Jak moc nám ubližuje hněv a vztek? A víte, jak s těmito emocemi pracovat?
Hněv a vztek jsou dvě negativní emoce, které bychom rozhodně měli mít pod kontrolou. Pokud tomu tak není, křičíme, nadáváme nebo třeba bijeme pěstmi do zdi. Někdy je potřeba si ulevit, ale rozhodně by se naše jednání nemělo dotýkat druhých. A my bychom měli znát pevné hranice svého jednání.
Hněv i vztek jsou vlastně příkladem škodlivého chování či agrese. Jde o emoce charakterizované napětím a nepřátelstvím vyplývajícím z frustrace. Ať už skutečného či domnělého zranění druhým nebo domnělé nespravedlnosti. Je to vnitřní zážitek, který se vyznačuje značně nepříjemným pocitem. V případě, že tyto emoce nejsme schopni sami zvládnout a zpracovat, je vhodné požádat o pomoc odborníka.
Hněv a vztek nemusí být špatně
Dá se říci, že hněv i vztek jsou dobrým sluhou a špatným pánem. Podle psychologů jsou to normální emoce s adaptivními funkcemi. Mohou nám pomoci všimnout si něčeho špatného, překonat překážky, vyřešit problémy nebo provádět sociální změny. Pokud jsou však tyto dvě emoce ponechány bez kontroly, pak mohou vést k agresi a dalším velkým škodám.
Jak zvládat emoce? Řešení hledejte v ovládnutí vlastních myšlenek
Santalové dřevo se používá na zklidnění psychiky i při náboženských rituálech
Hněv a vztek: Spouštěče
Hněv či vztek se programově spustí, když vnímáme nějakou hrozbu. Může jít o ohrožení zdraví, nespravedlost nebo psychické hrozby. Pak je totiž normální se rozzlobit. Námi vnímané nebezpečí ale nemusí být skutečné. Říká se, že je mnoho věcí, které nás mohou fyzicky či emocionálně obtěžovat, mohou v nás ale vyvolat i hněv a vztek. Především jde o napětí, bolest, únavu, hlad, traumata z dětství či jiné životní zkušenosti, případně i o vzorce myšlení či pocit, že mě nikdo nerespektuje.
Hněv a vztek jako diagnóza
Obě negativní emoce mohou souviset rovněž s poruchou duševního zdraví. Psychologové rozlišují, zda je člověk jen momentálně naštvaný (stav hněvu) nebo zda se často zlobí či vzteká kvůli spoustě věcí (tzv. strukturální či rysový hněv). Vyjádření hněvu pak souvisí s tím, jak na hněv reagujeme. Někdo se s touto emocí dokáže vypořádat vnitřně. Tedy navenek situaci ignoruje či popírá. Další možností je vztek. Tedy verbální či fyzická agrese. Ať už je to bouchnutí dveřmi nebo rána pěstí do stolu.
Hněv a vztek v běžném životě
Jak často se zlobíte nebo se těmito emocemi necháte ovládat? Obecně platí, že každodenní hněv či vztek je nezdravý. Jak rychle reagujete, když se dostanete do spárů těchto emocí? Příliš rychlá reakce totiž může vést k impulzivitě a k nedomyšleným následkům. Jak intenzivní je váš hněv? Jestli hodně, pak jde skutečně o problém. Jak dlouho hněv trvá? Dlouhotrvající hněv může podněcovat myšlenky na pomstu a násilí. Navíc budoucí hrozby mohou být pak ještě větší, což vede následně i k silnějším reakcím. A ubližujete druhým, když jste naštvaní? Nejde jen o fyzickou agresi, ale i o tu duševní. Mnohdy může napáchat ještě větší škody.
Hněv a vztek ovlivňují i naše zdraví
Hněv je vlastně emocionální složkou reakce “bojuj nebo uteč”. Tedy ve chvíli, kdy jsme naštvaní, náš autonomní nervový systém se aktivuje, srdeční frekvence se zrychlí, svaly se napnou a uvolní se adrenalin. Z dlouhodobého hlediska však kvůli tomu může hněv ubližovat celému kardiovaskulárnímu systému. Může mít za následek chronický zánět i vznik takzvaných civilizačních onemocnění. Je schopen zhoršovat chronickou bolest, naše duševní zdraví a ve výsledku může likvidovat i naše vztahy.
Metody ovládnutí hněvu a vzteku
Jde o negativní emoce, které není úplně dobré potlačovat. Měli bychom dát jasně najevo, co nás trápí nebo nám ubližuje. A není žádoucí hněv a vztek v sobě dusit, může to ve výsledku vést k nekontrolovatelnému emočnímu výbuchu. Naopak je vhodné se v takové chvíli řízeně zklidnit. Odejděte ze situace, která vás do těchto emocí dostala, zhluboka dýchejte nebo se běžte projít, řekněte si nějakou mantru, počítejte do deseti… Dělejte zkrátka to, co vám funguje na momentální zklidnění.
Ve chvíli, kdy se do emočně vypjaté situace vrátíte, jednejte z klidem a nepřisuzujte lidem motivy nebo úmysly. Nesnažte se přijít na to “co měli za lubem”, ale snažte se s nimi rozumně mluvit. Pamatujte také na to, že ovládání hněvu a vzteku začíná sebekontrolou. Pracujte sami na sobě a posouvejte se dál, abyste příště již takové situace dokázali zvládnout s absolutním klidem. Pokud nevíte, jak na to, pak se obraťe na odborníka: psychologa, kouče nebo skutečně dobrého terapeuta.
Autor článku: Monika Poledníková
Diskuse k článku