Na hrad Potštejn za středověkou atmosférou a legendárním pokladem

Zubaté zbytky mohutných zdí a hradeb, hradní brány se znaky vládnoucích rodů, horní nádvoří, na kterém se prolínají prvky stylů gotického, barokního i renesančního, kaple svatého Jana Nepomuckého s klasicistním průčelím, kaple Svatých schodů a tajemný latinský nápis, který si před staletími vykládali jako zprávu o ukrytém pokladu. Hrad Potštejn je místem, kde se kdysi ukrýval velký odpůrce Lucemburků, loupeživý rytíř Mikuláš, a které pak dobyl mladý Karel IV., místo které svou bohatou historií a pověstmi inspirovalo i Aloise Jiráska.

Na návštěvníky u zříceniny hradu Potštejn čeká naučná stezka fortifikačního systému, expozice dokumentující historii hradu i komentovaná prohlídka.

Zříceninu hradu Potštejn najdete ve východních Čechách, ve střední části Podorlicka.  Stojí na zalesněném kuželovitém návrší nad malebnou vesničkou Potštejn a stojí tam už pěknou řádku století. Gotický hrad Potštejn založil rod Drslaviců ze západních Čech někdy během 13. století, když kolonizoval povodí středního toku Divoké Orlice. První léta jeho existence nečekala na hrad Potštejn žádná velká dramata. Ovšem hned během dalšího, 14. století, osud hradu a jeho majitelů ovlivnily úkladné vraždy, boje, odboje a dobývání.

Od pevnosti dobývané Karlem IV. po rozpadlou zříceninu

Vše začalo, když se v roce 1310 tehdejší pán Potštejna Půta rozhádal s váženým pražským měšťanem Peregrinem Pušem. Ten ho při nejbližší příležitosti nechal zavraždit a Půtův syn Mikuláš neváhal a podle hesla „oko za oko, zub za zub“ s kumpány Peregrina zabil. Dozvěděl se o tom ale král Jan Lucemburský a dost ho to rozezlilo. Uvěznil Mikuláše, uvalil na něj peněžní tresty a stůj co stůj si toho vzpurného šlechtice chtěl podrobit. Z Mikuláše si tím ale pouze vytvořil jednoho z největších a nejzapálenějších odpůrců.

Mikuláš se po propuštění z vězení vrátil na svůj hrad Potštejn a stal se odbojným rytířem. Dobýval se svou družinou okolní tvrze, střežil cesty, přepadával kupce a škodil veřejnému blahu. Janu Lucemburskému došla trpělivost a vyslal svého syna, tenkrát ještě pouze markraběte Karla, aby na Potštejně sjednal pořádek. Budoucímu českému králi Karlu IV. a královskému vojsku to nějakou dobu trvalo (přesněji devět týdnů), ale nakonec hrad dobyli, zpustošili a Mikuláš v jeho ruinách zemřel.

Hrad Potštejn byl sice po Karlově velkém dobývání zničený a rozbořený, Karel ho ale za své vlády znovu vybudoval, využil jeho strategickou polohu a udělal z něj pevnost. Významným sídlem se Poštejn znovu stal za vlády Jiřího z Poděbrad, který hrad v polovině 15. století koupil. Od roku 1495 vlastnil Potštejn jeden z nejbohatších a nejmocnějších šlechticů té doby, Vilém z Pernštejna. Hrad za jeho vlády díky jeho štědré ruce vzkvétal – mimo jiné byly pohodlně vybaveny interiéry a u třetí brány vznikla studna. Po jeho smrti už to ale s Potštejnem šlo z kopce.

Vilémův syn byl rozmařilý a rozhazovačný a nakonec byl kvůli dluhům nucen hrad prodat. Hrad Potštejn pak přecházel z majitele na majitele, nikdo se o něj pořádně nestaral, a tak chátral a chátral. Už skoro zřícenině někdejšího slavného hradu Potštejnu nijak nepomohlo ani vlastnictví bohatým rodem Harbuval Chamaré, protože jeho příslušník Jan Antonín při slepé honbě za legendárním pokladem pobořil a zničil vše, co mu stálo v cestě. Zříceninu za pětatřicet let hledání doslova provrtal skrz naskrz. Na druhou stranu ale inspiroval svou honbou za pokladem Aloise Jiráska, a i díky tomu se hrad Potštejn dostal do širokého povědomí a začaly snahy o jeho zachování a opravy, které přetrvávají dodnes.

Hledání pokladu na hradě Potštejn

Hrad Potštejn není jedním z těch, které jsou opředené pověstmi o ďábelských bytostech, duších nebo podivných úkazech, jedna pověst se ale mezi lidmi traduje už celá staletí a vznikly podle ní i knihy a filmy. Pověst o potštejnském pokladu. Podle ní ukryl odbojný rytíř Mikuláš před tím, než po dobytí hradu Potštejn Karlem IV. nalezl v ruinách smrt, někde na hradě bohatství nastřádané během svého loupení.

