Beskydský bundáš: Věrný pomocník, kterého už na horách nepotkáte

K pastevectví tradičně patří i pastevečtí psi, kteří se starají o stádo a pomáhají pastevci/bačovi s ochranou a manipulací se stádem. Mezi tradiční plemena patřil až do 70. let 20. století beskydský bundáš, také nazývaný slezský ovčák či beskydský ovčák. Protože se však pozornost odborníků v tomto čase upínala na jiná plemena, beskydský bundáš vyhynul.

Beskydský bundáš: Věrní pastevečtí psi

Beskydský bundáš byl považován za jedno z národních československých plemen, které bylo vyšlechtěno speciálně pro účely pastevectví. Nejvíce se vyskytoval v oblasti Těšínska. Jednalo se o zvíře středního vzrůstu s kohoutkovou výškou 45–55 cm. Charakteristickým rysem byly vztyčené uši a bílá, dlouhá, hustá srst. Právě po ní pes pravděpodobně získal své jméno. Bunda znamená v maďarštině kožich. Díky svému vzrůstu i hustému osrstění zvládal beskydský bundáš skvěle nejen rovinaté prostředí, ale i horské podmínky. Výhodou byla také relativní nenáročnost ohledně krmení.

Je beskydský bundáš dobrý parťák? Jaký je hlídač?

Jednalo se o psa s klidnou a věrnou povahou, který byl skvělým pomocníkem při samotném pastevectví, tedy při manipulaci se stádem. Podle dobových zpráv však bohužel nebyl až tak dobrým hlídačem. Snad právě proto se v 50.–60. letech minulého století začalo plemeno křížit s německým ovčákem. Výsledkem byl bílý pes s kombinací povahových vlastností obou plemen.

Konec pastevectví urychlil zánik plemene beskydského bundáše

Pastevectví bylo typické zejména pro horské oblasti, hlavně v Beskydech, na severní Moravě, ale také na Českomoravské vysočině či v severních Čechách. S rozmachem průmyslu však postupně začalo pastevectví upadat, což vedlo k řadě změn nejen v životním stylu lidí. Pastevečtí psi přestali být vyhledáváni a mnoho plemen tak ztrácelo na popularitě. Mezi ně patřil i beskydský bundáš. Beskydský bundáš navíc trpěl tím, že jej odborníci v daném čase odmítli uznat jako samostatné plemeno. Protože původně se jednalo o psi se vztyčenýma ušima, ale nyní byli prezentováni i s ušima položenýma, byl beskydský bundáš považován za degeneranta slovenského čuvače.

Přečtěte si také: CITES - ohrožené druhy zvířat, které je potřeba chránit. Mohu mít chráněné zvíře jako mazlíčka?

Snaha o záchranu beskydského bundáše

Ve své době se samozřejmě našla i řada zastánců tohoto plemena. Mezi nejvýznamnější lze zařadit prof. MVGr. Antonína Hrůzu, který je spojován zejména s obrodou a zahájením organizovaného chovu slovenských čuvačů. V 70. letech dokonce došlo k pokusu o regeneraci plemene pasteveckých psů beskydského bundáše. Bohužel však bez úspěchu. Poslední zmínky o plemenu lze najít v časopise Pes přítel člověka z roku 1984, kde jej označují za plemeno, které je kriticky ohroženo. Nicméně za oficiální čas vyhynutí plemene beskydského bundáše se považují spíše léta sedmdesátá. Čas od času se ještě dnes objeví snahy nalézt původní genofond mezi pasteveckými psy žijících na území Beskyd, ale třeba i na Ukrajině. Bohužel tyto snahy selhávají. Nezbývá tedy než si beskydského bundáše prohlédnout „jen“ na dobových fotografiích.

Vytisknout stránku Stáhnout v PDF