Muchomůrka šedivka /Amanita excelsa/
▪ Muchomůrka šedivka - vzhled
Klobouk má v průměru 5-13 cm, v mládí je kulovitý nebo poněkud vejčitý, později plochý, hnědavý, velmi pokrytý bělavými nebo mírně našedlými strupy, okraj je hladký, nerýhovaný. Závoj je blanitý, bělavý, prsten je mohutný, bílý, zřetelně hustě rýhovaný. Lupeny jsou husté a bílé.
Třeň bývá mohutný, plný a válcovitý, zakončený mohutnou hlízou.
Dužnina je bílá, neměnná.
▪ Muchomůrka šedivka - výskyt
Muchomůrka šedivka se vyskytuje velice hojně. Roste především v jehličnatých lesích, méně však v listnatých. Najdeme ji od léta do podzimu. Muchomůrka šedivka, nazývaná také tlustá, získala svůj název podle robustního kompaktního vzhledu. Obtížněji se rozlišují některé štíhlé formy, nazývané dříve var. excelsa. Var. valida je více náchylná k hnědnutí. Okraj jejího klobouku může někdy být rýhovaný, což obzvlášť zvyšuje nebezpečí záměny s muchomůrkou tygrovanou.
▪ Muchomůrka šedivka - vliv na zdraví
Muchomůrka šedivka i její varianty vyžadují pro kuchyňskou přípravu dokonalý tvar, jinak mohou dráždit sliznice trávicího ústrojí. Za syrova mohou působit na krvinky hemolyticky, to znamená způsobovat jejich rozpad.
▪ Muchomůrka šedivka - možnosti využití
Muchomůrka šedivka je spíše nejedlá houba. Nevyniká ani chutí, ani vůní. Je nutné ji nechat dobře tepelně upravit. Za syrova je jedovatá. Bývá nejčastěji používána ve směsích. Pozor na záměnu s jedovatou muchomůrkou tygrovanou a panterovou. Proto se její sběr nedoporučuje houbařům, kteří mají málo zkušeností.
Diskuse k článku
RE : Muchomůrka šedivka /Amanita excelsa/