Na hrad Houska za středověkou kulturou a pekelnou atmosférou

Postava v černé mnišské kápi, brána do pekel, ukrytý stroj času, pohřbené kostry „nelidí“, zastřelený a bloumající vůdce švédských zběhů, tajné místnosti a podivné úkazy. K žádnému jinému místu v České republice se neváže tolik pekelně děsivých pověstí jako k hradu Houska. Nepatří mezi největší, nejkrásnější, nemá nejvyšší věž nebo obrovský park, přesto je jedním z nejnavštěvovanějších hradů u nás. Proč?

Na hradu Houska zkrátka „něco“ je. Už od dob svého vzniku dostával přívlastky jako magický, prokletý, tajemný či přímo pekelný.  A zvláštní atmosféru můžete okusit i dnes, třeba při speciální noční prohlídce nebo při návštěvě ručně vyřezávaného pohyblivého pekla. A přijdou si na své i milovníci kultury – na hradě se pravidelně konají jarmarky, šermířská představení či koncerty.

Kde hrad Houska najdete?

Renesančně-gotický hrad Houska se nachází v Libereckém kraji, ve východní části kokořínských lesů. Stojí 47 kilometrů severně od Prahy, v lesnatém svahu Zámeckého vrchu, na hranolovitém sloupci pískovce, jehož stěny spadají na třech stranách takřka svisle dolů. Hrad na tomto místě stojí už od 13. století. Traduje se, že by měl být ještě starší než nedaleký hrad Bezděz, což z něj dělá jeden z nejstarších dochovaných hradů u nás.

Podle některých badatelů takto umístěný hrad Houska nemohl mít žádný zjevný strategický význam – nestál poblíž žádné zemské stezky, nebyl hradem královským, neplnil funkci hraničního hradu a neměl ani blízko k pořádnému zdroji vody. A jak si tedy jeho vznik vysvětlují? Jak jinak než tajemnými silami, které bylo třeba ukrýt a zabezpečit.

Houska jako hradiště, gotický hrad i renesanční zámek

Historie osídlení Zámeckého vrchu začala dávno před stavbou hradu Houska. Na místě dnešního hradu stávala už v 9. století dřevěná konstrukce, která byla o několik desetiletí později přebudována v kamenné hradiště. Vévoda Pšovanů Slavibor ho nechal vystavět pro svého syna Housku (Hausseka či Houseka). Tak se tedy zrodilo jméno tohoto místa.

Samotný hrad Houska se začal stavět ve 13. století, v prvních letech vlády Přemysla Otakara II., ačkoli o jeho založení se pravděpodobně více než český král zasloužil Hynek Berka z Dubé. Podobné architektonické prvky se projevují i u hradu Bezděz, na jehož stavbě se navíc podílela stejná stavební huť Cestercko-burgundská. Proto se usuzuje, že oba hrady vznikly zhruba ve stejných letech, i když Houska byl možná dokončen o něco dřív.

Za celou svou existenci se na Housce vystřídalo mnoho pánů a původní gotický hrad tak také prošel mnoha stavebními úpravami. Od majitelů z rodu Berků z Dubé ho v roce 1432 koupil Jan Smiřický ze Smiřic a právě rod Smiřických začal na konci 15. století, kdy se rozvíjela dělostřelba, s budováním mohutného vnějšího opevnění.

Další majitelé z rodu Hrzánů z Harasova se postarali o přestavbu na renesanční zámek, který měl zajistit větší pohodlí usazených šlechticů. Dnes tedy na Housce můžete spatřit jak sloh renesanční, tak zachovalé gotické a románské prvky. 

Dalšími šlechtici, kteří hrad Houska vlastnili, byli Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, rod Kouniců a dokonce i princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássy. V roce 1924 ho koupil a jako letní sídlo využíval prezident Škodových závodů Josef Šimonek. Během války sloužil jako většina hradů (a tím spíš, že ležel v Sudetách) německé armádě. Počátkem devadesátých let byl Houska v restituci navrácen potomkům Šimonka a právě oni se zasloužili o jeho opravu a o to, že byl poprvé zpřístupněný veřejnosti.

