Nejlaskavější mezi ptáky. Chůvička japonská si získá každého chovatele
Chůvička japonská je milý a nenáročný ptáček. Potěší nás svým tichým zpěvem, stejně jako laskavu povahou. Do chovu chůvičky japonské se mohou pustit i nezkušení chovatelé. V přírodě chůvičky nenajdeme, tito zpěvní ptáci jsou speciálně vyšlechtění. Řekneme vše, co o chůvičce japonské potřebujete vědět. Poradíme, jak na chov, co na něj budete potřebovat a jak se o chůvičku správně postarat. Také se dozvíte, jak úspěšně odchovat mláďata.
Seznamte se, chůvička japonská
Chůvička japonská je zpěvný pták, který je domestifikovaný. Patří do čeledi astrildovitých. Chůvička japonská byla vyšlechtěná mezi 17. a 18. stoletím v Číně a Japonsku. Jejími předky jsou ptáci rodu Lonchura, nejpravděpodobněji asi amandina bronzová. Cílem bylo vyšlechtit laskavého domácího mazlíčka. Ale chůvička měla pomáhat i při chovu jiných ptáčků, ráda se ujímá opuštěných vajec, která vysedí. O mláďata se poté stará jako o vlastní. Odtud také pochází její název.
Chov andulek vám do domácnosti přinese mnoho legrace. Andulky jsou roztomilí a hraví společníci
Nejčastěji se setkáme s hnědou chůvičkou s bílým bříškem. Ale může mít nejrůznější zbarvení, od strakatého, přes bílé až po žluté. Nejvzácnější je právě bílé zbarvení. Zobáček chůviček je světlý a na pohled velmi silný.
- Chůvička se dožívá až 12 let.
- Zpívají pouze samci. Zpěv zní spíše jako brumlání, někdy trylkování. Samičky jen švitoří.
- Je velká asi jako vrabec, má zhruba 13 centimetrů.
Chůvička japonská a její jedinečná povaha |
Chůvička japonská má krotkou povahu, je proto velmi milým společníkem. Je dokonce natolik mírná, že se nehodí do chovu s jinými druhy ptáků. Když jí budou odstrkovat od jídla anebo ji napadat, nebude se bránit. Cizích mláďat se ujímá a stará se o ně. Ačkoli si na nás zvykne, nikdy nebude úplným domácím mazlíčkem. Spíše nás bude respektovat, než se s námi přátelit. Mezi sebou mají chůvičky vynikající vztah. Tulí se k sobě, domlouvají se tichým švitořením a rozhodně od nich nemusíme čekat jakékoli neshody. |
Chůvička japonská: Chov, který zvládne každý
Chov chůvičky japonské je opravdu nenáročný. I když s chovem ptáků nemáme zkušenosti. Zpěvní ptáci jako kanárek a zebřička patří s chůvičkou k těm nejméně náročným. Důležité je chovat chůvičky v páru. Samotná by nebyla šťastná. Nechovejme ji s jinými ptáky, mohli by jí ublížit. Je snadno dostupná a navíc není drahá. Jaký má chůvička japonská chov a co budeme potřebovat?
Klec: Minimálně by klec měla mít rozměry 50 x 40 x 40 centimetrů. Pokud chceme v jedné kleci chovat více jak jeden pár, za každého dalšího ptáčka si přičtěme dalších 10 centimetrů klece. Na dno klece dejme například noviny, zjednoduší nám to úklid.
Bidélka: Klec vybavme několika bidélky s drsnějším povrchem, alespoň dvěma. Chůvička totiž ráda poletuje. Aby se jí dobře sedělo, měla by chůvička bidýlko obejmout prsty celé. Nejlepší je proto průměr 1 centimetr.
Voda: Chůvička japonská potřebuje mít neustále pítko s čistou vodou. Pravidelně ho čistěme.
Krmení: Živí se hlavně drobnými semínky, jako je lesknice, proso, naklíčená semínka či loupaný oves. Podávat jí můžeme i na kousky nakrájená vařená vejce smíchaná s dětskými piškoty. Ocení i zelenou stravu, chutná jí salát, nastrouhaná mrkev, okurka anebo ptačinec žabinec. Dopřát jí můžeme ovoce, převážně jablka a hrušky. Krmítko nedávejme pod bidýlka, padal by do něho trus. Nezapomínejme klec čistit od starého krmiva, jinak by mohlo začít plesnivět.
Budka: Chůvička japonská v ní ráda spí. Hodí se, pokud také čekáme přírůstek. Chůvička v ní bude hnízdit.
Koupelnička: Chůvička japonská se ráda koupe. Pořiďme jí proto polouzavřenou koupelničku, kterou zavěsíme do vchodu klece.
Minerální přísady: Chůvičkám kupme sépiovou kost, písek na trávení a ptačí grit.
Venkovní chov: Chůvičky můžeme chovat i venku. Jsou celkem odolné a dobře snáší i nízké teploty. Voliéra ale musí být dobře těsněná a mít stříšku. Pokud přijdou mrazy, dejme chůvičky raději dovnitř.
Jak vyvést mláďata chůviček? Tito zpěvní ptáci se o mladé postarají sami
Pokud chceme úspěšně vyvést mladé, nebude nás to stát skoro žádnou námahu. Když má párek chůviček vše, co potřebuje, brzy se do hnízdění pustí sám. Ptáci by pro hnízdění měli být staří alespoň deset měsíců.
- Chůvička japonská potřebuje pro hnízdění budku. Budka na hnízdění musí mít rozměry asi 10 x 15 x 10 centimetrů.
- Nejprve se sameček začne samičce dvořit, donese ji v zobáku stéblo a ukazuje samičce budky.
- Když hnízdí, dávejme chůvičkám na jídlo i vaječnou míchanici.
- Samička snáší každý den jedno vajíčko. Klade mezi 3 až 6 vajíčky. Může jich ale snést až 7.
- Až chůvička japonská snese vajíčka všechna, začne je zahřívat. Sedí na nich oba rodiče, střídají se zhruba po dvou hodinách. Stejně tak se střídají i v krmení mladých.
- Dejme si pozor, pokud chováme více párů chůviček v jedné kleci. Můžou se všechny natěsnat do budky, kde jsou vejce. Jejich kolektivní snaha postarat se o budoucí přírůstky může skončit rozmačkáním vajíček.
- Už za 12 dní se nám vylíhnou mláďata.
- Z hnízda vylétají asi po jednom měsíci. Ještě týden poté je rodiče krmí. Pak už je musíme od rodičů dát pryč.
- Pohlaví mláďat rozeznáme podle zpěvu kolem 6. až 8. týdne věku.
- Hnízdit by chůvičky měly maximálně čtyřikrát do roka.
Vytisknout stránku Stáhnout v PDF
Diskuze k mazlíčkům: 0 příspěvků