Srdeční selhání (obecně)

Srdeční selhání je stav, kdy srdeční sval selhává ve své funkci příjímat krev a pumpovat ji po těle. Existuje mnoho situací, které vedou k srdečnímu selhání. Srdeční selhání se anglicky označuje jako heart failure a postihuje muže i ženy. Celosvětově srdečním selháním trpí miliony lidí a ročně tomuto onemocnění statisíce nemocných podlehne. K srdečnímu selhání dochází, pokud srdce není schopno pumpovat dostatek okysličené krve do orgánů. Srdeční selhání je velmi závažné onemocnění, ale výraz neznamená, že srdce přestalo bít úplně. Srdeční selhání je onemocnění poměrně často vyskytující se ve všech vyspělých zemích, ale také v zemích rozvojových. Pokud srdce není schopno se naplnit krví, označujeme srdeční selhání jako diastolické. Pokud srdce nezvládá pumpovat neboli vydávat krev do orgánů, jde o selhání systolické. Pokud srdce nezvládá ani jednu tuto funci, jde o poruchu smíšenou. Náhlé srdeční selhání se nazývá akutní, dlouhodobé zhoršování srdeční funkce se nazývá chronické srdeční selhání.

Příčiny vzniku srdečního selhání

Existuje množství rizikových faktorů, které zvyšují pravděpodobnost vzniku srdečního selhání. K těmto významným faktorům můžeme zařadit, cukrovku, vysoký krevní tlak, obezitu nebo onemocnění srdečních (koronárních) tepen. Důležité je také zmínit faktory řadící se do skupiny nezdravého chování jako je kouření, nadužívání alkoholických nápojů, vysokou konzumaci tučných nebo slaných pokrmů nebo nedostatek pohybu a stres. K srdečnímu selhání může dojít, když zmíněné faktory vedou k poškození nebo oslabení srdce. Některé faktory jsou vrozené nebo jednoduše nejdou ovlivnit, ale nejčastější příčiny vzniku srdečního selhání jako je kouření a obecně nezdravý a sedavý životní styl ovlivnit lze. Příčiny vedou náhle nebo postupně k zúžení tepen, které vyživují srdce (koronární tepny), ke zvýšení krevního tlaku nebo změnám struktury srdečního svalu. Srdce může mít stěny oslabené nebo naopak tuhé. V obou případech síně a komory srdce nepracují tak jak mají a jejich funkce je omezená. Jakmile srdce přestane zvládat náročné nároky těla, začnou se objevovat příznaky srdečního selhání. Poškození srdečního svalu můžeme obecně označit jako kardiomyopathie. Toto poškození může vniknou mnoha mechanismy.

Patří k nim alkoholismus, infekce, toxické poškození látkami jako jsou některé drogy (kokain) nebo léky (chemoterapeutika) či různá onemocnění (dědičně podmíněná například). Myokarditida je zánětlivé onemocnění srdečního svalu, které taktéž může vést k poškození funkce srdce a jeho selhání (nejčastěji k levostrannému srdečnímu selhání). Myokarditida je nejčastěji způsobená virovou infekcí (nově se s myokarditidou můžeme setkat také u pacientů s COVID-19). Vrozené srdeční vady jsou také významným faktorem, který může vést k srdečnímu selhání. Pokud srdce není anatomicky vyvinuté tak jak by mělo být (chlopenní vady, defekty srdečního septa), zdravá část srdce musí pracovat mnohem intenzivněji než by běžně musela a dochází tak k přestavbě srdeční stěny a vyčerpání srdce.

Nepravidelný srdeční rytmus (arytmie) a poruchy převodního srdečního systému také mohou vést k srdečnímu selhání). Srdce bije rychleji nebo naopak pomaleji a to srdce opět vyčerpává. Celková systémová onemocnění jako je cukrovka, poruchy funkce štítní žlázy (hypo nebo hyperthyroidismus), hromadění železa (hemochromatóza) či proteinu (amyloidóza) také mohou významně poškodit funkci srdce a vést k jeho selhání. V neposlední řadě musíme jako možné příčiny vzniku srdečního selhání zmínit infarkt myokardu, alergické reakce (anafylaktický šok), spánková apnea nebo plicní krevní sraženiny.

