Křen selský /Armoracia rusticana/

čeleď: brukvovité

Křen selský – popis

Křen selský je vytrvalá, 30 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, jemně rýhovaná, dutá, větvená. Přízemní listy jsou až 80 cm dlouhé, eliptické, zubaté, dlouze řapíkaté. Dolní lodyžní listy, jež během vegetace odumírají, peřenolaločné, krátce řapíkaté. Horní lodyžní listy jsou podlouhlé až kopinaté, zubaté nebo i celokrajné, zúženou bází přisedlé. Květenství na konci větví je složené z mnoha hroznů, květy jsou stopkaté, čtyř četné, špinavě bílé. Plodem je šešulka.

Křen selský – léčivé účinky

Křen selský obsahuje glukosinoláty (zejména sinigrin), silice, značné množství vitamínu C (až 2 x více než např. v citrónech), sacharidy, enzymy, asparagin, glutamin, organické kyseliny a flavonoidy. Při porušení pletiv kořene (typicky strouháním) se ze sinigrinu působením enzymu myrosinasy uvolňuje hořčičná silice allylisothiokyanát, která způsobuje štiplavou chuť.

Křen selský působí výrazně antibakteriálně, podporuje trávení (zvyšuje vylučování trávících enzymů a normalizuje střevní mikroflóru), zbavuje průdušky hlenu, působí močopudně a celkově povzbudivě. Pro vysoký obsah vitamínu C je výborným prostředkem při rekonvalescenci. Při zevním použití zvyšuje prokrvení tkání, čímž urychluje hojení a regeneraci.

Vnitřně se podává nejčastěji čerstvý, nastrouhaný, pro zmírnění štiplavosti obvykle smíchaný s nastrouhanými jablky v poměru 1:1 v dávce 1 až 4 polévkové lžíce denně. Při průduškových chorobách se osvědčila inhalace křenu selského. K vypuzení žlučníkových kamenů se užívá macerát křenu v červeném víně. Křen selský by neměli užívat lidé s žaludečními či dvanácterníkovými vředy.

Použitelné části křenu selského: kořen

Období květu: květen až červenec

Křen selský – použití v kuchyni a pěstování

Ke kořenění používáme čerstvý, jemně nastrouhaný kořen. Velmi oblíbená je hustá studená omáčka, připravená z nastrouhaného křenu, soli a octa, s přísadou nastrouhaných jablek, cukru a hovězího vývaru, které se říká jablkový křen. Používá se jako příloha k vařenému masu. Samotný nastrouhaný křen selský se výtečně hodí k teplým uzeninám a vepřovému ovaru namísto hořčice. Zvláštní pochoutkou je křen selský smíchaný se šlehačkou a strouhanými ořechy jako příloha k vařené či studené šunce. Používá se rovněž k přípravě křenové hořčice. Nastrouhaný křen i hotové křenové omáčky můžeme uchovávat v uzavřených nádobách v lednici i 14 dní, zachovají si svou chuť a nekazí se vzhledem k obsahu fytoncidních látek.

Křen selský je vytrvalá rostlina s mohutným kůlovým kořenem. Množíme ho výhradně formou řízků, které odebíráme z postranních kořenů asi 1 cm silných a 25 cm dlouhých. Vysazujeme je do řádků na vzdálenost asi 60 cm šikmo tak, aby spodní konec sazenice byl zhruba 15 cm pod povrchem půdy. Aby se rostliny nevysilovaly tvorbou plodů, odřezáváme hroznovitá květenství vyrůstající do výše až 150 cm. Kořeny sklízíme druhým až třetím rokem na podzim nebo na jaře a ukládáme do bedniček s pískem do chladného sklepa, aby nevysychaly.

Tip: Inhalační nálev

1 polévková lžíce křenu selského se vaří ve vodě a páry z ní se inhalují asi 10 minut.