Venkovní výběh pro želvy

Suchozemské želvy dlouhodobě patří mezi oblíbené domácí mazlíčky. Je pravda, že na procházku s nimi pravděpodobně nevyrazíme, ale i ony ocení, když se mohou „proběhnout“ venku. Jak by takový venkovní výběh pro želvy měl vypadat? A kdy želvě venkovní výběh dopřát?

Chov suchozemských želv doma

Vězte, že dobám, kdy se želvy nechaly volně potulovat po bytě už odzvonilo. Suchozemská želva se totiž v takových podmínkách příliš dobře necítila a snadno předčasně uhynula. Na vině bylo nevhodné osvětlení a zejména studený průvan. V zimních měsících a chladných dnech se pro želvy tedy doporučuje terárium, nejčastěji celoskleněné s vyhovujícím větracím systémem anebo vyrobené s OSB desek. Důležitá je dostatečná plocha pro „šmejdění“. Ačkoli se to nezdá, želvy rády objevují. Jakmile se však venku oteplí na želví teplotu, můžeme jim dopřát i venkovní prostory. Má to však svá pravidla.

Venkovní výběh pro želvu: Kdy dát želvu ven?

Vždy záleží, jaký druh suchozemské želvy vlastníte. Obecně lze říci, že nelze želvu jednoduše vzít a přenést do venkovního obydlí. Teplotní šok by pro ni mohl být dost nepříjemný. Pravděpodobně ji nezabije, avšak způsobí řadu nepříjemných komplikací. Uvědomme si, že běžná teplota vnitřního terária je u želvy 20-22 ˚C a organismus suchozemské želvy je na ni zvyklý. Aby suchozemská želva svůj venkovní výběh zvládla v pohodě, je třeba ji na přesun zvykat. Vzhledem k tomu, že počasí je dosti proměnlivé, nelze s určitostí dát pevné datum. Zpravidla tomu však bývá v prvních květnových dnech. Zvykání na venkovní výběh pro želvu začíná minimálně měsíc před akcí. Tedy v dubnu.

Venkovní výběh pro želvy: Doba zvykání

Postupů, jak želvu přivyknout na chystané změny je několik. Nejúčinnější doporučení jsou:

• snižte počet hodin, kdy želvě „topíte“
• posuňte zdroj tepla výš, čímž dojde i k celkovému snižování teploty v teráriu
• zvyšte větrání (pozor však na ledový průvan)
• přemístěte terárium do chladnější místnosti

Pokud se průměrné denní teploty začnou pohybovat kolem 15 ˚C a ty noční neklesnou pod 8 ˚C, je nejvyšší čas, kdy želva putuje do svého venkovního výběhu. Zde může setrvat až do podzimních měsíců. Rozhodně se nedoporučuje přenášet ji zpět do vnitřního terária. V případě nějaké chladnější noci ji můžete zavřít v boudičce a ráno opět vypustit.

Jak na venkovní výběh pro suchozemskou želvu krok za krokem

1. Velmi oblíbenou variantou je palisádový výběh, případě zděný či zbudovaný z klád.
2. Výběh je třeba zapustit do země (30-50 cm) a upevnit pomocí kamenů či dlažby, neboť podobně jako psi i želvy se rády podhrabávají.
3. Ohrádka by měla být vysoká minimálně půl metru.
4. Vhodným místem je mírný svah s dostatkem slunce, ale i stínu (keřík, zastínění, velký kámen...)
5. Součástí výběhu pro želvy je bouda, kam se želva schová před nepřízní počasí. Zkuste vybudovat s odklápěcí střechou, což vám umožní stav želvy kontrolovat. Vchod byste měli zabezpečit proti průvanu (například nastříhanou gumou).
6. Zabudujte želvám i zdroj vody: nejen na pití, ale i koupání, které želvy ocení zejména v horkých letních měsících.
7. Vybudujte zde malou překážkovou dráhu. Skvěle poslouží písek, větve, zemina, různé kameny. Želvy jsou velmi hravé a překonávání překážek je činí spokojenými.

Venkovní výběh pro želvy: Na co si dát pozor

Výhodou suchozemských želv chovaných venku je, že bývají velmi otužilé a odolné. Nevyžadují od nás nějakou speciální péči. Naše přítomnost je víceméně žádaná v podobě dodavatele vhodné stravy a kontrolora zdravotního stavu. Na co si však u želv dát pozor je riziko přehřátí. Jakmile želva usilovně pobíhá a hledá úkryt, pak už jeví první známky přehřátí. Jakmile se jí u očí a zobáku objeví napěněná voda, pak je třeba rychlého zásahu. Je nutné želvu zchladit, jinak hrozí úhyn. Důležité je také pravidelně kontrolovat stav ohrady. Ve velkém suchu může zem vysychat a uvolnit tak materiál, což želva ihned využije k průzkumu/útěku.

Vytisknout stránku Stáhnout v PDF