Irisdiagnostika – co o vás prozradí oční duhovka?

Diagnostika z oční duhovky patří mezi jednu z metod alternativní medicíny. Ačkoliv není západním lékařstvím oficiálně užívanou metodou, i část lékařů věří, že nám může mnohé napovědět. Dnešní článek vám irisdiagnostiku představí a přiblíží: jak oční diagnostika funguje, jaké metody využívá, kde se můžete nechat vyšetřit a na co si dát pozor.

Irisdiagnostika, přesněji nazývaná iridologie neboli diagnostika z oční duhovky, je starobylá lékařská metoda, která pro posouzení zdravotního stavu pacienta využívá podrobný pohled na lidské oko. Zkoumáním duhovky oka, ale i panenky, očního bělma a kůže kolem očí, nám může více prozradit jak o našich genetických predispozicích, tak i o současných tělesných obtížích.

Nejstarší záznamy o praktikování diagnostiky z oka pocházejí z období před více než 6000 lety z Číny a Japonska. Poznámky o studiu očí byly nalezeny také v hrobě Tutanchamona, Egyptského faraona, který žil 1499 let př.n.l. Dokonce i Hippocrates , který bývá často nazýván Otcem medicíny, pohlížel na oči lidí, aby zde našel klíč k nemocem. Přisuzuje se mu výrok: „Pozři v oči člověka a uvidíš jeho tělo."

Irisdiagnostika pracuje s předpokladem, že lidské oko je reflexně propojeno s ostatními orgány těla a že v průběhu života oko zaznamenává jejich přednosti či naopak oslabení či přetížení. Z oka lze takto vyčíst až 500 různých znaků, které mohou ukazovat na nějaký problém. K tomu samozřejmě existují i jejich vzájemné souvislosti.

Jak vlastně irisdiagnostika funguje?

Podle iridologů naše oko zaznamenává každou událost, ke které v našem organismu dojde. Tím, že je oko přímo napojeno na nervový systém, pak vytváří jakousi mapu ve formě teček, znamének a barevných změn na oční duhovce. Možná jste si někdy sami všimli, že se ve vaší duhovce objevují znaménka nebo barevné flíčky, které se časem opět mění nebo přímo mizí.

Základním principem irisdiagnostiky je, že to, co je zaznamenáno v našich očích, odráží celkový stav našeho těla. Můžete si to představit tak, že oční duhovka je relativně přesnou mapou, kde každé její místo představuje určitý tělní orgán nebo systém orgánů. Současná podoba mapy pak odpovídá současnému stavu našeho těla.
Diagnostika z oční duhovky si zakládá především na tom, že nehledá jen nemoci, ale i jejich příčiny, a proto může přispět k prevenci a včasnému odhalení některých obtíží. Pokud má nějaký orgán potíže nebo je geneticky zatížen, v oku se to projeví jako zbarvení nebo jako uvolnění vláken duhovky a vznik trhliny. Oko takto může signalizovat i skryté příčiny zdravotních potíží jako je např. hormonální nerovnováha nebo porušení nervového zásobení orgánu.

Uvádí se, že asi 80 % iridologických znaků jsou genetické dispozice, které ukazují na přednosti a slabiny vašeho organismu. Všechny tyto nálezy je pak možné z oka vyčíst již kolem dvou až tří let věku dítěte, kdy se většinou oči již vybarvily. Zbylých 20 % změn se pak do oka zaznamenává v průběhu vašeho života v závislosti na životním stylu i vnějších vlivech.

Metody očního vyšetření – co lze a co nelze z oka zjistit

Je třeba si uvědomit, že oční bulva nemá ve skutečnosti hladký povrch, naopak v ní jsou patrné prohlubně a vyvýšeniny. Místa, která se na oku jeví jako tmavá, jsou ve skutečnosti hluboké vrstvy oka neboli štěrbiny. Bílá místa jsou naopak vyvýšenými oblastmi duhovky. Pro oční diagnostiku přitom platí, že čím větší degenerace nebo zatížení orgánu, tím tmavší jsou odpovídající plochy na duhovce.

Co se dá oční diagnostikou zjistit?

• Stanovení metabolického typu + nastavení vhodného jídelníčku s ohledem na predispozice jednotlivých orgánů či tělních systémů
• Podrobná analýza trávicího traktu např. stanovení typu trávení, množství enzymů a žluče, zúžení ve střevech, sklonu ke kolísání krevního cukru, sklonu k zácpám, dispozice k nadměrné nebo ke snížené tvorbě HCL, riziko parazitární nákazy, atd.
• Zjištění některých chronicky zánětlivých míst
• Odhad blokací lymfatického systému
• Určení dispozic ke dně, artróze, artritidě, revmatu nebo potíží meziobratlových plotének
• Zjištění napětí v nervovém systému, určení přecitlivělosti a vlivu stresu na jednotlivé orgány
• Stav pevnosti cévních stěn, riziko potíží se srdečními chlopněmi, riziko arytmie a dalších srdečně-cévních potíží
• Zjištění rizika hemoroidů a křečových žil

Co se irisdiagnostikou zjistit nedá?

• Nelze diagnostikovat konkrétní nemoci, místo toho se analyzuje stav tak, jak se odráží v duhovce, tedy spíše sklony, nedostatečnost nebo potíže některých orgánů a tkání
• Nelze rozeznat konkrétní patogeny (viry, bakterie, plísně, těžké kovy, léky) ani parazity, lze ale vidět jejich dopad na jednotlivé orgány
• Nelze zjistit ledvinové a žlučové kameny – nemají žádné napojení na nervy
• Není možné zjistit stav operovaného místa, pokud bylo jednou přerušeno jeho nervové zásobení
• Nelze zjistit těhotenství, z duhovky nelze dokonce určit, zde jste muž či žena
• Nelze analyzovat psychický stav člověka

Jak probíhá vyšetření oční duhovky

Vyšetření u profesionálního iridologa bude trvat přibližně 2 hodiny. Nejprve je potřeba pořídit snímek obou duhovek digitálním makroobjektivem s vysokým rozlišením. Hlava klienta při tom musí být upevněna ve stojanu, oko musí být dobře nasvíceno tak, aby se panenka stáhla na minimum a duhovka šla dobře pozorovat.
Poté následuje podrobný rozbor, ze kterého klient obdrží zápis a podrobnou zprávu se všemi vysvětlivkami k jednotlivým znakům v očích. Iridolog klientovi doporučí preventivní opatření, změny ve výživě nebo mu doporučují další vyšetření či léčbu, pokud je potřeba.

Mezi hlavní výhody takového vyšetření patří jeho rychlost a bezbolestnost. Další velkou výhodou je pak zaměření irisdiagnostiky na predispozice, příčiny obtíží a prevenci. Což může spolu s navazujícími lékařskými vyšetřeními napomáhat včasné diagnostice a předcházení některých zdravotních obtíží. Cena iridologického vyšetření se většinou pohybuje v rozmezí 800 a 2000 Kč.

Stanovisko vědecké medicíny

Je třeba dodat, že stanovisko většiny lékařů k irisdiagnostice je odmítavé. Diagnostika z oční duhovky podle skeptiků nemá žádné anatomické ani fyziologické opodstatnění. Tomuto pohledu nahrává také fakt, že mapy jednotlivých iridologů se od sebe mohou značně odlišovat a také to, že se irisdiagnostice nepodařilo obstát v klinických testech.

Rozhodnutí, komu budete více důvěřovat – zdali představitelům klasické či alternativní medicíny – je na vás.