Život je jako jízda na horské dráze. Jednou jsi nahoře a pak dole

Pokud už jste na světě nějakej ten pátek, víte, že život neni peříčko. Že dobrý věci střídají ty špatný a veselý ty smutný. Pořád řikám, že život je taková jízda na horský dráze, sinusoida od začátku do konce. Je samozřejmě na nás, jak tu sinusoidu pojmeme, někdy se ale věci dějou bez našeho přičinění. Prostě se maj stát. 

Když něco nečekáš...

Před dvěma týdny jsem přišla o významnýho klienta, kterej byl primárním zdrojem mý obživy. Neměla jsem s nim uzavřenou smlouvu. Bylo to na dobrý slovo. A věřila jsem, že dobrým slovem to taky skončí - jednou. Ne teď. Ze dne na den jsem přišla o značnej příjem a svět se zas zdál bejt trochu temnější. Když mi klient prakticky z hodiny na hodinu oznámil, že už na mě nemá peníze a musí se se mnou hned rozloučit, byla jsem uznávám dost v šoku. Vůbec jsem to nečekala... ale prostě, to je život.

Moje chyba, že jsem si spolupráci nepokryla smlouvou, když šlo o velký peníze. Poslední dva týdny mnou zmítal smutek, rozpolcení, zoufalství, zklamání, ale řekla jsem si, že brečet rozhodně nebudu někde v koutě a výzvě života se postavim. 

Život jde dál, ať se stane cokoliv

I přesto, že mě to v jeden moment sundalo na kolena, nerozložila jsem se. Dává dost práce, myslet při tom všem pozitivně... ale dějou se na světě daleko horší věci, než když přijdete o klienta. Tohle je proti různýmu násilí, hladovění, přírodním katastrofám, vážným nehodám, smrtelným nemocem, bezdomovectví a tak podobně slabej odvar. Život mi jen dal zas za vyučenou, protože prostě musim myslet a jednat jinak. Důležitý je, nevzdávat se. Ať vás potká cokoliv. Já se nevzdávám a věřim, vim, že zas bude dobře ne-li líp.

Vážit si sám sebe...

Tohle období mě má naučit vážit si sebe sama, má mě naučit bojovat za sebe jako za člověka, za svůj život. Má mi ukázat, jakou mám hodnotu jako člověk a jakou má hodnotu má práce. Nutno podotknout, že dosud jsem pracovala dost pod cenou (mám několik let praxe), a tak musim jít prostě jinou cestou. A ono to fakt jde. Potenciálním novým klientům říkám, že dělám za tolik a tolik a že chci smlouvu. Částky jsem si významně navýšila adekvátně vůči mým zkušenostem.

Jsem copywriter a bohužel se setkávám všude s podhodnocováním naší práce. Normou jsou lidé, který chtěj normostranu napsat za 70 Kč a celý článek třeba za 150 Kč. Dosud jsem se taky ve svý praxi nad 300 korun za hodinu nedostala... nikdo moc nechtěl platit. A když platil, po letech mě zamával a řekl, že je to moc. A já si řekla, že tohle je jejich věc a že si budu hledat lepší příležitosti. 

Život mi řekl - "Važ si svý práce i sebe a nenech se podhodnocováním shazovat." Měla jsem to pochopit už dávno. Na začátku jsem se moc nemohla ohánět praxí a ani částkami vyššími, ale dneska jsem jinde, a tak taky půjdu jinou vlastní cestou. 

Pozitivní myšlení přitahuje pozitivní věci

Snažim se každej den myslet pozitivně. I když to dává hodně práce. Snažim se bejt vděčná za to, co mám - skvělýho muže, střechu nad hlavou, super mamku, práci snů, prima pesana, zdraví... Mám všechno, co potřebuju, abych byla spokojená. A práce? Ta se vždycky najde, když chcete. A ona se najde a zas bude hej!

Nevdávejte se za žádnou cenu, byť je vám teď sebehůř. Ono zas vysvitne slunko, jen v to musíte celym svym srdcem věřit. 

A taky - nic se neděje náhodou. Všechno má svůj smysl, abyste pohopili, že jste sešli ze svý cesty...