Muchomůrka slámožlutá /Amanita gemmata/

▪ Muchomůrka slámožlutá - vzhled

Klobouk citrónově až okrově žlutý, často s bradavkatými těsně přiléhajícími bělavými zbytky závoje, okraj klobouku krátce rýhovaný, 3 - 10 cm.

Třeň bělavý, jemně vločkaté šupinatý, se slabým, pomíjivým prstenem (často úplně chybí); mírně ztluštělý v hlízu, bez blanitých zbytků plachetky, s polovolnou pochvou s odsedlým okrajem (podobnou jako u muchomůrky panterové).

Dužnina je bílá, pod pokožkou klobouku nažloutlá s nevýraznou chutí i vůní.

▪ Muchomůrka slámožlutá - výskyt

Muchomůrka slámožlutá roste nepříliš hojně, jednotlivě nebo v malých skupinách v jehličnatých, méně často i listnatých lesích, zejména pod borovicemi, především na chudších písčitých půdách.

▪ Muchomůrka slámožlutá - vliv na zdraví

Muchomůrka slámožlutá obsahuje bufotenin, halucinogenní ropuší jed. Muchomůrka slámožlutá má též v malých množstvích obsahovat muscimol. Jde o mírně jedovatou houby, která sice nezpůsobuje smrtelnou otravu, ale i přes to je její konzumace nebezpečná. Způsobuje dlouhodobé zdravotní problémy zažívacího systému a krevního oběhu.

▪ Muchomůrka slámožlutá - možnosti využití

Slovo muchomůrka znělo původně muchomorka a odráželo skutečnost, že se plodnice muchomůrky dříve používaly na likvidaci much. Plodnice se máčela v mléce, pocukrovala a pak se zavěsila v místnosti. Mouchy se přiletěly nasosat, omámené spadly dolů, kde je stačilo jednou za čas zašlápnout, případně jinak zlikvidovat (například tam nechat vědro s vodou, aby se mouchy utopily). Muchomůrka slámožlutá je jedovatá a v kuchyni nemá žádné využití.