Říkám: "No stress!"

Dycky si můžeš vybrat svou cestu...

Votázkou ovšem zůstává, zda si to někdo bude pamatovat. Když si dá naší domácí višňovicu ve většim množství, možná zapomene celej svatební den. No a tak když to sečteš, ty všechny "vokna", tak se ti vlastně nevyplatí investovat do nějakejch honosnejch vozdůbek, který beztak chlapi nevoceněj... a ženský si daj radši prosecco a rozhodně se nebudou kochat nějakýma pindovinama... Takže, neřešim. Vono to nějak vyplyne...

Co všechno ještě nemám/e...

A protože se nestresuju, nemám ještě ani svatební šaty. Nemůžu si za boha vybrat ...asi půjdu v pytli vod brambor, když se to dobře střihne, nikdo na to nepřijde ... V procesu jsou ještě kytky, stany, catering... to ještě nemáme... a já na to co? Prdim... vono se to nějak doladí... pořád mi v hlavě zní heslo "NO STRESS!"

Podstatný pro mě je, že ze mě stylistka a vizážistka udělá rádoby princeznu a vostatní mě nezajímá. Fakt to nehrotim. Chci bejt v klidu a nehonit se za kravinama ultra nejvyššího kalibru... chci normální, pohodovou a příjemnou svatbu. Nic snobáckýho... přeci se budem brát na "skoro" vesnici, na trávníku, tak vo co gou...? 

Tyhle štráchy jsou beztak jen pro vostatní, co přijdou. My s milym mužem to máme ujasněný už dávno. Chcem spolu strávit život a já si vezmu jen ofiko jeho příjmení. A co vy vostatní ženy? Hrotíte svatbu do posledního detailu? Nebo to máte jako já u řitě? :-)))