Příznaky a průběh srdečního selhání

Srdeční selhání je porucha funkce srdce jako pumpy. Příznaky mohou začít náhle (akutní srdeční selhání) nebo se stav nemocného zhoršuje pozvolna (chronické srdeční selhání). Ke klasickým příznakům srdečního selhání patří dušnost (dyspnea) a to jak při aktivitě tak klidová nebo orthopnea, což je výraz označující zhoršené dýchání při ležení. Nemocnému se mnohem lépe dýchá v sedě a na spaní si podkládá hlavu několika polštáři. K dalším příznakům patří zvýšení hmotnosti s otoky nohou, kolem kotníků nebo zvětšení obvodu břicha. Typická je také únava a slabost. Nemocný si může také stěžovat na nepravidelný srdeční rytmus, nezlepšující se vlhký kašel s typickou produkcí růžově zpěněného hlenu nebo pískoty při dýchání. Srdeční selhání se může projevovat také častým nočním močením, nechutenstvím, zvracením, poruchou soustředění nebo bolestí či tlaky na hrudi. K prvním projevům akutního srdečního selhání můžeme zařadit také dramatičtější příznaky jako je bolest na hrudi s vyzařováním do levého ramene či do čelisti, studený pot, náhlé vykašlávání růžového hlenu či poruchy vědomí. Příznaky jako je bolest na hrudi, slabost, mdloby, náhlé zhoršení dýchání a vykašlávání růžového zpěněného hledu vyžadují okamžitou pozornost a vyhledání specializované pomoci. Neléčené srdeční selhání totiž může vést rychle ke smrti.

Skupina naposledy zmíněných příznaků může kromě srdečního selhání signalizovat další velmi závažná onemocnění srdce nebo plic a neměly by se dlouho přehlížet. Nové příznaky nebo zhoršení původních příznaků jsou také důvodem k vyhledání okamžité pomoci. Pokud nemocný přibere 2.5kg a více během několika dní, je to také důvod k návstěvě lékaře. Náhlé zvýšení hmotnosti může znamenat zadržování tekutin, které je typické pro srdeční selhání. Obecně dochází k levostrannému srdečnímu selhání (levá komora) častěji než k pravostrannému. Léva strana srdce má za úkol pumpovat okysličenou krev přijatou z plic do těla. Pokud levá komora není schopna přijímat dostatečné množství krve z plic, dochází k hromadění tekutiny v plicích, které vede k dušnosti. V případě pravostranného selhání, které je méně časté, pravá komora nepřijímá dostatek krve z těla a tím dochází k otokům dolních končetin, případně I dalších částí těla. Závažnost srdečního selhání závisí na mnoha faktorech (věk, příčina vzniku, celkový zdravotní stav). Srdeční selhání může být řešitelné vhodnou léčbou (operativní korekce srdečních vad, transplantace srdce nebo podpůrná zařízení) nebo může vést k mnoha komplikacím až ke smrti jedince. Ke komplikacím patří poškození ledvin nebo až jejich selhání, poškození srdečních chlopní, ke vzniku srdečních arytmií nebo k poškození jater.

