Žampión zápašný /Agaricus xanthodermus/

▪ Žampión zápašný - vzhled

Klobouk je široký 5 - 10 cm, výjimečně i více. U zcela mladých plodnic je kulovitý (žaludovitý), později ploše sklenutý, méně masitý, čistě bílý, hladký a lysý. Někdy bývá na temeni popraskaný a zahnědlý.

Třeň lze snadno vyloupnout z klobouku. Bývá štíhlý a dlouhý 7 - 14 cm, tlustý 1 - 2 cm, někdy pokroucený, bílý, lesklý, dutý. Občas mívá na bázi zřetelnou, často náhle odsedlou hlízu, která se na řezu ihned zbarvuje chromově žlutě (bezpečný rozpoznávací znak). Třeň je snadno vylomitelný z klobouku a nese bílý, tlustý prsten, který lze nahoru sloupnout.

Dužnina je masitá, hutná, ve stáří vatovitá, bílá, na řezu žloutne, později rezaví. Ve třeni je jemně vláknitá. Chuť je nenápadná až fádní, vůně nepříjemná (po karbolu nebo svítiplynu).

▪ Žampión zápašný - výskyt

Roste od června do října (nejvíce v srpnu a září) v lesích, parcích, zahradách a na loukách, často s jinými jedlými druhy žampionů (pečárek).

▪ Žampión zápašný - vliv na zdraví

Žampión zápašný je mírně jedovatá houba a způsobuje různé žaludeční potíže. Mnozí houbaři ji vůbec neznají, sbírají ji a připraví z ní pokrm. Stává se, že někteří odolnější členové rodiny po požití této houby nepocítí žádné potíže, ostatní, méně odolní, prožijí dost nepříjemné chvíle. V žádném případě nedoporučujeme pečárku zápašnou sbírat. Je zbytečné, aby někdo prožil žaludeční potíže, kolikové bolesti či zvracení, i když uzdravení je pak rychlé a úplné. Ostatně nepříjemný pach po karbolu nebo svítiplynu, který se projevuje zejména při dušení nebo vaření této houby, obvykle zabrání, aby ji někdo pojídal ve větším množství.

▪ Žampión zápašný - možnosti využití

Žampión zápašný je mírně jedovatý, a proto je jeho využití nulové. Při zkouškách ze základních znalostí hub jsou otázky týkající se této pečárky velmi časté a zkoušený je povinen ji umět popsat a rozlišit od ostatních pečárek (žampionů).