Muchomůrka červená /Amanita muscaria/

▪ Muchomůrka červená - vzhled

Klobouk muchomůrky červené může mít průměr 8 - 20 cm. Je nejdříve polokulovitý, později sklenutý, ve stáří rozložený, někdy až mírně miskovitý s hřebenitým rýhováním na okraji. Barva klobouku může kolísat mezi jasně oranžovou až nachově červenou. Je pokryt bílými bradavkami.

Třeň je bílý, válcovitý; na bázi hlízovitě ztlustělý, obalený na okraji bradavičnatou pochvou. Prsten je široký, převislý, rýhovaný.

Dužnina je bílá, jemné chuti, bez pachu. Výtrusný prach je bílý.

▪ Muchomůrka červená - výskyt

Muchomůrka červená roste od srpna až do listopadu na celém území České republiky, od nížin až do vysokých hor. Roste ale jen v symbióze s některými stromy - břízou, modřínem, borovicí, smrkem a dubem. Symbiotický vztah mezi buňkami kořenů těchto stromů (živých nebo i mrtvých) a podhoubím je pro růst plodnice tak nezbytný, že bez nich plodnice nevyroste.

▪ Muchomůrka červená - vliv na zdraví

Některé obsahové látky muchomůrky červené mají výrazný toxický účinek na organismus. Muskarin je silným dráždidlem parasympatického nervstva, halucinogenně se uplatňují především kyselina ibotenová, muscimol nebo muskazon.

Intoxikace muchomůrkou červenou, respektive jejími obsahovými látkami dráždícími centrální nervovou soustavu, je provázena nejprve málo výraznými příznaky zahrnujícími snížené slzení a slinění (postižený cítí vysychání v hrdle a v ústech, špatně se mu polyká), pocit zatajení dechu, tlak v žaludku jako při přejedení, nevolnost až bolesti v břiše, nechutenství a zvracení. Srdce začíná silně bušit.

▪ Muchomůrka červená - možnosti využití

Můžeme říci, že muchomůrka červená je pravděpodobně nejstarším a nejrozšířenějším halucinogenem, jaký kdy lidstvo poznalo. Po požití se dostaví zmatenost, dezorientace v prostoru i čase, zvětšené vidění předmětů, zrakové i sluchové halucinace, třes a svalové křeče.