Nežádoucí reakce po očkování – co s tím?

Fotolia_50883978_XSFakt, že očkování organismu malých dětí nijak neprospívá, není názorem několika málo fanatických maminek. Stačí se podívat na fakta. Není ojedinělé, ani náhodné, že děti mají dramatické a závažné reakce po očkování. Proč to tak je? K tomu stačí vědět, jak se malé dítě a jeho imunitní, resp. nervový systém vyvíjí. Tam lze najít odpovědi. Jaká jsou rizika a potencionální nebezpečí očkování, najdete i v tomto článku. Jsou zde uvedeny některé informace z knihy „Očkování pro a proti“, autor Martin Hirte, který působí v Německu jako pediatr a homeopat a problémům, které u dětí vyvolává očkování, se věnuje denně po mnoho let. Dále se zde ve stručnosti dočtete i o očkování z pohledu tradiční čínské medicíny, což nabízí rovněž velmi zajímavý pohled na tuto problematiku.

Horečka po očkování – o čem vypovídá?

Horečka po očkování je vyvolána zoufalou snahou nezralého tělíčka dítěte se nějak vypořádat s množstvím cizorodých a jedovatých látek, které byly do těla vpraveny, a zároveň je zvýšená teplota po očkování je reakce organismu na šok, když zjistí, že patogeny a viry se nachází v samotném krevním řečišti. Tento fakt vyhodnocuje organismus jako vážnou situaci a podle toho reaguje.

Jaké mohou být nežádoucí reakce po očkování?

Nejčastěji zaznamenáváme závažné reakce po očkování proti dětské obrně, tetanu, záškrtu, černému kašli, žloutence B a onemocněním způsobeným haemophillus influenzae b (žloutenka typu B). Všechny tyto patogeny jsou naočkovány jedinou vakcínou, která nese název Infanrix hexa, tedy Hexavakcína. Ta je očkována již v 8. týdnu věku dítěte. Pokud k ní jsou přidány zároveň další nepovinná očkování, jako je očkování proti pneumokokům – vakcína Synflorix nebo očkování proti rota virům – vakcína Rotarix, mohou být dopady takové zátěže v některých případech fatální. Vážné nežádoucí účinky mohou nastat ale také jako reakce po očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám – vakcína Priorix (MMR).

Nežádoucí reakce po očkování mohou být tyto:

  • Vysoká teplota, horečka po očkování
  • Neutišitelný křik nebo dlouhotrvající pláč
  • Anafylaktický šok
  • Křeče – encefalopatie
  • Spánková apnoe
  • Náhlá změna osobnosti
  • Apatie
  • Výrazný neklid
  • Poruchy spánku
  • Paralýza, syndrom „hadrové panenky“
  • Nepřítomný pohled
  • Encefalitida
  • Nervové záněty
  • Bolesti kloubů
  • Zastavení psychomotorického vývoje dítěte
  • Autoimunitní onemocnění (ekzém, alergie, astma)
  • Hyperaktivita (syndrom ADHD)
  • Autismus

Reakce na očkování může být dočasná, ale bohužel se také může jednat o trvalé následky s trvalým poškozením zdraví a zdravého vývoje dítěte.

Jak mohou pomoci homeopatika po očkování?

Tzv. detoxikaci po očkování, kdy se tělo zbaví škodlivých přídatných látek (adjuvans), které se ve vakcínách nachází, lze provést na homeopatické bázi. Nejúčinnějším způsobem jsou homeopatika vyrobená přímo ze samotných vakcín. Homeopatika vyrobená z vakcín Hexavakcína a Priorix (MMR) dokáží zanesený organismus opět vyčistit. Tato homeopatika lze sehnat pouze v jiných evropských státech (Rakousko, Německo, Velká Británie) a samotná detoxikace po očkování by měla být provedena pod odborným dohledem. Jedná se o řízený proces, který by měl jednoznačně podléhat dohledu homeopata. Homeopatika po očkování lze v mnoha případech úspěšně a bez vedlejších účinků použít. Jako vhodná homeopatika po očkování lze doporučit i některá další homeopatika, která dokáží posílit celkovou konstituci dítěte.

Očkovat, nebo neočkovat?

To je otázka, na kterou si každý musí zodpovědně odpovědět sám. Nikdo jiný to za rodiče nemůže udělat. V současné době je k dispozici celá řada odborné literatury a dalších zdrojů, ze kterých lze čerpat a své rozhodnutí učinit co možná nejzodpovědněji. Očkování je možné také odsunout do pozdějšího věku dítěte, počkat, až bude imunitní systém vyspělejší. Proč? Na to se pokusíme podat vysvětlení v následujících řádcích.

Reakce po očkování a nezralost imunitního systému

Proti masovému očkování v prvních měsících života hovoří jasně nezralost imunitního systému. Dětský imunitní systém se vyvíjí pod ochranou imunoglobulinů (IgG), které částečně přijal už před narozením z matčiny plazmy. Vyzrává pozvolna a částečně vyzrálý je až po 1. roce života. Zásahy do organismu během fáze zrání musí být promyšlené, aby nedošlo k poruchám či poškození organismu na celý život.

Reakce po očkování a nezralost neurologického systému

Dalším argumentem proti „co možná nejranějšímu“ očkování je neurologický vývoj dítěte. V prvních letech života se vrstvy mozkomíšní tkáně vyvíjejí ve vysokém tempu, ale postupně. Čím dříve budou na něj působit jedovaté látky nebo viry, tím dlouhodobější poruchy vývoje se u náchylných dětí mohou objevit. Ochranná bariéra centrálního nervového systému (CNS) je u kojenců velmi propustná, což ulehčuje průnik přídatných látek vakcín, stejně jako očkovacích antigenů.

