Slintavka a kulhavka je jedno z nejnakažlivějších infekčních onemocnění na světě

Slintavka a kulhavka je vysoce nakažlivé virové onemocnění hospodářských zvířat. Tato nemoc projevující se horečkou a tvorbou puchýřů útočí především na skot, prasata, ovce, kozy a vysokou zvěř. Jedná se o velmi nebezpečnou nákazu, kvůli níž jsou čas od času vybíjena celá stáda hospodářských zvířat. Chovatelé psů a koček mohou být naopak v klidu, na jejich mazlíčky se nemoc nepřenáší.

Když se řekne slintavka a kulhavka, leckdo si možná představí slintajícího Zdeňka Svěráka v české komedii Vesničko má středisková. Přestože je slintavka a kulhavka častým tématem různých žertů, ve své podstatě rozhodně k smíchu není.

Vzpomeňte si například na rok 2001, kdy v zemích západní Evropy propuklo toto onemocnění ve velkých rozměrech a celkově muselo být utraceno téměř 6 miliónů krav. Slintavka a kulhavka měla tehdy také ohromný dopad na ekonomiku západoevropských států, například Velká Británie přišla kvůli této rozsáhlé epidemii o 13 miliard dolarů.

Co je slintavka a kulkavka?

Pojďme si však představit, co se skrývá za termínem slintavka a kulhavka. Jedná se o velmi nebezpečné onemocnění hospodářských zvířat a volně žijících sudokopytníků, které je vysoce nakažlivé. Původcem onemocnění je malý (25 – 30 nm) neobalený RNA virus z čeledi Picornaviridae. Do této čeledi virů patří mimo jiné také viry způsobující žloutenku typu A či dětskou obrnu.

Hlavním rysem slintavky a kulhavky je však její extrémně vysoká nakažlivost. Stačí, když se například nakazí jedna kráva v celém stádě, a během pár dní už je infikované celé stádo. Slintavka a kulhavka patří vskutku k nejnakažlivějším infekčním onemocněním na světě.

Jak se slintavka a kulhavka projevuje?

Už název tohoto onemocnění naznačuje, jaké jsou její projevy. Nakažená zvířata slintají, neboť se jim v ústech začnou tvořit velmi bolestivé praskající puchýře a afty. Puchýře se však postiženým zvířatům netvoří jen v ústní dutině, ale i na mulci, nozdrách nebo právě na paznehtech a spárcích, kvůli čemuž zvířata kulhají.

Dalším charakteristickým projevem slintavky a kulhavky je také horečka. Zvířata postižená slintavkou a kulhavkou se navíc chovají apaticky, skřípají zuby, mají nechuť k žrádlu a ulehají. Nejvíce příznaků tohoto onemocnění většinou vykazují dojnice. Pro dospělá zvířata tato nemoc není ve své podstatě smrtelná, musí se však nechat utratit, jelikož i po uzdravení zůstávají dlouhodobými nositeli viru. Slintavka a kulhavka je ovšem smrtelná pro mláďata, jakými jsou selata, jehňata a kůzlata. Virus totiž postihuje myokard mláďat, která tak náhle hynou bez jakýchkoli příznaků.

Slintavka a kulhavka se také projevuje na výkonnosti hospodářských zvířat. Dochází ke snižování produkce a kondice zvířat. Slintavka a kulhavka je tedy opravdu noční můrou všech zemědělců, pro něž je výskyt tohoto onemocnění v jejich stádě doslova likvidační.

Jaká zvířata slintavka a kulhavka postihuje?

Už byla řeč o tom, že slintavka a kulhavka postihuje hospodářská zvířata. Nejnáchylnějšími zvířaty jsou v tomto smyslu ovce, prasata a skot. Souhrnně se však dá říci, že slintavka a kulhavka může napadnout prakticky všechny sudokopytníky. Kromě hospodářských zvířat jsou v ohrožení také volně žijící sudokopytníci, kteří se slintavkou a kulhavkou nakazí nejčastěji od hospodářských zvířat, jež jsou vůči tomuto onemocnění náchylnější. V našich podmínkách to tak znamená, že slintavkou a kulhavkou mohou trpět kromě hospodářských zvířat například jeleni, srnci, daňci, mufloni či divoká prasata.

Slintavka a kulhavka ovšem postihuje i exotická zvířata jako jsou žirafy, okapi, velbloudi, lamy, alpaky, buvoly, antilopy nebo pakoně. Tato zvířata samozřejmě mohou slintavkou a kulhavkou onemocnět jak ve volné přírodě, tak i v zoologické zahradě. Kromě sudokopytníků byla existence slintavky a kulhavky potvrzena také na největším suchozemském savci – na slonovi.

Jak se slintavka a kulhavka šíří?

