Přemejšlim, jak se nezcvoknout...

Najít světlý body v hovnoidním čase dá dost práce... Pro našeho pséka nastává světlej bod v okamžiku, kdy dostane vodměnu v podobě žvýkací sušený kostičky s játry. To je vod něj aspoń čtvrt hodiny klid (jak to může tak rychle zblajznout?). Bohužel nechápe, že to nemusí sežrat hned najednou všecko, ale je to ještě zkrátka psí děcko. No škoda, že nejsem pes. Možná by mi taky stačil nějakej pamlsek, abych se uklidnila. Ale my zas máme jiný kouzelný dobroty... Nevim co se to se mnou děje, už ani čokoláda mi nechutná. Sem divná.

Jaký jsou mý světlý body?

Co mě udržuje nad vodou?

Za prvý můj milovanej muž, na kterýho to sice taky všechno padá, ale dycky stojíme za sebou! Umíme se zasmát, i když je nám dost na hovno...a vo to jde. 

Za druhý mě udržujou duševně fit procházky po lese. Tam člověk zapomene, že vůbec nějakej covid existuje. Příroda je sice někde narvaná lidma, ale dokáže pořád stejně dobře uklidnit.

Za třetí dobrý jídlo, díky kterýmu fakt stojí za to žít! Zrovna včera jsme měli hovězí burger, mňam!

Za čtvrtý přátelé, s kterými jsem v kontaktu a těšim se na osobní setkání i pokec.

No a to je asi tak včecko... jo zapomněla jsem skoro na našeho novýho člena rodiny. Psék je samozřejmě obří vzpruha.

Rozhodla jsem se, že začnu od příštího měsíce tvořit rukama něco hezkýho, co udělá radost druhym lidem, neboť radosti je málo... Asi budu zase malovat vobrazy a hníst z hlíny mističky, hrníčky a další blbosti...když mám extrémní pocit nasranosti na celej svět, dost dobře to zužitkuju v kreativní tvorbě. Takže budu tvořit...A taky musim přestat prokrastinovat...to je zhouba doby...

A jaký jsou vaše světlý body?