Halda Ema v Ostravě: Vytěžená hlušina prohořívá dodnes

Vulkanologové a milovníci lávy, kouřících kráterů a poletujícího popela si Českou republiku vyberou za cíl svých cest opravdu málokdy. Sopek se na jejím území nachází poskrovnu, a ty, co existují, jsou už statisíce let vyhaslé. Ve Slezsku je ale přesto místo, kde budete mít při výstupu na vrchol pod nohama až 1500 °C. Tím místem je halda Ema.  Kužel vytěžené hlušiny se ve výšce 315 metrů tyčí nad hornickou Ostravou, vznikají v něm i sopečné horniny a díky vysokým teplotám se stal domovem teplomilné stepní flóře, americkým dubům i broukům až z Indie.

Haldu Emu najdete na severozápadě Ostravy, kde pokrývá plochu 82 hektarů. Stojí mezi Zoologickou zahradou Ostrava a Ústředním hřbitovem Slezská Ostrava, nicméně ještě před sto lety byste ji tam hledali marně. Teprve kolem roku 1920 začali totiž horníci na místo nejznámějšího ostravského kopce navážet karbonovou hlušinu, neboli zbytky vytěženého uhlí, z několika okolních uhelných dolů. Kuželovitá výsypka rostla po mnoho let a po navršení milionů tun vytěženého materiálu dosáhla třísetmetrové výšky. A tak se zrodila halda Ema.

Halda Ema ve svém nitru peče jaspisy

Haldy obsahující velké množství uhlí jsou často náchylné k samovznícení a stává se, že dlouhá léta po nanošení materiálu uvnitř stále prohořívají. Tak je tomu i u Emy, ačkoli existují i teorie o zapálení haldy bleskem nebo lidmi, kteří v okolí vypalovali trávu. Kolem roku 1952 každopádně halda Ema začala hořet, a ačkoli se požár po dvaceti letech podařilo uhasit, ve svém nitru výsypka stále doutná a prohořívá. Proto z ní vycházejí bělostné obláčky plynů, jako je třeba oxid siřičitý – kouř můžete pozorovat na vrcholku haldy.

Povrch haldy Emy je nepřetržitě zahříván a hluboko v nitru probíhají v důsledku spalování různé chemické procesy. Při teplotě 1500 °C tam například vznikají vzácné nerosty. A proto je možné nalézt na Emě jaspisy a porcelanity červené a hnědočervené barvy, které pochází z tepelné přeměny jílovitých hornin.

Jílovce a zbytky vytěženého uhlí jsou ale jen částí geologického složení haldy Emy. Tvoří ji i pískovce a takzvané brousky – v podstatě sopečné horniny, které vzniknou, když se smíchá ztužený sopečný prach s pískem. V zemině haldy se dají najít i písky a ornice přivezené při rekultivaci v dobách komunismu.

Žádný sníh, zato indičtí a australští brouci

Zalyžovat se vám na haldě Emě jen tak nepodaří – sníh tam kvůli vysokým teplotám neleží ani během nejtužší zimy. Zato tráva tam roste po celý rok. A nejen tráva. Protože na jižní straně, která stále prohořívá, panuje subtropické klima, daří se tam nejrůznějšímu stepnímu rostlinstvu. Na severní straně zase rostou stromy – břízy, akáty, vrby či topoly. Vysázeny tam ale byly i duby červené pocházející z Ameriky.

Zvláštní kombinaci organismů vyskytujících se na haldě Emě doplňují i živočichové. Můžete tam potkat běžnou lesní zvěř, jako jsou srnky, zajíci, lišky a nejrůznější ptáci, ale když budete dostatečně pozorní, můžete si prohlédnout i zvířata poněkud exotičtější. Řeč je o zajímavých druzích teplomilných brouků. Marně byste hledali v České republice jiné místo, kde žijí brouci pocházející až z Indie a z australských stepí. Tito brouci se na haldu Emu pravděpodobně dostali s dovozem železné rudy.

Na haldu Emu za poznáním i výhledem

Kdysi byl sice vstup na haldu Emu povolen jen na vlastní nebezpečí a v letech 2011 a 2012 se na ni dokonce nesmělo chodit vůbec, dnes je ale oblíbeným turistickým cílem a technickou památkou. Ostravské muzeum navíc pořádá přírodovědné exkurze a zkoumat zvláštnosti geologie a botaniky na ní jezdí celé školní výpravy, senioři i běžní turisté.  Halda Ema je ale navíc třetím nejvyšším kopcem Ostravy a z jejího vrcholu se vám tak naskytnou jedinečné výhledy na město i okolí.

Přístup k haldě Emě je poměrně snadný, jen je potřeba počítat s kamenitým a prašným terénem na samém vrcholu. K úpatí haldy Emy si můžete vybrat buď cestu vedoucí od výstaviště Černá louka, respektive od mostu M. Sýkory přes řeku Ostravici, nebo se vydat po žluté turistické značce od ostravské zoologické zahrady. Tato trasa má dokonce jméno -  Klub českých turistů ji pojmenoval po zakladateli české turistiky Adolfu Podroužkovi.

zdroj úvodního obrázku: vladimirdomes.rajce.idnes.cz