Že je slintavka a kulhavka jedním z nejnakažlivějších infekčních onemocnění jsme již mluvili. Ale proč tomu tak je? Především kvůli tomu, že se slintavka a kulhavka šíří různými způsoby. Virus se přenáší jednak přímým kontaktem s nakaženým zvířetem anebo dalšími nepřímými cestami. To znamená například slinami, močí, výkaly. Tento virus mohou také šířit lidé, kteří zkonzumují maso či mléko z nemocného zvířete. Významnými přenašeči jsou také ptáci, potulní psi a kočky. Slintavka a kulhavka se však může šířit také vzduchem ve formě aerosolu, a to na vzdálenost až 60 km nad pevninou a 300 km nad mořem.

V našich podmínkách navíc před slintavkou a kulhavkou není obrana, jelikož neexistují účinné vakcíny. I kvůli tomu, že zde není žádná prevence, tak se virus může nekontrolovaně šířit všemi směry. Jen pro představu – jedna nakažená kráva tímto virem kontaminuje okolní prostředí během jediného týdne více než jednou miliardou infekčních jednotek!

Jaké má slintavka a kulhavka důsledky?

Přestože slintavka a kulhavka vyvolává u dospělých zvířat pouze 5 procentní úmrtnost, dá se říci, že je pro zvířata svým způsobem smrtelná. I když totiž zvíře nemoc zvládne, tak se na další dva roky stane nositelem viru této nebezpečné nemoci. Nakažená zvířata se tak musí nechat utratit, v opačném případě by to existovalo ohromné riziko, že se slintavka a kulhavka bude šířit stále dál a dál.

Zvířata se navíc musí po utracení spálit, a to z toho důvodu, že tento virus nevydrží teploty nad 50°C. Vyčistit se ale musí i prostředí okolo nakažených zvířat, v němž může virus přebývat. Například na seně či slámě vydrží virus 20 týdnů, v blátě dokonce až půl roku. Z tohoto důvodu se vždy vyhlašuje karanténa.

Infekční onemocnění hospodářských zvířat zvané slintavka a kulhavka má samozřejmě také obrovské důsledky pro zemědělce a chovatele zvířat. Zemědělci, kteří do zvířat investovali své peníze a počítali s jejich návratností, tak po kvůli nákaze a následnému utracení o svou investici přijdou. Stát ovšem obvykle postižené zemědělce odškodní. Během zmiňované epidemie v roce 2001 například francouzská vláda vyhlásila, že chovatelům vyplatí 500 franků za jednu ovci a 5000 franků za kus skotu, který bude muset být kvůli nemoci utracen.

Kde se slintavka a kulhavka vyskytuje?

Slintavka a kulhavka je ve světě velmi rozšířená. Toto onemocnění se běžně vyskytuje v Jižní Americe, Asii a státech střední a severní Afriky. Ke globálnímu šíření slintavky a kulhavky došlo po druhé světové válce. Jedinou zemí, kde nebyl výskyt slinivky a kulhavky nikdy potvrzen, je Nový Zéland. V Severní Americe se například tento virus neobjevil od roku 1929, v České republice byl naposledy hlášen ve druhé polovině 80. let.

Může slintavka a kulhavka ohrozit lidi a jejich mazlíčky?

Ano i ne. Přenos viru, který způsobuje slintavku a kulhavku, na člověka je sice vzácný, ale už se v historii v několika případech uskutečnil. U lidí však projevy této nemoci nejsou tak silné a bolestivé jako u zvířat. Slintavka a kulhavka se u člověka projevuje afty na rtech, v ústech, dásních či na jazyku, které podobně jako u zvířat vyvolávají slintání. Pokud tedy někdy v budoucnu opět vypukne epidemie slinivky a kulhavky (což samozřejmě nechceme přivolávat!), tak rozhodně nemusíte panikařit a bát se o život.

Strach také rozhodně nemusíte mít o své pejsky či kočičky. Vaši domácí mazlíčci totiž nemohou slintavkou a kulhavkou onemocnět. A že u svých domácích mazlíčků sledujete příznaky, kterými je charakteristická slintavka a kulhavka? Slintání je u některých psů naprosto běžné a kulhání může být způsobeno nějakým poraněním na noze.

Kdy se slintavka a kulhavka poprvé objevila?

Poprvé byla slintavka a kulhavka zmíněna v práci italského filozofa a lékaře Girolama Fracastora, který popsal příznaky tohoto onemocnění u hospodářských zvířat. Nedá se však rozhodně říci, že se v této době poprvé slintavka a kulhavka objevila. Už totiž v roce 350 let před naším letopočtem slavný Aristoteles popsal jakýsi mor skotu, který nápadně připomíná slintavku a kulhavku. Na našem území byla slintavka a kulhavka poprvé zaznamenána na konci 19. století.