Nová etapa života začíná... aneb Znovu a lépe

Před několika lety jsem se dostala na rozcestí svýho života. Nevěděla jsem kudy kam, práce mě nebavila, samotnej život mě nebavil a vybujela z toho depka jako prase. Dodnes si pamatuju, jakej to byl hnusnej pocit temnoty v duši. Složitý je vstát z postele, postarat se o sebe, o okolní prostředí a tak vůbec. Tehdy mi hodně pomohl můj manžel (tehdy ještě přítel), kterej mě nakopal do zadele a přinutil něco dělat. Jsem mu za to dodnes vdečná, že to udělal... Všichni potřebujeme někoho, kdo nám přinese naději v lepší zítřky.

Špatný rozhodnutí

Dřív jsem neměla taky špatnou práci, dokázala jsem se uživit. Jenže mě možná pronásledoval nějakej pocit méněcennosti, nízkýho sebevědomí a taky trochu krušný dětství, kdy byl i nedostatek všeho... Dělala jsem tak na 200 %, neodpočívala a klesla až na dno. Syndrom vyhoření si mě našel. To byl začátek konce. Pracovala jsem do úmoru kostí, abych se měla dobře, ale nakonec si jen kecla na prdel. A jednoho dne jsem si řekla, dost. Dala jsem výpověď, šla na pracák a udělala si dlouhou "dovolenou", protože moje duše to "údajně" potřebovala. Tehdy jsem si však nepřipouštěla, že jsem prostě vyhořela. 

Na takovou "dovolenou" ovšem musíte mít dostatek volných prostředků, kterýma jsem prostě nedisponovala... a tak jsem se upnula na myšlenku, že si půjčim na novej lepší život. Každodenní žití jsem teda žila na dluh, hodně dlouho. A šílený na tom je to, že mě to tehdy přinášelo pocit štěstí. Myslela jsem si, že si koupim štěstí, klid a bůhví co, ale nebylo to tak. Dluhy se jen kupily až jsem musela přikročit k oddlužení a psychologický péči, protože se to vymklo kontrole. Prostě to nebylo k žití. Byla to závislost, berlička, která mi tehdy pomáhala přežít. Jen mě ale dostala na dno.

Žít z ruky do pusy

Pořád se mluví o tom, jak je zadlužená půlka země a jakej je to průser. Ano je, ale kde je prevence? Finanční gramotnost by se měla učit od útlýho dětství. A měla by být prohlubována až do dospělosti. Je to totiž základ toho, aby člověk nespadl do průseru a žil dobrej vyváženej život. Dneska už to vim, ale tehdy jsem se v tom akorát plácala. A můj muž teda měl se mnou velkou trpělivost... jinej by mě profackoval a opustil. On mi tehdy promlouval do duše, pomáhal a snažil se vyřešit situaci společně se mnou. 

A tak jsem se tehdy rozhodla pro oddlužení, který znamená velký odříkání. Opět opakuju, že bez muže mýho milovanýho bych to nedala. Snesla bych mu modrý z nebe a taky to udělám... protože i díky němu jsem teď, konečně, po třech nekonečných letech... bez dluhů. Konečně dávám oddlužení sbohem, a můžu snít, plnit si sny, cestovat, žít naplno, šetřit, prostě dělat normální věci a žít! Nikdo, kdo tohle neprožil, nemůže tušit, jaká je to úleva! OBROVSKÁ! 

Mám tady pro vás tedy po mý upřímný zpovědi dnešní takový malý poselství: Nebojte se říct si o pomoc, dokud je ještě čas. Jistě se ve vašem okolí najde někdo, kdo pomůže. Nenechte věci zajít příliš daleko, nenechte se tím vším semlít. A myslete na to, že peníze jsou sice jenom peníze, ale je potřeba s nimi zacházet tak, aby později přinášely štěstí a nikoliv smutek, deprese a cokoliv špatnýho. Držím pěsti všem těm, kteří mají složitej příběh jako jsem měla kdysi já... a možná ještě složitější. Vzepřete se a bojujte za lepší a zodpovědnější život! A pokud možno, nepůjčujte si, zkuste šetřit. Je to svobodnější cesta...

Díky za to, že můžu žít tenhle život! Učím se pořád bejt lepším člověkem. A tohle je pro mě ponaučení na celej život. Nedělat ukvapená rozhodnutí, odpočívat, nepřepínat se a myslet hlavou a ne zadelí... 

KRÁSNÝ LÉTO VŠEM! Snad jsem někomu vlila energii do žil... Zas se ozvu...