Nechat to být aneb S klidem v duši dál dojdeš
Nedávno jsem si tady vylévala srdce. Protože mě dost věcí trápilo a nedokázala jsem se s nimi popasovat. Prostě jsem byla vzteklá, urputná, možná i striktní. Nevim... Každopádně po týdnu se dostávám do fáze zklidnění a že ta bouře byla vážně vošklivá...
Jsem impulzivní, cholerickej a taky dost ješitnej člověk. Nad svýma chybama se ale snažim často přemejšlet. Že to či ono se dalo udělat jinak. Ale to co řekneš a uděláš se nedá vrátit zpět. Pak se musíš snažit sebevíc, abys to totálně nepodělal... A někdy ani neni cesty zpět. Nesnášim hádky, a že jich za poslední dny bylo. Dokonce jsem prohlásila, že se rozvedu a nebudu bránit "rodině" aby si rodinovala... tyhle kecy ale primárně ublížily mýmu partnerovi, takže jsem si pěkně pobulela, omluvila se, kala se, prostě si uvědomila, že s timhle se vážně nežertuje. Cítila jsem se raněná a potřebovala ranit jiný, aby se mi ulevilo - nejhořší je, že se to sneslo na mou životní lásku. Takže DOST! Beru rozum do hrsti. Takhle nemůžu/nemůžeme fungovat. Musíme jít dál a chovat se rozumně - tedy především JÁ.
Největší vnitřní boj
Když mi manželova dcera napsala nehezký věci, měla jsem v sobě vztek, vobrovskej. A taky jsem se hodně radikalizovala. Pochopila jsem to tak, že mě ve svym životě nechce. Netušila jsem, jak moc mě to zasáhne. Myslela jsem si, že to mám "na háku". Ale cejtila jsem podobný emoce, jako když před pěti lety umřel táta. Takovou hnusnou tíhu u srdce. V ten moment jsem si uvědomila, že ta holka pro mě znamená víc, než jsem si dřív myslela. Takže pak nastal vnitřní boj, jeden z největších, co jsem kdy prožila. Dneska vim, že musim jít dál, neradikalizovat se, bejt prostě normální a pečovat o sebe samotnou/o duši. Já vim na čem jsem... Ona má v sobě zřejmě velkej zmatek. Přeju jí, aby se z něj vymanila.
Jedině čas tady ukáže, co bude. Přeju si, ať jsou vztahy v rodině dobrý, ale ne vždycky se to podaří, žejo. Tak jedu dál... jednou si to snad vyříkáme všechno, aby se zas mohlo klidně žít. Nezbývá než doufat v lepší zítřky, přispět k nim... Pakliže to druhá strana nepochopí a případně se radikalizuje, budeme řešit jinej problém. Nemalujme ale čerta na zeď, viď. Co bude, bude...
Krásný Velikonoce všem, pečujte o vztahy, nesnažte se nikoho nutit, aby vás miloval a neoplácejte zlo zlem... Bude to trápit jedině vás samotný. Páčko!
Diskuse k článku
RE : Nechat to být aneb S klidem v duši dál dojdeš