Diagnostika srdečního selhání

Včasná diagnostika a navazující léčba jsou klíčové faktory pro zlepšení průběhu a celkové prognózy srdečního selhání. Správná léčba může významně zlepšit kvalitu a délku života lidí se srdečním selháním. Důležitým faktorem, který měří funkčnost srdce je tak zvaná ejekční frakce. U zdravého srdce je ejekční frakce větší než 50 %, což znamená, že více než polovina krve, která naplňuje srdeční komoru, je pumpována ze srdce ven každým srdečním úderem. V některých případech ale může dojít k srdečnímu selhání i když je ejekční frakce normální (pokud je srdeční stěna neelastická například u vysokého krevního tlaku). Součástí diagnostiky srdečního selhání je odebrání podrobné anamnézy, velkou roli hraje vysoký krevní tlak, cukrovka, onemocnění koronárních tepen apod. Internista nebo kardiolog použijí stetoskop a poslechnou si srdeční ozvy. Zkontrolují cévy v oblasti krku a případně zjistí, zda má nemocný oteklé dolní končetiny a břicho, bolest na hrudi či dušnost. Klasicky se také odeberou krevní vzorky (testují se obecné metabolické parametry, krevní obraz, hodnota troponinu I nebo chemické látky zvané NT-proBNP a látky testující funkci ledvin a jater). Velmi důležitou vyšetřovací metodou je EKG (elektrokardiogram), což je test založený na sledování srdeční elektrické aktivity v různých částech srdce. Rentgenový snímek hrudníku pomůže ozřejmit velikost srdce a jeho uložení v hrudníku a také základní stav plic. Echokardiogram je velmi specializované ultrazvukové vyšetření, které využívá sledování zvukových vln, které vytvářejí obraz srdce a jeho funkce. Pomocí ultrazcuku je lékař schopen zjistit velikost srdce, funkci chlopní, ejekční frakci a průtoky krve v srdci a okolních cévách. Stres test neboli zátěžový test je pak metoda, pomocí které odborníci zjišťují schopnost srdce zvládnout určité vypětí (fyzické či psychické). Nemocný je připojen často k EKG a dalším čidlům, šlape na kole, chodí na běhacím páse či je mu aplikovaná látka zvyšující srdeční aktivitu.

Po té se sleduje jak je srdce schopné se se vším vypořádat. Krom rentgenu se používají také další zobrazovací metody jako je CT nebo MRI (magnetická rezonance). Angiogram je vyšetřovací metoda, která zobrazuje cévy vyživující srdce. Tenký katetr je vsunut do cévy v oblasti horní končetiny či třísla a je veden až k srdci. Po té se katetrem vstříkne kontrastní látka, která pak pomocí rentgenu zobrazí průběh a průsvit cév (zjišťuje se jejich zúžení). Biopse srdečního svalu je také diagnostickou metodou, kterou lze použít ke zjištění stavu srdce. Ne každý nemocný potřebuje všechny zmíněné testy, ale nejčastěji se používá jejich různá kombinace, je to vždy individuální. Výsledky testů pak pomohou k navrhnutí co nejlepší možné léčby.

Léčba srdečního selhání

Pro účinnou léčbu je klíčové správně diagnostikovat srdeční selhání pokud možno co nejdříve. Léčbou je možné významně zlepšit kvalitu života a prodloužit jeho délku. Léčba většinou zahrnuje užívání léků, omezení příjmu tekutin a soli, případně transplantace srdce a jiné typy operací či speciální přístroje nahrazující částěčně či plně funkci srdce. Často se používají také přístroje upravující srdeční rytmus (defibrilátory nebo pacemakery). Příkladem skupin léků, které se používají k léčbě srdečního selhání jsou ACE inhibitory, angiotensin II receptor blokátory, beta blokátory, diuretika, antagonisté aldosteronu, digoxin či inotropní látky a aspirin (kyselina acetylsalicylová). Důležitou skupinou látek jsou také léky předcházející tvorbě krevních sraženin jako je klopidogrel. Nejčastěji se setkáváme s užíváním různé kombinace všech zmíněných léků. Ne všechny stavy lze zvrátit a vyléčit, ale léčba téměř vždy zlepší příznaky a celkovou prognózy. Součástí úspěšné léčby je beze sporu také změna životního stylu, ke které patří zdravé stravování, snížení hmotnosti a stresu a pravidelný pohyb.

Prevence srdečního selhání

Prevence srdečního selhání záleží na stavech a okolnostech, které mohou vést k jeho vzniku. Klíčové je snížit rizikové faktory na minimum. K prevenci selhání vzniklého na základě vrozených srdečních vad jsou pravidelné prenatální kontroly těhotné ženy. Tak je možné zjistit srdeční abnormality a případně je včas řešit. Na vzniku srdečního selhání se z největší části podílí životní styl. Jeho změny jsou jednoznačně nejdůležitější z hlediska prevence srdečního selhání. Nekouření, snížení krevního tlaku, stabilizace cukrovky, každodenní aktivita, kontrola a redukce stresu a udržování zdravé tělesné hmotnosti jsou důležité body.