Keramik Tomáš Macek - miska zrozená z jílu
Netřeba mnoha hmotných věcí ku stvoření zázraku. Opravdu, ani v keramice nepotřebujete být mistrem na hrnčířském kruhu, skvělým technologem a ani trpělivým paličem keramické pece. Samozřejmě, že veškeré tyto dovednosti vás posouvají na pomyslné cestě na horu umění a dovedností. Ovšem pro naši vlastní meditaci na cestě výtvarného poznání si můžeme vystačit s minimem.
Vytvořte si svou originální a přitom řemeslnými prvky nabitou misku. Je jedno, zdali chcete misku na čaj, či jen misku - pro misku samotnou… Nastíním tu několik možných cest realizace. Je ovšem jen na vás, jakou si zvolíte, tu vaši jedinečnou. Stejně tak si jen vy sami zvolíte, co vše užijete.
Začal bych s hroudou keramické hlíny. Osobně bych zvolil nějakou kameninu. Dá se pálit na vysoko, kde mi s konečnou úpravou může pomoci sám mistr oheň. Netřeba tak používat glazury. Ale v případě, že máte rádi barevnost a nebo disponujete jen elektrickou pecí, můžete zvolit nějaký vám bližší materiál.
Z hlíny můžete misku vytočit na hrnčířském kruhu. Pokud takovou techniku ovládáte, bude vaše práce pěkně odsýpat. Jinou cestou je si tvar misky vymodelovat a nebo jej odlít. Modelovat můžete buďto z volné ruky a nebo na tzv. kopytu. Pokud nemáte extra vytříbenou zručnost a cit či zkušenost s keramickým materiálem, je snazší použít nějaké kopyto. Může klidně posloužit i již hotová miska vhodného rozměru.
Na misku je vhodné před nanesením keramické hmoty položit nějaký savý materiál. Doporučil bych technickou textilii. Jednak se vlhkem nerozlepí a také se bude dobře od hmoty odlepovat. Zabrání se tak i přilepení hmoty ke kopytu – formě. Lze použít i sádrové či hliněné, savé kopyto. Ostatně vše, co použijeme, bude mít svá jistá specifika. Každopádně jemná textilie zabere málo místa a může vytvořit i pěkný strukturovaný povrch. V jednoduchosti nastíním jeden z možných postupů výroby originální misky:
- Na kopyto sanované textilií naneseme keramickou hmotu. Nejsnazší bude, pokud si hmotu vyválíme na placku o síle cca 5 mm (můžeme použít válcovací stolici).
- Přiložíme na formu a jemným přitiskáváním, či přiklepáváním hlínu zhutňujeme k formě. Postupujeme od středu ke krajům. Pokud budeme formovat bez kopyta, je postup obrácený, zhutňujeme raději do středu.
- Až máme hmotu nanesenou rovnoměrně po všech stranách nádoby, tak přebytečnou hmotu odřízneme.
- Následně celý povrch uhladíme.
- Můžeme i zamýt a sjednotit povrch nádoby pomocí houbičky. Máme-li malířský kroužek či podobné zařízení, můžeme dosáhnout povrchu a struktury až identické s výrobkem točeným na hrnčířském kruhu. To ale nejspíš nebude naším záměrem, neb právě kouzlo ruční struktury je jistou nadhodnotou. Na druhou stranu ale i ruční práce se v mistrovském provedení blíží dokonalosti. A jen oko pozorného pozorovatele rozezná ty cenné ruční znaky.
- Další operací na cestě k misce je vytvoření podední - tzv. nožky. Na dně uděláme rýhy v půdorysu kruhu (můžeme modelovat cokoliv a popustit uzdu fantazii), ty poslouží k lepšímu přilnutí hmoty.
- Potřeme šlikrem (hliněné lepidlo) a nalepíme váleček hlíny, který přitlačíme a tlakem spojíme s budoucí miskou.
- Všechny strany pečlivě začistíme a pomocí kroužku snadněji dotvoříme kontury a vroubky.
- Nyní můžeme vytvořit strukturu či jinou dekoraci na těle misky.
- Na obrázcích níže jsem použil nástroje vyráběné pod značkou Rélyéf. I z tohoto důvodu jsem zvolil silnější stěnu misky. Ale to neznamená, že v konečném důsledku bude nádoba těžká. Razítka se dobře otiskují do správně měkké hmoty. Respektive stavem hmoty nejvíce ovlivníte kvalitu dekoru. Dekor je lépe nechat zavadnout. Takže před další operací je čas na odpočinek.
- Po zavadnutí misku otočíme a vyjmeme šablonu – kopyto. V tuto chvíli se nejvíce ocení kvalita materiálu, jakým je jemná textilie. Díky ní se kopyto vyjme bez větší újmy na tvaru nádoby. Textilie se dá snadno odlepit z polotovaru.
- A právě v této fázi nastává prostor pro další zajímavou keramickou techniku. Pokud nechceme v této fázi nádobu prohlásit za hotovou a ocenit tak strukturu textilie, budeme potřebovat očka a jim podobné nástroje. Tuto techniku znám převážně z výroby chawanů na Černoraku. Stěnu nádoby strouháme na co nejtenčí možnou míru. A nebo na takovou, jakou chceme. Lze tak sice dosáhnout až papírového stavu, ale pokud nevyžadujeme průsvitnost porcelánu, tak se uspokojíme i s nějakými těmi milimetry.
- Stěnu lze i leštit a zamývat. Engobovat či glazovat. Ale to se dostáváme už k dalším technikám a technologiím z keramického řemesla, o kterých se dočtete zase někdy příště.
Příjemný výpal a s chutí a zapálením do toho...
Tomáš Macek
Diskuse k článku
RE : Keramik Tomáš Macek - miska zrozená z jílu