Tajemná kaple, nepovedené fotografie a tajná místnost na hradě Houska

Hrad Houska je plný záhad. Už od pradávna se lidé domnívali, že za svými zdmi ukrývá a střeží něco podivného a záhadné okolnosti to jakoby potvrzují. Otázky vzbuzuje například to, že kaple stojí přímo uprostřed hradu, zatímco ostatní budovy stojí mimo areál. Mnoho historiků se domnívalo, že je postavena kolem něčeho, co se nesmí dostat ven. Možná dokonce nad bránou do pekla. Tajuplnost kaple ještě podporuje fakt, že její zdi jsou neustále vlhké a porostlé lišejníkem, ale okolní stěny jsou naprosto suché.

Kaple ale není jediným záhadným prostorem hradu Houska. Při rekonstrukcích probíhajících v přízemí objektu byla objevena zasypaná místnost s oknem ve skále. V plánech není zanesena a ani knihy se o ní nezmiňují. Našli ji prázdnou, nevybavenou a nikdo tedy neví jistě, proč vůbec vznikla. Teprve nedávno také dělníci objevili zasypané sklepy a podle odhadů další teprve čekají na odhalení.

Skutečnost další záhady si můžete vyzkoušet sami, když hrad Houska navštívíte. K experimentu vám bude stačit mobil s foťákem. Říká se, že fotky z Housky prý nikdy dobře nevyjdou. Fotografovaná osoba nehledí do aparátu, nebo je snímek podivně rozmazaný, se zvláštními šmouhami, či jinak nezdařený. Většina lidí tuto skutečnost potvrzuje. Že by ty tajemné síly ovládaly i objektivy a čočky?

Hrad houska je opředený pekelnými pověstmi

Místo, kde hrad Houska stojí, bylo podle vyprávění a svědectví lidí vždy zvláštní a magické. Pověsti o původu těch tajemných sil, které tam návštěvníci prý cítí dodnes, se nejčastěji týkají pekelných bytostí. Podle té nejznámější legendy byl hrad zbudován na skále, ve které vedla průrva až do pekla. Kdysi prý chtěli obyvatelé hradu zjistit, jak peklo opravdu vypadá, a nabídli odsouzenci milost, když peklo prozkoumá. Spustili ho na laně do skalní průrvy, ale když začal vyděšeně křičet, vytáhli ho ven. Zbělely mu vlasy, tvrdil, že dole viděl ďábly a za několik dní umřel. Zdánlivě bezednou průrvu se pak lidé tři roky pokoušeli zasypat, než se to povedlo.

Další pověst vypráví o Orontovi, vůdci švédských zběhů, kteří sužovali loupením okolí. Oront byl prý ve spolku s ďáblem, který mu zajistil nesmrtelnost díky kouzelné černé slepičce. Poddaným v čele s myslivci se nakonec podařilo zastřelit ho posvěcenou kulí. Od té doby prý bloudí vůdce-černokněžník po hradě a hledá svou černou slepici, která mu dopomůže zpět mezi živé.

V noci se prý zase na Housce a v jejím okolí zjevuje postava v černé mnišské kápi. Nemá obličej a je opravdu ďábelsky děsivá. Sleduje opovážlivce, kteří by chtěli Housku navštívit v noci nebo zde dokonce přenocovat. Temné síly zkrátka nestojí o to, aby se lidé jen tak potulovali kolem jejich pekelné brány a možná byli svědkem pohřbených "jistých věcí" a koster "nelidí", které jsou údajně v podzemních chodbách hradu.

Noční prohlídky Housky, dřevěné peklo a šermíři

Každý, kdo by se chtěl osobně setkat s černým mnichem nebo bloumajícím vůdcem švédských zběhů, má jedinečnou příležitost při speciálních nočních prohlídkách hradu Houska.  S podtitulem „mýty ožívají aneb proti proudu času“ a sloganem „Vypravte se za ohnivými stvůrami, loupežníky a postavami z pověstí hradu“ od nich ani nemůžete čekat nic jiného než pekelně strašidelný zážitek.

A i kdybyste při noční prohlídce žádné ďábelské stvoření nepotkali, nezoufejte. Celou tlupu rozhodně najdete v pohyblivém dřevěném pekle. Je volně inspirované Danteho Božskou komedií, má 12 metrů na délku a dva na výšku, je ručně vyřezávané a projít si jím můžete vždy od 10 hodin.

Ti, co mají raději nevinnější, veselejší zábavu na čerstvém vzduchu, si zase přijdou na své během letních dní, kdy se na nádvoří Housky konají koncerty, vystupují tam šermíři, taneční skupiny, představují se středověká řemesla a konají jarmarky.

Zdroj úvodního obrázku: hrad-houska.cz