Hic jak sviň!
Jako jo, je léto a my lidi zase budem žbrblat na to, že je moc horko a teploty by byly snesitelnější o pár stupňů níž. Jenže tohle je na Česko tak trochu moc, nebo tedy aspoň na můj organismus. Procházky se psékem jsou dost vo život, hlavně když si vyberem takovou tu fitness cestu lesejkem. Ale co, aspoň si vyhřejem kosti, že jo!?
Místo toho, abych se válela někde u vody, makám jako zjednaná. A vlastně i můj nastávající. Musíme si vydělat na to svatební mejdlo. Beztak se jen všichni přijdou nažrat, ožrat a pak možná odejdou po čtyřech. Doufám, že to nebudu zrovna já :-)) bohužel jsem ještě nevyhrála ve sportce...takže teď to bude řehole...ještě, že máme aspoň první tejden v červenci dovolenou, jinak bych padla na hubu...ale já to dáááám! Než se stanu pani, budu bohatá :-D!
Poznatky z minulejch dní a jak to teďka vlastně vedu
Kromě toho, že se potim v tomhle vedru jako prase, zjistila jsem i dost věcí. Například to, že hodně pejskařů je fakt afektovanejch. Nebo teda hodně ženskejch pejskařek...u chlapů to ani tak nevidim. Dámy na svý pesany hulákaj jako na svýho starýho doma asi... a zvíře je pak z toho celý roztodivný a podrážděný. Jeden trenér psů to řikal správně: "Jaký emoce na psa vypustíš, to se ti vrátí." A mám docela osobní zkušenost.
Náš hafin je kliďas, ostatně jako my, že jo :-D... Miluje všechny ostatní psy a nejraději by si se všema hrál. Je to srdcař. Jenže to se mu taky může někdy vymstít, že jo. No je dost podobnej mýmu já, když mi bylo asi 18. To jsem taky každýmu věřila a rozdala bych se (pak jsem dostala kudlu do zad)...no k věci, potkali jsme stafordku bez paničky...ta byla asi o 50 metrů dál a hulákala na ní, přitom čuměla do mobilu. Fenka byla stejně tak podrážděná jako její panička a neposlouchala. Dorážela na našeho srdcaře. A tak jsme stáli a čekali, co bude. Já zahulákala na pani bo slečnu, ať si teda pro fenu přijde, nenechala nás totiž odejít...a konflikt jsem nechtěla...no celá zpruzelá přišla ...ale mě to tak nasralo! Tohle chování je fakt děs...
No a pak jsem zjistila, že jsem asi asociál. Nebo teda nějak jsem se přetransformovala v něco, co se raději vyhejbá ostatním lidem (cizim) :-D... přišla jsem na to zrovna nedávno v hospodě. Po prvnim pivu jsem měla potřebu jít domu. A to jsem byla prosim pěkně velmi společenská bytost. Korona mě zdeformovala, přátelé!
A taky jsem začala konečně hubnout, ne do šatů, ale fakt na trvalo. Chci dosáhnout svý normální váhy...už mám dole dvě kila a líp se dejchá...tak zdar a sílu všem a nezdechněte v tom hicu!
Diskuse k článku
RE : Hic jak sviň!