Hodný, hravý a přátelský. Bernský salašnický pes je pravý přítel rodiny

Ideální psí přítel, který vyjde s každým. Ať už jde o malé dítě anebo tetičku, která se u nás objeví jednou do roka. Bernský salašnický pes je velmi přátelský, klidný, mírný a společenský. Poznáme ho na první pohled. Jeho charakteristický trojbarevný vzhled je totiž nezaměnitelný. Bernský salašnický pes potřebuje správnou péči, naši společnost a dostatek pohybu. Poradíme vám, jak se o něj postarat a jaké jsou jeho pozitivní i negativní stránky. Ukážeme vám, že je právem jedním z nejoblíbenějších plemen po celém světě.

Bernský salašnický pes má řadu kvalit. Je rodinný pes, výborný k dětem a uvítá rodinku s aktivním způsobem života. Pokud nemá dostatek kontaktu s lidmi, trpí. Miluje totiž jejich přítomnost a nesnáší samotu. Půjde tam, kam zrovna půjdete i vy. Svůj čas tráví rád zejména se svým páníčkem. 

Jaký je bernský salašnický pes?

Kromě toho, že je společenský, je bernský salašnický pes také chytrý a bystrý, potřebné povely jej lehce naučíme. Zároveň je i velmi vyrovnaný. Pokud se mu něco nelíbí, prostě odejde. Dotírání malých dětí anebo jiná zvířata jej nerozhází. Je proto ideálním mazlíčkem v rodinách s dětmi i jinými zvířaty. Na děti si obzvlášť potrpí. Drží nad nimi ochranou packu a dává pozor, aby se jim nic nestalo. Svou rodinu bere za svou smečku. Zatímco děti má opravdu rád, zvířecí členy domácnosti bere spíš jako spolubydlící a toleruje je. Málokdy se setkáme s tím, že by měl bernský salašnický pes špatnou náladu. Jeho povaze je vlastní veselost a spokojenost. Ačkoli patří mezi větší plemena, je neobyčejně živý.

Jak se o něj postarat?

Bernský salašnický pes je spíše venkovním psem, rád dovádí, běhá a skáče. Potřebuje proto k životu větší prostor. V bytě by bernský salašnický pes šťastný nebyl. Ideální je zahrada, kde se může proběhnout. Bernský salašnický pes může žít celoročně venku, ale ne v kotci. Potřebuje tolik kontaktu s člověkem, kolik jen bude možné. Má přebytek energie, měli bychom mu dopřát alespoň půl hodiny vydatného pohybu každý den. Také platí, že i když je výcvik bernského salašnického psa poměrně jednoduchý, potřebuje pevnou ruku. U štěňat dejme pozor, aby nedováděla až moc. Jejich tělo potřebuje odpočinek, aby se mohlo dobře vyvíjet.

Jeho srst potřebuje pravidelnou péči. Minimálně jednou týdně jí musíme pročesat a vykartáčovat. Komplikaci může způsobit i srst, která se mu může objevit mezi polštářky na tlapkách. Mohla by pejskovi zavazet při pohybu. 

Bernský salašnický pes je náročný na dobré krmivo, zejména když ještě roste. Podobně jako jiní větší psi, i bernský salašnický velmi rychle vyroste mezi čtvrtým a sedmým měsícem. Pokud nemá kvalitní stravu, ze které získá dostatek živin, jeho kosti mohou řídnout. Měli bychom proto pečlivě vybírat, čím ho budeme krmit. Musí mít dostatek živin, které budou stačit i na jeho velký výdej energie. Velmi dobré jsou například granule Purina. Dejme ale pozor také na přejídání. Bernský salašnický pes by nám mohl rychle ztloustnout.

Alespoň jednou za tři měsíce bychom ho měli vykoupat. Starejme se také o jeho chrup, abychom zabránili tvorbě zubního kamene, dávejme mu speciální dentální tyčinky anebo jiné věci ke žvýkání.

Velmi dobře snáší chladné počasí.  Oproti tomu, horko snáší opravdu špatně. V horkých letních dnech mu zajistěme chladný přístřešek nebo alespoň dostatečný stín. Ačkoli se nám to nemusí kvůli jeho velikosti zdát, je velmi citlivý. Pokud bychom k němu byli hrubí, ponese to velmi těžko. 

Jaká můžou být negativa?

Právě jeho největší pozitivum může být i negativem. Bernský salašnický pes je totiž přátelský ke všem bez rozdílu, tedy i k nezvaným hostům. Jako hlídací pes se nehodí, zloděje by nejspíše radostně přivítal.  Velmi špatně snáší samotu. Pokud bychom na něj přes den neměli čas, raději si vyberme jiné plemeno.

Kde je bernský salašnický pes, jsou i jeho chlupy. Budeme je nacházet na oblečení i na věcech, zejména na jaře a na podzim. Podobně je to s jeho slinami. Zkrátka počítejme s tím, že se trochu zašpiníme.

Bernský salašnický pes nemá rád vodu. Zatímco při venkovních procházkách tuhle jeho vlastnost spíš uvítáme, doma může nastat problém. Nesnáší jakékoli koupele. Rád štěká, okusuje věci a někdy i hrabe. Někdy se v něm můžou objevit lovecké choutky.

Z nemocí je náchylný k problémům s očima, krevním nemocem a nemocem kyčelních kloubů, dysplazii. Objevuje se u něj také rakovina.

Jak poznat pravého bernského salašnického psa?

Bernský salašnický pes má hustou a polodlouhou srst. Má tři barvy – černou, bílou a rezavě hnědou. V kohoutku tento pes dosahuje až 70 centimetrů. Váží mezi 30 až 50 kilogramy. Tělo má spíše podsadité a mohutné. Hlava je v porovnání s tělem větší a jeho lebka je plochá. Má oči mandlového tvaru a jeho uši jsou vysoko posazené a spuštěné dolů. Bohužel, tento skvělý pes nežije příliš dlouho. Bernský salašnický pes se průměrně dožívá 8 až 10 let. Nejdéle žije 12 let.

Má dlouhou historii a původ ze Švýcarska

Už jménem nám bernský salašnický pes vyzrazuje svůj původ. Pochází z Bernu, tedy ze Švýcarska. Na tamních salaších sháněl ovce a dobytek. Využívali ho také k táhnutí menších vozíčků s nákladem, například s mlékem. Známý byl už v sedmnáctém století. Jako oficiální plemeno byl uznaný v roce 1907. Podobně jako bernardýn, i bernský salašnický pes dokáže najít lidi ztracené v závějích.

Vytisknout stránku Stáhnout v PDF