Žábronožka: Drobný korýš v tůních i solných jezerech

Tajemný název žábronožka pojmenovává primitivního korýše, který se nejčastěji používá jako krmení pro akvarijní rybičky. V České republice se v přírodě vyskytují nejčastěji čtyři druhy. Mezi základní patří žábronožka letní (Branchipus schaefferi) a žábronožka solná (Artemia salina).

Žábronožka solná: Charakteristika

Typickým znakem žábronožky je protáhlé, měkké tělo složené z mnoha článků. Není zpevněno pokožkou ani se zde nevyskytuje kožní záhyb. Dorůstají délky až 15 mm. Navzdory své zdánlivé křehkosti se však žábronožka na planetě vyskytuje výrazně déle než člověk, odhadují se stovky milionů let. Je velmi odolná a hlavně přizpůsobivá. V nepříznivých podmínkách dokáže „hibernovat“ a tak přečká i dlouhou dobu. Typickým prostředím v přírodě jsou solná jezera, ne moře nebo oceány. Jsou zvyklé na solné výkyvy, pro zajímavost, přežijí až 25% roztok soli. Ve sladkých vodách bohužel dojde k rychlému uhynutí. Žábronožka solná se množí pohlavně i nepohlavně. I vajíčka, která obvykle leží u dna, dokáží přežít dlouhou dobu (roky), během které vyčkávají na správný okamžik.

Žábronožka solná: Vlastní odchov?

Milovníci akvaristiky mohou žábronožku solnou také chovat doma. Vajíčka žábronožky solné lze získat v konzervách, které se sem dovážejí z USA (hlavním místem je Velké solné jezero v Utahu). Většina akvaristů si vystačí s naupliemi, které ihned zkrmuje. Optimální podmínky pro vylíhnutí je 3% solný roztok, lehce pohybující se voda s teplotou 27–29 °C. K líhnutí dojde cca po 18 hodinách po umístění vajíček. Odlovíte za pomoci světla, kterým jsou přitahovány. Poté je třeba je opláchnout ve sladké vodě (v kusu látky) a ihned zkrmit. Pokud byste chtěli získat dospělého jedince, je třeba dokrmovat (larvy kvasnice, pšeničná mouka, prachová krmiva pro ryby).

Žábronožka letní (obecná): Charakteristika

Žábronožka letní je na rozdíl od žábronožky solné sladkovodní korýš. Dorůstá délky až 25 mm. Nemá téměř žádný pigment, jen u starších jedinců lze pozorovat „zbělení“ s červenými přívěsky. Lze potkat i nazelenalé jedince. Odstín závisí na potravě. Typickým znakem je pár tmavých očí na hřbetě. V přírodě jej nejčastěji objevíte ve vysychajících tůních a kalužích, například zaplavené louky, lesní a polní cesty. Objevují se zejména při tání sněhu nebo po letních záplavách a dešti. Milují kaluže s bahnitým dnem. Objevit je můžete přibližně od května do října. Tato místa neobývají samy. Partnera jim dělává listonoh letní (Triops Cancriformis). Při dešti se schovávají u dna. Obvykle plavou hřbetem dolů, kdy víří vodu a pak polykají různé řasy, rostlinné i živočišné zbytky.

Přečtěte si také: Správný filtr do akvária: kdy se rozhodnout pro vnější a kdy pro vnitřní filtr?

Žábronožka letní: Rozmnožování

Rozmnožují se pářením i nepohlavně. Samce lze od samice rozpoznat díky kleštičkových tykadel, kterých se při páření drží samice. Ta následně naklade do vaječných vaků vajíčka, které během pár dnů vypouští ven. Vajíčka jsou velmi odolná, dokáží přežít desítky let. Bohužel navzdory své odolnosti je tento druh kriticky ohrožen. Důvod je změna způsobů práce s krajinou, intenzivní „chemické“ zemědělství a též odlišná práce s vodou v krajině. Nejčastěji je tedy můžeme najít ve vojenských prostorech, tankodromech.

Mezi další druhy, které můžete nalézt v České republice patří žábronožka sněžní (Eubranchipus grubií) nebo žábronožka panonská (Pristicephalus carnuntanus).

Vytisknout stránku Stáhnout v PDF