Tak schválně, kdy jste si naposledy zanadávali? Jako myslim z plnejch plic. No, já se snažim celej život myslet pozitivně, ale co si budem povídat, ne vždycky je to růžovoučký viď. V naší domácnosti platim za dlaždiče jednoznačně já. Můj milovanej muž je oproti mně andělskej. Vim, že k ženský se vulgarismy nehoděj, a tak se snažim chovat slušně aspoň na tý veřejnosti. Jsem vlastně takovej Jekyll a Hyde.

Věc se má tak, že se mám v létě vdávat. Všichni to chápou, jenom moje váha ne. Nedokážu jí prostě vysvětlit, že ty čísla nekorespondujou s tim, jaký jsem si vybrala šaty. Maj je jen ve velikosti 38 a to už dávno nemám...Jsem fakt tak vypasená, nebo se vidim příliš kriticky? No myslim, že tuhle otázku řeší celá řada nás ženskejch, že jo?! A možná i mužský, jen to nechtěj rozpitvávat. Přeci jenom toho namluvěj míň, než my štěbetalky...

Před dvěma lety jsem se rozhodla pro velkej krok, založila jsem si na fejsu svůj první blog. A jestli se divíte hned v úvodu, že píšu nespisovně, pak máte recht. Blogem k duševnímu zdraví je prostor pro moje "odplivnutí". Je to veřejný místo, kde sdílim s lidma vlastní pocity. Konvence ode mě nečekejte. Jsem někdy fakt drsná. A ano, jsem žena. Moje jméno však stále zůstává v utajení z mnoha praktických důvodů. Řeknu vám, proč mě (ne)číst...