Malá domácí džungle: Chov pralesniček pro milovníky exotiky

Jedovaté žáby amerických deštných lesů jsou překrásné. Až se někdo může ptát, jak chovat pralesničky doma. Tato efektní dekorace interiéru je samozřejmě velkou zodpovědností, jako každé domácí zvíře. Ale pokud po žabkách toužíte, je možné je v teráriu chovat bez větších překážek. Hlavní je se na to připravit a věnovat jim čas.

Druhy pralesniček a kde je sehnat

Chov žab těchto druhů už má dost velkou tradici, aby se daly snadno sehnat u chovatelů. Odchyt v divočině jednak ohrožuje jejich populace, jelikož zvířata převozem trpí. Méně náročný druh pro začátečníky je třeba pralesnička batiková, mnohobarvá či pruhovaná. Jsou teritoriální, ideální je samec a dvě samice.

Nebezpečí pralesniček? Jedu se nemusíte bát

Díky jedu jsou pralesničky, „šípové žáby”, chráněny před predátory. Člověk se tohoto naučil využívat právě k výrobě otrávených šipek. Chci-li je chovat, hrozí mi tedy otrava? Pravda je, že v přírodě pralesničky jed vylučují, teprve když se cítí být ohroženy. Jed do šípů se získává velice krutým způsobem. Produkce jedu je navíc podmíněna speciálními látkami v hmyzu, kterým se žáby v zajetí nekrmí. Doma odchované pralesničky proto jedovaté téměř nejsou.

Nesahejte na žáby, není-li to nezbytné!

Chov žab je spíše na okrasu, hrát se s nimi nedá, tak není moc důvodů na ně sahat. Potřebujete-li je vzít do ruky, jsou třeba rukavice pro absolutní jistotu ochrany před reziduálním jedem. Musí být úplně čisté. Všechny žáby mají velmi propustnou kůži. Ruka od mýdla nebo jiných látek jim může těžce ublížit!

Prostředí pro pralesničky: Terárium musí být vlhké

Dvě až tři jedovaté žáby se vejdou na plochu 2500 cm2. Teplota by se měla pohybovat přes den kolem 25°C, v noci 21°. Pralesničky moc nelezou, nádrž nemusí být vysoká. Nebioaktivní terárium, kde je jen substrát a pár úkrytů, je snazší udržovat. Máte v něm lepší přehled o tom, co žáby dělají. Mnohem hezčí je však vivárium, které simuluje přirozené prostředí.

Je třeba zajistit vlhkost vzduchu nad 80%. Hodí se na to mít automatické zařízení, abyste „nelítali” často s rozprašovačem. Voda musí být opravdu čistá, měkká a mít neutrální pH. Jako substrát je třeba něco, co nezplesniví. Buď velmi hladký štěrk, rašelina, nebo čisté listí (ne z venku). Plísni zabráníte i správným větráním. Otvorů musí být dost, ale průvan je velmi škodlivý! Je třeba skloubit cirkulaci vzduchu s udržením teploty a vlhkosti.

Pralesničky potřebují dost širokou misku s vodou na koupel a kladení vajíček, ale musí umět vylézt, jinak se utopí. Nemají plovací blány jako jiné žáby. Také by měly mít kam zalézt a schovat se.

Přečtěte si také: Mazlíček pro hmyzí nadšence? Kudlanka nábožná je nenáročným a ušlechtilým stvořením

Krmení pro pralesničky je logisticky náročnější

Nejvíce náročné je to s potravou. Musíte totiž chovat živý hmyz, kterého pralesničky sežerou opravdu mnoho. Bude třeba zařídit zvláštní nádobu, ve které budou mít mušky či cvrčci podmínky k životu i rozmnožování. Hmyz se dá i nakupovat, ale je to méně výhodné.

Za základní krmivo se považují octomilky. Existují i ve výhodnější nelétavé podobě, kterou však nejde množit. Krom nich můžete nabídnout žabkám i mikrocvrčky, stínky nebo třeba chvostoskoky. Někteří chovatelé preferují cvrčky. Důležité je, aby žáby byly dobře živené. K tomu patří i vitamínové doplňky.

Pulci se dají vykrmit na potravě k tomu určené, kterou seženete hlavně přes internet. Někdo používá i určité typy krmiva pro rybičky. Pralesní voda obsahuje třísloviny a kyseliny, které pulcům je třeba zajistit přilitím speciálního přípravku. Množení pralesniček je celé další téma, které je třeba nastudovat.

Vytisknout stránku Stáhnout v PDF