Poklad hledali mnozí, ale nikdo s takovým odhodláním hraničícím s posedlostí, jako v 18. století Jan Antonín Chamaré. Ten uvěřil pověstem o pokladu a bláhově se chytal každého nepatného náznaku, všeho, co si mohl vyložit jako znamení směřující k pokladu. Tak usoudil, že tajemný latinský nápis vytesaný v kameni zasazeném v nároží paláce - nápis, který zřejmě pochází z dob Jiřího z Poděbrad - je zpráva o pokladu. Na kameni se podle současných odborníků píše: „Signata thau postes deitas exterreat hostes – Bůh nechť zastraší nepřátele.“ Jan Antonín místo toho četl: „Signata instes caritas extirat hostes – Dbej znamení, láska vyhladí nepřátele.“ A v horečnatém hledání rozbořil polovinu už tehdy zchátralého hradu Potštejn.

Hrabě Chamaré neúspěšně hledal potštejnský poklad asi pětatřicet let. Vedly jej také v gotice oblíbené kamenické značky, které považoval za prapodivné šifry vytesané na pozůstatcích středověkých zdí. Někteří přesto věří, že tým Jana Antonína nakonec na hradě Potštejn našel tajné starobylé dveře k pokladu. Když se ale odhodlali a chtěli vstoupit, objevil se na nich ohnivý nápis:  „Ještě není čas!“ Ozval se děsivý řev a nářek, kopáči vzali nohy na ramena a vyděšený hrabě nechal dveře zazdít. Příběh hraběte o mnoho let později inspiroval spisovatele Aloise Jiráska k sepsání románu Poklad. Na motivy knihy natočil 1984 Zdeněk Troška film Poklad hraběte Chamaré.

Hradby Potštejna střeží kostelík a kapli se svatými schody

Hrad Potštejn, to ale nejsou jen zbytky mohutných hradeb a rozpadající se kamenné zdi. Neodmyslitelnou a dost možná nejzachovalejší součástí ruin tvoří sakrální stavby a jejich zbytky. Jedním z nich je působivé klasicistní průčelí kostela svatého Jana Nepomuckého, který v 18. století nechala postavit jedna z hradních paní. Směrem do nádvoří přesahoval půdorys původního hradního paláce.

Dominantou dnešního areálu bývalého hradu Potštejn je kaple Svatých schodů. Stojí dodnes a ve své nebývalé neporušenosti se na středověké zřícenině opravdu vyjímá. Nechal ji zbudovat poklady posedlý hrabě Jan Antonín Chamré. Nejspíš ho přepadaly výčitky, když viděl, jak zdi hradu ustupují jeho kopáčům a podobají se čím dál víc ruině. Schody vedoucí do kaple jsou inspirovány Svatými schody v paláci Pontia Piláta v Jeruzalémě, po nichž kráčel Ježíš Kristus před Pilátův soud. Věřící přicházející do kaple Svatých schodů v Potštejně se vždy až k oltáři plazili po kolenou a tato tradice se dodržuje dodnes. Na schodech smí stanout chodidly jen novomanželé.

Přehluboká studna, hradní brány a kozy

Dalšími hradními prvky, které stojí v Potštejně za povšimnutí, je bývalá hradní studna a hradní brány. Hlubokou díru, kdysi studnu, najdete před vstupem do areálu. Pochází z dob Viléma z Pernštejna a říká se o ní, že dosahovala takové hloubky, že když do ní spustili kachnu, pod kopcem vyplavala na Divokou Orlici.

Hradních bran je u zříceniny hradu Potštejn hned několik. Nejzachovalejší a po rekonstrukci je čtvrtá brána. Nechal ji vystavět Karel IV. a o její přestavbu se postarali páni z Pernštejna. Sídlila v ní hradní osádka a listiny v ní sepisoval hradní hejtman.

V místech páté brány stála za dob odbojného Mikuláše mohutná věž. Královské vojsko pod velením markraběte Karla věž podkopalo a Mikuláš v jejích ruinách nalezl smrt. Když se Karel stal králem Karlem IV., nechal tam vztyčit bránu. Za Pernštejnů byla přestavěna a zdobí ji tak znak jejich rodu.

Uprostřed ruin hradu Potštejn si přijdou na své i děti, které historie snad až tak nezajímá. V potštejnském zvěřinci se můžou zabavit u chovu roztomilých koziček nebo se něco přiučit u skleněného úlu, v němž si můžou prohlédnout každodenní život včel medonosných.

Zdroj úvodního obrázku: orlickehory.webz.cz