, které dříve sloužily horníkům
• Mumlavské vodopády – jedny z nejkrásnějších vodopádů u nás se nachází poblíž Harrachova
• pramen Labe – ideální je výlet na pramen Labe spojit s procházkou na Zlaté návrší, kde je mohyla Hanče a Vrbaty
• Pančavský vodopád – nejvyšší vodopád v České republice (148 m), nachází se blízko Labské boudy a pramene Labe
• Luční bouda – zhruba 5 km od Sněžky, má vlastní minipivovar
• Černá hora – pokud nechcete stoupat po svých, můžete využít osmimístnou lanovku z Jánských Lázní, na vrcholu hory je mimo jiné rozhledna a v okolí se nachází Černohorské rašeliniště
• Sněžné jámy – mohutné ledovcové kary, odkud jsou krásné výhledy
• Sklenářovice – zaniklá vesnice uprostřed překrásné přírody na úbočí Rýchor (hřeben ve východní části Krkonoš)
• Sklárna v Harrachově – muzeum o historii sklářství v Podkrkonoší
• Špindlerův Mlýn – asi nejznámější horské středisko ležící v nadmořské výšce 718 m n. m., výborné startovní místo pro turistické výlety či projížďky na kole
• Lesní hrádek Aichelburg – obnovená zřícenina romantického hrádku, která se nachází nedaleko Horního Maršova
• rozhledna Žalý – jediná kamenná rozhledna v Krkonoších, nachází se nedaleko Benecka a Vrchlabí

Krkonoše jsou ideální také pro cyklisty i lyžaře

Kromě turistiky je ovšem Krkonošský národní park vynikající volbou také pro milovníky cyklistiky. Méně zdatní cyklisté mohou jezdit v podhůří, naopak ti, kteří se neobávají velkých kopců, si mohou vyjet například až k Luční boudě. A pokud by se vám zachtělo jezdit po vrcholcích hor, ale šlapat do kopce se vám příliš nechce, tak můžete využít lanovky, které vás svezou spolu s kolem.

Nesmíme zapomenout na to, že Krkonoše jsou oblíbené nejen v letních měsících, ale také v zimní sezóně. Krkonošský národní park je totiž protkán množstvím sjezdovek, které nabízejí kvalitní lyžování. Mezi nejvyhlášenější zimní střediska patří Špindlerův Mlýn a jeho areál Svatý Petr, největší lyžařský resort v Česku ovšem vznikl propojením areálů na Černé hoře a v Peci pod Sněžkou. V Krkonoších se také skvěle běhá na běžkách, pro účely klasického lyžování jsou totiž udržovány tratě v délce 500 kilometrů.

Nepodceňujte krkonošské počasí

Ještě malé upozornění na závěr. Před každým výletem do hor počítejte s tím, že národní park vás může nemile překvapit. A to svým drsným klimatem, které je typické pro zmiňovanou arktoalpinskou tundru. Nejeden turista už v Krkonoších doplatil na rychlou změnu počasí, která je charakteristická pro naše nejvyšší pohoří. Příkladem i varováním budiž známý příběh o Bohumilu Hančovi a Václavu Vrbatovi, kteří v březnu roku 1913 umrzli při závodě na lyžích nedaleko Labské boudy kvůli náhle zhoršené viditelnosti a sněhové vánici. Krkonoše jsou sice nádherné a majestátní, ale rozhodně se nevyplatí je podceňovat. Ať už věříte na Krakonoše, nebo ne.

zdroj úvodního obrázku: kr-kralovehradecky.webnode.cz