Hysterie má širokou škálu projevů. Pro okolí je to peklo!

Jistě každý z nás zažil, že někomu lidově řečeno „praskly nervy“.  To, že se to občas stane a neubráníme se skutečně až cholerickému výstupu, automaticky neznamená, že má člověk narušenou osobnost. Emotivnější prožívání určitých situací není tedy rozhodně o tom, že by žena byla hysterka a muž hysterik. Projevy hysterie, tedy té skutečné, jsou specifické a zdaleka nejde o občasný afekt.

Hysterie v dějinách

První záznamy o hysterii jsou dochovány v egyptských papyrech, pocházejících až z 20. století př. n. l. Tehdejší medicína považovala za příčinu některých patologických duševních stavů u žen posun dělohy v těle. Podobně uvažovali také starořečtí učenci Hippokrates, Platón i Aretaios z Kappadokie. Považovali dokonce dělohu (ve starořečtině hystera – odtud název hysterie) za jakousi téměř samostatnou bytost v ženském těle. To, že by byla hysterie způsobena putováním dělohy, odmítali dva významní lékaři starověkého Říma, Aulus Cornelius Celsus a Galén. Ten myšlenku o putování dělohy zcela vyloučil a jako první uznal také formu mužské hysterie.

V průběhu středověku se hysterie často přičítala vlivu posedlosti ďáblem a teprve raný novověk poukázal na možnost, že by se mohlo jednat o nervovou poruchu. V 19. století byla hysterie hodně skloňovaným pojmem a toto období se považuje za určitý „zlatý věk“ hysterie.

Počátkem 20. století počet případů výrazně klesl a je to často přičítáno společenským změnám a také vývoji v diagnostice neurologických onemocnění, kdy se přestalo za hysterii považovat téměř vše, co vybočovalo z takzvaného normálního chování.

Hysterie se projevuje již u dětí

Hysterické chování můžeme pozorovat již u malých dětí. Jsou neukázněné, hlučné, dělají plačtivé scény a nezřídka dostávají i záchvaty zuřivosti. Rodiče ve snaze zamezit podobným výstupům raději dítěti vyhoví prakticky ve všem, co chce. To děti utvrdí v tom, že jejich chování je správné, pokud chtějí dosáhnout svých cílů. V dospělosti jej pak uplatňují v běžném životě. Vynucují si pozornost a je jim zcela jedno, na jakém místě a v jaké situaci.

I když je člověk, stižený touto poruchou schopen vnímat, že ostatním je situace, kterou vyvolal nepříjemná, nevadí mu to. Nezná totiž pocit studu nebo trapnosti. Proto je schopný udělat scénu v dopravním prostředku, obchodě, na ulici a klidně používat vulgární slova a křik, případně zatahovat do situace další lidi.

Projevy hysterie

Klasickými projevy hysterie (nebo též histrionské poruchy osobnosti) jsou neustálé sklony k urážení se, trucování a vyčkávání na to, že se okolí bude snažit usmířit. Hysteričtí lidé se snaží neustále na sebe strhávat pozornost, mají potřebu být obdivováni, být středem zájmu. Libují si také v používání vzletných formulací, básnických výrazů a romantických gest. Vše, co dělají, musí mít vždy téměř divadelní efekt.

Nikdy si nepřipouštějí, že se zmýlili, udělali chybu, jednali nečestně anebo cokoliv zanedbali. Jednoduše mají vždy pravdu! Kritiku nesnášejí, reagují vztekem, křikem, urážkami i demonstrativním odchodem. Byť okolí dobře ví, s kým má tu čest, lidé, trpící hysterií, vidí sami sebe jako nejdokonalejší bytost pod sluncem: ušlechtilou, čestnou, která by se pro druhé rozdala. Přitom dokážou kdykoliv změnit svůj názor a jsou brilantními lháři, schopnými zapřít doslova nos mezi očima.

Hysterie na určitou dobu propůjčuje i charisma

Rádi urážejí a ponižují druhé lidi a útočí na jejich slabiny, byť domnělé. Dobře znají svá práva a potřeby, zatímco ostatní mají vůči nim pouze povinnosti. Typické projevy hysterie jsou předstírání nemoci a bolestí, kterými manipuluje svým okolím. Někdy dokonce dochází ke stavům, které opravdu napodobují skutečnou nemoc natolik, že mohou zmást i zkušené lékaře. Na druhou stranu dokážou hysteričtí lidé mnoho svých vlastností nějaký čas potlačovat, takže působí jako dokonalé, okouzlující bytosti a to zejména, pokud navážou nový vztah. Po určité době (uvádí se zhruba půl roku) však již nedokážou udržet svou masku neporušenou a protějšek cítí, že něco není, jak by mělo.

Ovšem právě s ohledem na to, že lidé s hysterickou poruchou osobnosti si romantiku a vše okolo užívají, může jít o skutečně nezapomenutelný půlrok, plný nejnádhernějších milostných vyznání, vášně a zamilovanosti. Na tom všem si hysterikové velmi zakládají a nezřídka mají paralelně více vztahů, byť v platonické rovině. Flirtování, které jim přináší tolik kýžený obdiv, je pro ně ujištěním, že jsou žádoucí, atraktivní a mají svou cenu.

Život s hysterikem

Žít s člověkem s hysterickou poruchou je obtížné a někdy to může partnera velmi poznamenat. Hysterici jsou velmi sobeckými partnery, neustále vyhledávají příležitosti ke konfliktům, poukazují na chyby druhého a zveličují je. Sráží partnerovo sebevědomí, vynucují si projevy pozornosti a bezmezné lásky, shazují ho před přáteli a rodinou, rafinovaně vyhledávají slabá místa a podrobují partnery často poměrně krutému a bezcitnému vydírání. Rádi předvádějí žárlivé scény zcela bezdůvodně.

Děti hysterik často využívá jako zbraň proti partnerovi. Tváří se jako obětavý a bezchybný rodič, který by položil život za práva svých dětí, ale přitom je zneužívá pro své vlastní cíle. Klidně druhého rodiče pomluví před dětmi natolik, že si ho potomek nejen neváží, ale pohrdá jím a dokonce může dojít až k přerušení kontaktů. Podle odborníků je jedinou možností, jak vyjít z podobného vztahu bez újmy, včasný odchod. Druhou možností je pak rezignace. Ta ovšem partnera nezachrání.

Léčba hysterie

Lékaři tvrdí, že hysterii nelze zcela vyléčit. Určité úlevy lze dosáhnout při zvolení vhodné psychoterapie, kterou je možno kombinovat s léky. Projevy hysterie se tak zmírní. Avšak pokud se budete snažit přimět hysterického člověka, aby navštívil lékaře kvůli tomu, že s ním není k vydržení, rozhodně se připravte na jeden z jeho klasických výstupů.