Děláte skutečně to, co vás baví?

"Mám vysněnej džob!" řekla jsem si nedávno. A vono to tak vskutku je! Fakticky dělám práci, která mě neskonale baví. Jenže má taky svý úskalí... Ale to, co přichází má dycky svůj důvod, no né? Každou výzvou se učíme...

Než jsem měla svůj "vysněnej džob"

Nebylo to tak dycky, že jsem si pískala u počítače a s radostí vykonávala jakousi naplňující činnost. Bylo to dávno, co jsem se nějak ocitla ve zdravotnictví a zabředla do systému, kterej mi začal bejt silně nepříjemnej a nesympatickej. Pak jsem se z toho podělala, jako doslova. Tak jak čtete, tak to bylo. Nechala jsem se tim semlít, jako kávový zrnka rozšlehaný ostrýma břitama. No přirovnání je to blbý, já vim... 

Ale ty zkušenosti, ty teď využiju. Jsou nedocenitelný, neocenitelný, prostě mi je nikdo nevezme. Teď přesně vim, jak je uchopit a před dál. A jsem za to vděčná. Že jsem to konečně pochopila, na svý životní cestě.

Položte si otázku: "Dělám fakt to, co chci?"

Protože mám to štěstí, a můžu tady psát svůj blog, potřebuju sílu internetu využít naplno - takže i kdybych tady těma mýma žvástama změnila život k lepšímu jen jedinýmu pachtícímu se pracantovi - UDĚLÁM TO! Položte si prosim vás otázku: "Dělám to, co mě baví?", "Naplňuje mě to?" Jestli rovnou vodpovídáte, že ne, tak si jako sejříte do vlastního hnízda. Fakt máte na výběr - volba existuje. Buď budete sedřený a votrávený do konce svýho zoufalýho života, nebo začnete dělat kroky k tomu, abyste ten vzácnej dar bytí tady využili na plný koule!

Lidi často dělaj to, co je nebaví, protože maj jistotu peněz, nechtějí nic měnit, jsou líný a tak různě si to vomlouvaj. Já prosim nesnášim lidi, který si stěžujou na to, jak se jim jejich práce nelíbí, a jak jsou nasraný - pardon. Je to tak! Tyhle lidi si taky můžou vybrat... a přitom jen remcaj.

A jestli teď řikáte, že si vybrat nemůžete, lžete si do kapsy.

Ani volná noha není med

No, tak jsem jednou vystoupila z toho zaměstnaneckýho poměru a šla na volnou nohu. Přispěl tomu paradoxně i covid-19. To je snad jedný pozitivum, který mi do života přinesl - vysněnou práci! Jinak mi vzal úžasného kamaráda a dobrého člověka. Sráč. No, ale to je zas na jinej příběh. Volná noha je dobrá ale náročná. To víte všici, co na ní ste, žejo. Já jsem šla dělat na sebe, páč už jsem nechtěla pořád poslouchat ty kecy, jak se někomu něco nelíbí a tak. Pořád vám někdo stojí za prdelí... 

Volná noha mě učí každej den, že se musim přinutit něco dělat. Učí mě zodpovědnosti k vlastnímu životu. A taky mě naučila, že přijímat výzvy je v pořádku, i když to někdy nedopadne podle představ. Všecko špatný je však pro něco dobrý... už je to tak. Je to impulz k tomu, abyste konečně přestali na něco čekat a konali. A mě teď čeká vlastní projekt. Rozvážnosti třeba... nic neuspěchat. 

Díky všem těm lidem, co mě prostě naučili a udělali ze mě člověka, jakym sem dnes.

Takže, neseďte v koutě, nebulte nad svym osudem a mějte koule! Udělejte něco pro to, abyste byli spokojenější a šťastnější, ještě dnes! Protože jednou přijde konec - a nechcete bejt přeci zahořklý! Ale ještě než přijde - je potřeba si to tady užít! Udělejte ze svýho života MEJDAN! De to!

Čus!