Nejlepší životní investice - do cestování!

Ano, cestování - to je můj celoživotní sen. Vlastně můj vopravdovej sen je, žít jako digitální nomád. Každej měsíc dělat někde jinde, objevovat zajímavý místa na planetě a seznamovat se se zajímavýma lidma různejch kultur. Ale to je pořád jen SEN. Po pravdě jsem toho ještě teda moc neviděla, a tak to hodlám v nejbližší době napravit...A nemusim bejt zrovna nomádem...

Ten pocit!

Letadlem jsem všehovšudy letěla asi jen 4x, dycky to byl ale vobrovskej zážitek. I přesto, že trpim kinetózou, dávám to. Dycky se totiž v kabině letadla vožeru těma malýma chlastíkama. To mi pomáhá proti nevolnosti vcelku obstojně :-)) ale předbíhám! Já totiž miluju ten pocit, když sedim na letišti a mám to očekávání. Představuju si, co asi v daný destinaci zažiju a jak dobře mi tam bude. Strach nikdy nemám. Těšim se a nechci, aby ten moment někdy skončil. Bohužel dycky skončí. 

Letištní bary to očekávání ještě umocňujou. Než nastoupim do letadla, nikdy nejsem střízlivá - posilňuju se vcelku pravidelně pivem plzeňským anebo nějakou skotskou. To jako na tu oslavu - samozřejmě, když je u toho můj mužskej, je to dvojnásobná radost, že :)) Právě tyhle momenty zbožňuju a chci je zažívat zas a znova... 

Samotnej nástup do letadla už tak fascinující neni, ale pak mi zas nastupuje husina, když vzlítnem. V oblacích seš vlastně nikdo a uvědomíš si to, když se podíváš dolu - uvědomíš si, jak jsme jako lidi maličkatý a pro tu obří zemi vlastně spíše destruktivní - ale to by byl zas článek o ekologii, o tom zas příště s Grétou! Teď jsme u cestování. Když se koukám z toho malýho vokýnka, mám někdy pocit, jako bych se dívala na nějakou malou telku a před očima mi běžel prapodivnej film. Je to boží!

Přistávání už zas neni takovej med

No, když let uplyne, já se zdárně vožeru a možná si i schrupnu, absolvuju přistávání - to je zas moje nejmíň oblíbená část celýho vejletu, páč se mi vcelku pravidelně dělá blbě navzdory míře promile v krvi. Ale když od toho upustim, naprosto si užívám to, když konečně vystoupim tam - kde mě čeká splnění mejch snů! 

Je to nabíjející

Jako abyste pochopili, proč o tom vlastně píšu - dělám teďka pro jednu cestovku a podle mě je to splněnej sen taky, protože jsem si do dycky přála. Aspoň tak trochu virtuálně cestovat po světě a objevovat místa, který chci záhy navštívit osobně. Před tim, než jsem pro ně začla dělat, bylo cestování mou velkou láskou - ale tohle to ještě umocňuje. Můj seznam se tak rozšiřuje o další a další vysněný destinace. Odškrtávat to musim postupně, páč taky nejsem milionář viď. Ale první na seznamu je samo sebou Evropa - hodně jsem toho neviděla. Druhej level jsou pak Spojený státy - ty musim rozhodně vidět! A třetí level je pak jen vesmír - ne, dělám si prču, do vesmíru nechci. 

Každopádně, myslim, že cestování je ta nejlepší investice v životě. Je to neskutečně nabíjející záležitost a taky obohacující. Člověk pak neni takovej zaprděnej a dokáže se na věci okolo sebe taky dívat jinak. Takže, příště, až vám tady budu něco psát o cestování, budou to rozhodně zážitky z daný lokality! Už se nemůže dočkat! Až si zas sednu v letištním baru, naliju se v kabině malýma chlastíkama a budu nasávat to, co už mi nikdo nikdy nevezme. 

Psisko na cestách

Otázka je, co s pejskem - všude nemůže, rozhodně pak do Států ho radši nechci brát. Ale máme moc hodný kámoše, pejskomily, takže to má taky řešení. Akorát ten můj stesk nemá řešení. No, ale od cestování mě to prostě neodradí. To DÁME! Psisko si užije s námi většinu Evropy a přes oceán už musíme sami. Budu bulet do cestovního polštářku, to vim... já něco ale vymyslim! Vzala bych ho s sebou... no, ale... do zavazadlovýho prostoru svýho 14 kg psa nedam ani za nic! Co když se bude bát, co když mi ho ztratěj, co když to nezvládne? Musim ho vochránit. Jsem magor... s cestovatelskou a psí duší :-)))

Mějte se překrásně a cestujte, co se dá!