Taky se tak těšíte na léto?

Taky občas vzpomínáte na dovolenou u moře? My jsme se snoubencem byli společně poprvé u moře před třemi lety. Zvolili jsme Bulharsko - Slunečný pobřeží a bylo to tam príma. Hodně zážitků a někdy i vtipnejch. A tak vám o některejch z nich povyprávim, abyste měli hezčejší den. A vy mi na oplátku pošlete svoje nej zážitky z dovolený, ať mám taky hezčejší den, dííík!

Start musí bejt poctivej...

Odjezd na dovču do Bulharska byl zahájen pořádnym plzeňskym pívem na letišti a taky ňákym rumem. Prostě jsme si přihnuli už na začátku ... Já se teda dycky musim trochu přivožrat, než letim. A proč vlastně? Za prvý, protože jsem posera a lítání se trochu bojim a za druhý, protože mám kinetózu (po tátovi prej) a chlast způsobí to, že neblinkám a spinkám. Takže proto. A jako funguje to, vo tom žádná. Letušky a stevardi maj ze mě radost, páč jim vykoupim všechny zásoby alkeholu. 

No a když jsme dosedli na letiště v Burgasu, docela se mi ulevilo. Náš let neměl tragickej konec, takže dobrý. Asi se musim přestat dívat na katastrofický filmy, kde letecký havárie hrajou prim... Cesta busem na Slunečný pobřeží byla žůžo. Delegátka byla prímová slečna, a když se na ní člověk podíval a pak rozhlídnul kolem dokola na přírodu z vokýnka, tak se začal fakt těšit na volnoo. Nedočkavě jsem vyhlížela samo sebou moooře!

Miluju pohodový chvíle na pláži

Když jsme se ubytovávali v hotelovym pokoji, dostali jsme v umolousanejch pytlíkách na recepci svačinu. No, přátelé, kdybyste to viděli, chtělo by se vám smát. Překvapením v pytlíku byly dvě polotvrdý housky s plátkem nakřivo ukrojenýho salámu, s ještě tvrdym máslem a kouskem nevoloupaný povadlý vokurky. Tak takovou sváču na uvítanou jsem fakt nečekala...jako jo, nezaplatili jsme si Alkrón, ale toto!? Pochybnej svačinovej zážitek ovšem vyrovnala whiska, kterou jsme si zdatně propašovali skrz hranice. Dva panáky a de se na pláž!

Moře mi zvedlo náladu a na hnusnou housku s křivym salámem jsem hnedle zapomněla. Vydali jsme se na první procházku bosky podél pláže. Bylo to boží. Avšak při cestě zpět do hotelu jsme natrefili na vyvrženou mrtvou rybu a já šlápla do nějaký hnijící chaluhy bo co, a tak jsem měla hnusně hnědý plosky nohou ještě tři dny...hnědej hnus mi ale náladu nezkazil. Večer jsem si dala alkehol zvaný rakije ve značnym množství a po chaluhách i housce s hnusnym salámem nebylo ani památky...

Voprsklý rackové a techno všude

Vožrala jsem se první den jako prase. Ale co, dovolená je vod toho. S mírnou kocovinou jsme se vydali na sníďu. Míchaná vajíčka lákala svou vůní, a tak jsme do nich šli. Stejnej nápad ovšem měli i voprsklý místní rackové. Na talířcích, který jsme chvíli nechali na terase bez dozoru, zbylo akorát tak prd. Bulharský rackové žerou i vajíčka! Jsou to vlastně kanibalové, dobytci! Po nemilý zkušenosti jsme si pak žvanec dostatečně chránili před predátory...

Pak nás čekal první den válení na pláži a cachtání v božim moři. Vlny byly vobrovský, až jsem si myslela, že mě to vodtáhne do Turecka. Ale naštěstí se tak nestalo. Když jsem ale uslyšela uši rvoucí techno, který se linulo z plážovýho baru, trochu jsem litovala, že jsem si do Turecka neudělala nedobrovolnej vejlet... Bulhaři asi ujížděj na duc duc hudbě, jestli se tomu teda dá řikat hudba. Dost mě to tam sralo, teda. A taky všudy přítomný turisti, narvaná pláž a tak dále. Pořád ale převažoval super pocit, že jsem na dovolený.

Málem jsme zahynuli v bulharský buši

Po pár dnech dovolenkování jsme se rozhodli jet na vejlet busem do Varny. Varna je zajímavý město, kde se daj koupit brejle rejbeny za 200 korun v přepočtu a nikdo nepozná, že nejsou pravý. Měli jsme si jich tam koupit víc a mohli jsme machrovat, že máme značkový brejle. I známej celník měl problém rozpoznat, zda je to pravý, jakože fakt. Bulhaři jsou mistři v plagiátorství. A taky jsou to vostrý řidiči a horký hlavy. Náš autobusák jel jako prase a místama to vypadalo, že na úzkejch silničkách to nevybere a my se zkutálíme do ty prolákliny vedle nás... fakt blbej pocit. Můj snoubenec jakožto bejvalej autobusák měl puls 220 a voči na vrch hlavy. Vypadalo to, že převezme řízení... 

Vejlet do Varny jsme přežili a byli bohatší o zážitek s rejbenama. A taky o ztracenej mobil jednoho ze spolucestujících, kvůli kterýmu se zpozdil odjezd na Slunečný pobřeží o hodinu. Fakt mizérie. To už jsem začínala bejt echt nasraná, ale můj milej zůstal jako dycky v klidu. Ještě, že ho mám. Je to prostě kliďas jak ďas...Narozdíl ode mně. 

Božskej kebab s hranolkama a celkem milý lidi

No může se zdát, že celou dovolenou jsem byla jen nakrknutá, ale neni tomu tak. Snažila jsem si to užívat. A samo sebou, nejvíc mě uklidnilo žrádlo :-))) natrefili jsme ve městě na skvělýho pána s božskym kebabem. Na ten jsme chodili pravidelně každej den. Nedalo se toho přežrat. Taková dobrota! A ňamin bylo v Bulharsku celkem dost. I lidi tam byli celkem v pohodě. Hlavně ti starší. Mladý byli divný, asi zkažená generace bo co. 

Závěrem musim podotknout, že i přes různý patálie to byla prdel a velká pohoda... takovejch dovolenejch víc, ale už někde jinde. Další plánovaný destinace: Chorvatsko, Skotsko, Irsko, Francie, Řecko, USA, Austrálie... to abych vykradla banku, abych to všecko dala. Tak krásný dovolenkování a suprošský zážitky všem!!!