Zeměžluč lékařská /Centaurium erythraea/

Zeměžluč lékařská – popis

Lodyha zeměžluče je rýhovaná a dosahuje výšky 0,3 - 0,4 metrů, je holá a rozvětvená jen v horní části. Listy přízemní růžice jsou podlouhlé až vejčité a lodyžní jsou vstřícné, podlouhle kopinaté a špičaté. Květy jsou drobné, vícečetné, růžovo červené a nacházejí se na vrcholu lodyhy ve vidlicovitých soukvětích. Mají pětizubý kalich a pětidílnou korunu s dlouhou trubkou. Tyčinek je pět se spirálovitě zatočenými prašníky. Plod je úzce válcovitá tobolka s velkým počtem drobných semen.

Zeměžluč lékařská – léčivé účinky

Díky vysokému obsahu jinak neškodných hořčin, které dráždí chuťové orgány a povzbuzují vylučování trávících šťáv, se zeměžluč lékařská používá k přípravě čajových směsí nebo nálevů při nechutenství, žaludečních potížích a na snížení kyselosti žaludečních šťáv.

Někdy se zeměžluč lékařská uplatňuje jako pomocný lék při cukrovce, neboť hořčiny v ní obsažené urychlují trávení. Jako prostředek pro povzbuzení chuti ji lze využít i při celkové slabosti a v období rekonvalescence. Značné využití má i při výrobě řady žaludečních likérů a medicinálních vín.

Použitelné části zeměžluče lékařské: kvetoucí nať

Období květu: červen až září

Zeměžluč lékařská – použití v kuchyni a pěstování

Zeměžluč lékařská, lidově zvaná tisícizlaté koření, cintorie, hořká bylina, chlístník, kyřice, je zpravidla dvouletá léčivá bylina, která se vyskytuje roztroušeně od nížin do hor, především na loukách, pasekách, travnatých lesních cestách, křovinách a mýtinách. Rozšíření tohoto druhu je značné, kromě Evropy roste i v severní Africe, odkud se k nám zeměžluč lékařská dováží, a v západní Asii až po Írán. U nás se už vyskytuje poměrně zřídka, k jejímu úbytku přispěl sběr pro léčivé účely, kdy byla její naleziště zničena nešetrným vytrháváním celých rostlin i s kořeny.

Tip: Čaj

Čajovou lžičku zeměžluče lékařské na šálek vody. Pijeme 2 - 3 x denně. Lze připravit i macerát za studena. Denní dávka drogy nemá překročit 5 g.