Pokud jde o hliník, není to vůbec veselé téma. Když si uvědomíme, kolik váží kojenec, škodlivé látky v tak malém tělíčku dosahují závratných koncentrací. Množství hliníku v organismu u 7 kg dítěte je na takové úrovni, která může mít vliv na genetické přeprogramování nervových buněk. Právě hliník se z pochopitelných důvodů dává do souvislosti s narůstajícím počtem neurologických poruch jako je autismus nebo hyperaktivita. V tomto ohledu byly provedeny výzkumy na zvířatech, které jednoznačně ukazují jeho negativní dopady (Petrik 2007, kapitola „Problematický hliník“)

Reakce po očkování a dva základní problémy

Reakce po očkování je způsobena dvěma základními faktory, které je třeba od sebe odlišit.

Přídatné látky „adjuvans“ jako nebezpečí pro CNS

Škodlivé přídatné látky nazývané „adjuvans“ mohou nenávratně poškodit nervový systém malého človíčka. V raném kojeneckém věku dochází spíše k poruchám jako je náhlá změna osobnosti, apatie, neklid, poruchy spánku, hlasitý křik nebo nepřítomný pohled dítěte. U větších dětí pak častěji pozorujeme „zralejší“ komplikace po očkováním, jako je encefalitida či nervové záněty.

Obranná reakce organismu na samotné patogeny

Druhá věc je fakt, že samotné očkování, i když abstrahujeme od „adjuvans“, je velice agresivním zásahem do imunitního systému. Pokud se podíváme na dnes platný očkovací kalendář, snadno si spočítáme, že do věku 2 let (s využitím i nepovinného očkování), dostane nedozrálý imunitní systém dítěte 12 vakcín s nejrůznějšími patogeny.

Nebezpečí představuje cesta průniku patogenů do organismu

Podívejme se na velmi důležitou věc. Jaký je rozdíl, pronikne-li nějaký patogen do těla přirozenou cestou, tedy pokud se „normálně“ nakazíme od někoho jiného naproti tomu, pokud jsme tímto patogenem naočkováni? Zde se shoduje jak západní, tak východní medicína.

Pokud se nakazíme přirozenou cestou, virus se do těla dostává přes sliznice dýchacích cest nebo trávicího traktu. Naproti tomu vakcína se vstřikuje přímo do krve. To může v organismu narušit rovnováhu mezi obranou proti choroboplodným zárodkům a tolerancí vlastních tkání. Tím je umožněn vznik alergií a dalších autoimunitních onemocnění, které se projevují jako přehnaná imunitní reakce i vůči neškodným cizorodým látkám, jako jsou pyly či potraviny, anebo nesnášenlivost organismu vůči vlastním tkáním.

Celý tento proces je jako ruská ruleta. Nikdo totiž dopředu nedokáže odhadnout, jak se s šokem z očkování organismus vypořádá.

Tradiční čínská medicína a očkování

Naprosto bravurně, a přesto pro laika pochopitelně, vysvětluje tento poměrně složitý proces tradiční čínská medicína. Obranný systém člověka dle TČM se skládá ze čtyř základních vrstev:

  • vrstva ochrany
  • vrstva čchi
  • vrstva výživy
  • vrstva krve

Čtyři vrstvy představují různé úrovně energetické hloubky. První představuje povrchové stadium zranění, tři další vrstvy představují patologické stavy, vznikající průnikem vnější škodliviny dovnitř organismu. Vrstva ochrany je tedy vnější a vrstva krve nejhlubší.

Celý proces si můžeme vysvětlit na podobenství se zlodějem, který se nám chce vloupat do domu. Zloděj je patogen a dům je naše tělo. Vnější škodlivina se při přirozeném pronikání do organismu chová velmi podobně jako zloděj, který se chce dostat do našeho domu.

Pokud se nakazíme přirozeně, virus nejdříve musí projít přes primární vrstvy ochrany organismu. Tedy proniká ústy, nosem, nebo povrchem těla (vrstva ochrany). Zloděj je u branky, proniká na zahradu našeho domu. To je sice nepříjemné, ale velice pravděpodobně se stihneme nějak zmobilizovat a zakročit nebo provést nějaká opatření, aby se zloděj nedostal až do domu. Máme čas promyslet strategii, jak se mu budeme bránit. Možná se nám podaří ubránit se tak, že se ani nedostane ke vchodovým dveřím domu.

Pokud se mu to přece jen podaří a dostane se až do předsíně (vrstva čchi), ještě stále máme čas a pár možností na výběr. Hledá-li nás už přímo v domě (vrstva výživy), situace začíná být dosti vážná.

Stejně tak imunitní systém reaguje na více úrovních, reakce následují jedna za druhou. Pokud je však virus vpraven přímo do krevního oběhu, dostáváme se do situace, kdy sedíme v obýváku (vrstva krve) svého domu, v klidu sledujeme televizi a vůbec netušíme, že se k nám chce někdo vloupat. Zloděj se zničehonic zjeví přímo vprostřed našeho pokoje! Jaké budeme mít nyní šance na reakci? Jakou strategii zahájíme v obraně? Naše šance zloděje zastavit se dramaticky zmenšily, v některých případech mohou být již zcela nemožné.

Tento příklad ilustruje jasně rozdíl v tom, jakým způsobem se můžeme bránit v případě nákazy přirozenou cestou, a jak omezené možnosti máme v případě vpravení očkovací látky přímo do krve.