Emoční inteligence: vysoké IQ neznamená automaticky vysoké hodnoty emočního kvocientu

Pojem emoční inteligence je poměrně mladý. Poprvé byl použit v roce 1990 a slouží jako označení pro schopnost lidí zvládat nejen své vlastní emoce, ale dokázat se také vcítit do pocitů ostatních. V psychologii je konstrukt „emoční inteligence“ relativně častým cílem kritiky a není příliš používán. Hojně se naproti tomu využívá v personalistice a managementu. V těchto oborech se také používá „emoční kvocient“ neboli EQ k číselnému hodnocení schopnosti nakládat s vlastními emocemi a spolupráce s okolím.

Emoční inteligence a její složky

Pojem emoční inteligence se dostal do širšího povědomí díky americkému psychologovi Danielu Jay Golemanovi. Podle něj je tvořena pěti navzájem se ovlivňujícími složkami. Jsou to: 

• znalost vlastních emocí – uvědomování si vlastních pocitů, což umožňuje lepší rozhodování
• zvládání emocí - nakládání s emocemi tak, aby byly adekvátní situaci
• schopnost motivovat sám sebe – využít city k získání znalostí, úspěchů i kreativní činnosti
• vnímavost k emocím jiných lidí – poznávání potřeb a pocitů druhých lidí, tzv. empatie
• umění mezilidských vztahů – rozvíjení vztahů s okolím na základě empatie

Podle Daniela Golemana jsou vlastně veškeré emoce podněty k jednání. Základem úspěchu v mezilidských vztazích je spolehlivá identifikace emocí vlastních i těch, které mají ostatní lidé. Jedná se o dvě složky emocionální inteligence, o percepční a konativní.

Je emoční inteligence zárukou vysokého morálního kreditu?

Na základě rozpoznání svých i cizích emocí je pak možné psychologicky vhodně jednat. Svým způsobem je tak emoční inteligence zneužitelná. A sice v tom, že jakmile dojde k rozpoznání tužeb a potřeb druhých lidí, je možné toho využít k ne právě chvályhodným účelům. Příkladem může být situace, kdy se člověk s vysokým EQ vetře do přízně osamělého člověka a využívá pocity jeho osamělosti pro svůj vlastní prospěch. Daniel Goleman se však domnívá, že základní etické hodnoty a postoje člověka pramení právě z jeho vysoké emoční inteligence a pouze díky schopnosti ovládat své pohnutky lze rozvíjet vůli i charakter. Nicméně jak bylo uvedeno, schopnost empatie a sebeovládání nejsou automatickou zárukou morálních kvalit. 

Znaky nízkého EQ

Americká autorka Muriel Maignan Wilkins ve svém článku, věnovanému emoční inteligenci, naproti tomu identifikovala sedm neklamných znaků nízkého EQ : 

1. Často se domníváte, že vás ostatní nechápou a nerozumí vám. Pokud vás ovládne tento pocit, stáváte se netrpělivými a frustrovanými.
2. Nemile vás překvapí, jestliže jsou ostatní citliví na vaše připomínky nebo vtipy a myslíte si, že přehání.
3. Myslíte si, že oblíbenost mezi kolegy v práci je přeceňovanou věcí.
4. V diskuzích prosazujete svůj názor velice razantně.
5. Kladete vysoké nároky nejen na sebe, ale i na své okolí.
6. Obviňujete z týmových pracovních neúspěchů všechny ostatní kromě sebe.
7. Obtěžuje vás, pokud se od vás čeká, že se budete chtít vžít do pocitů jiných lidí. 

Existuje způsob ke zvýšení emoční inteligence?

Podle Muriel Wilkins rozhodně ano. Musíte však především chtít a zapojit svou vůli. Je třeba, abyste byli ochotní získat a akceptovat zpětnou vazbu. Naučte se nejdříve přemýšlet, než něco řeknete. Lidé s nízkým EQ podceňují negativní dopad svých slov na okolí. Nechápou totiž, že je rozdíl mezi tím, co chtějí říct a tím, jak jejich slova ve skutečnosti vyzní. Jedinci s vysokým EQ jsou zběhlí v umění přizpůsobit se situaci a vyhnout se ukvapené reakci. Naproti tomu lidé, u kterých je emoční inteligence nízká, by měli trénovat trpělivost. Jednoduše se zkusit zarazit a obrazně počítat do pomyslných desíti, než budou mluvit a jednat. Také je zapotřebí procvičovat empatii. Nevidět určité situace pouze vlastníma očima, ale snažit se o to pochopit, jak je vnímají také ostatní. Zejména zde spatřuje autorka obrovskou příležitost a prostor pro osobní růst. 

Emoční kvocient neboli EQ

Emoční kvocient ( EQ ) určuje míru schopnosti empatie, zvládání nálad, přizpůsobivosti, nezávislosti, přátelskosti, laskavosti, úcty, oblíbenosti a vytrvalosti. Tento pojem byl poprvé použit v roce 1990 psychology Peterem Saloveyem z Harvardovy univerzity a Johnem Mayerem z univerzity v New Hampshire pro popis emočních vlastností, které jsou důležité pro dosažení úspěchu. Jedná se o vcítění, vyjadřování a chápání pocitů, ovládání nálady, nezávislost, přizpůsobivost, oblíbenost, schopnost řešit mezilidské problémy, vytrvalost, přátelskost, laskavost, úcta. 

Test EQ (emoční inteligence)

Od inteligenčního kvocientu neboli IQ se emoční kvocient čili EQ liší tím, že nehodnotí myšlenkové schopnosti, ale lidské vlastnosti, které mají souvislost s city, emocemi a veškerou komunikaci s okolním prostředím. Zaměřuje se na spojitost emocí s různými situacemi a způsobem jejich řešení. Test emoční inteligence je tedy založen na tom, že se člověk musí vžít do určitých situací a podle toho, jak by se v nich zachoval a podle způsobu rozhodování pak volí odpovědi. EQ testy však nejsou tolik rozvinuté a rozšířené jako IQ testy. Většina existujících EQ testů nesplňuje kompletně požadavky odborné veřejnosti, tudíž je jejich výpovědní hodnota omezená. Tento fakt má souvislost s neustálým vývojem a vymezením EQ. To je současně mnohem méně geneticky zatíženo než IQ. 

Projevy vysokého EQ

Vysoká emoční inteligence umožňuje být lidem flexibilním vůči změnám, znát své silné i slabé stránky, odhadnout ostatní lidi a způsob jejich uvažování. Jsou také přirozeně sebevědomí. Nejen, že je hned tak něco nerozhází, ale dokážou si také dělat legraci sami ze sebe. Umějí se ovládat, jsou velkorysí k druhým, zejména v podobě odpouštění chyb. Emoční inteligence se projevuje také v umění vyhývat se stresovým situacím a v pozitivním myšlení. Pokud byste se chtěli testu podrobit a neuspějete tak, jak byste si přáli, nezoufejte. Emoční inteligence se dá trénovat stejně, jako svaly nebo paměť.