Kašel – akutní a subakutní

Kašel občas trápí každého z nás. Je to reflex sloužící k obraně a ochraně dýchacích cest. Může být příznakem banálního podráždění dýchacích cest, ale také známkou závažnější infekce, nádoru či akutních, život ohrožujících stavů. Z praktického hlediska je dobré rozlišovat kašel akutní, subakutní a chronický. Kašel má mnoho podob, jeho charakteristika může významně pomoci s určením diagnózy. Mezi nejčastější příčiny akutního kašle patří infekční onemocnění. Pokud trvá delší dobu, neopouští nás ani po 2 měsících, je třeba věnovat mu náležitou pozornost. Dlouhodobý kašel může být příznakem vážného onemocnění. Kašel bychom neměli podceňovat, především je-li náhlý, prudký s přidruženými příznaky, či naopak jedná-li se o dlouhodobý kašel.

Jak vzniká kašel?

Sliznice dýchacích cest je opatřena důmyslným „kartáčem“ (řasinkový epitel, epitel – vrchní vrstva sliznice) jehož funkcí je trvalé odstraňování drobných vdechnutých nečistot či sekretu. V dýchacích cestách a přilehlých strukturách jsou rozmístěny přijímače (receptory) citlivé na podráždění. Jedná se vlastně o nervová zakončení nejčastěji bloudivého nervu (nervus vagus), která při podráždění vedou vzruch do centrální nervové soustavy a jednoduchým přepojením zpět do oblasti dýchacích cest a vyvolají kašel pomocí stahů okolních svalů. Receptory mohou být podrážděny tlakem, sekretem, cizí látkou či zánětem. V případě akutního kašle je to nejčastěji přítomnost infekčních částic a reakce sliznice na ně. Síla kašle nemusí odpovídat závažnosti nemoci, která ho vyvolává.

Zajímavostí může být vyvolání kašle u některých osob při čištění ucha. Je to způsobeno tlakem na nervová vlákna již zmíněného bloudivého nervu, který někdy bývá přítomen povrchově (i jednostranně) v oblasti vstupu do zvukovodu.

Příčiny

Nejčastější příčinou akutního kašle jsou bezpochyby infekční virová onemocnění horních cest dýchacích. Nákaza je velice snadná, obvykle se virové částice šíří kapénkami nebo kontaktem s kontaminovanými předměty (kapesník, klika, tužka..). Méně případů zahrnují infekce bakteriální. Kašel je zcela typický pro bakteriální infekce dolních cest dýchacích a zápal plic. Černý neboli dávivý kašel je smrtelně nebezpečný u neočkovaných miminek. Vyskytuje se však i u starších dětí a dospělých s mírnějším průběhem. Způsobuje ho bakterie Bordetella pertusis, typické jsou záchvaty štěkavého, kokrhavého suchého kašle.

Více o článku černý kašel si přečtěte zde.

Vdechnuté cizí těleso vede podrážděním receptorů dýchacích cest k výraznému kašli s cílem cizí předmět odstranit. U starších lidí se sníženou pohyblivostí nezřídka dochází k vdechnutí potravy či tekutin, což může vést k dušení a rozvoji vážného zánětu dýchacích cest. U dětí při vdechnutí cizího tělesa (korálek, oříšek) hrozí díky drobným dýchacím cestám zaklínění na přechodu průdušnice-průdušky, které ani kašláním nejde odstranit či posunout, a může dojít k udušení.

Akutní, subakutní kašel

Akutní či subakutní kašel se vyskytuje také na podkladě otoku sliznice při alergii (astma, Quinckeho edém). Chronická obstrukční plicní nemoc je sice dlouhodobé onemocnění, čas od času, typicky po infekci, však vzplane v akutní zánět, kdy dochází k výrazné dušnosti, tíži na hrudi a celkovým projevům s nutností hospitalizace. 

Více o astma si přečtěte tady. 

Akutní dušnost (pocit nedostatku dechu) provázená kašlem může také značit závažné poruchy kardiovaskulární, např. plicní embolii. Neschopnost spát vleže, noční probouzení se s pocitem nedostatku dechu, vykašlávání bělavého zpěněného sputa (=obsahu dýchacích cest) může poukazovat na selhávání srdce a vyžaduje podrobnější vyšetření. 

Kašel může být také projevem psychické nepohody (hysterie, nervová labilita) či jako pouhý zlozvyk.

Vhodné je hlídat souvislost vzniku kašle se změnou dlouhodobě užívaných léků, například na vysoký krevní tlak. Lze tak včas zachytit případný nežádoucí účinek léku.

Subakutní přechodný kašel je ten, který trvá více jak 3 týdny, ale méně než 8 týdnů. Nejčastější příčina je po proběhlé virové infekci. Trvá totiž podstatně delší dobu, než se sliznice dýchacích cest vrátí do normálního stavu, než jsou příznaky virózy. Z dalších běžných subakutních příčin se prolínají příčiny akutního i chronického kašle, například astma či bakteriální sinusitida. Trvá-li kašel déle jak 8 týdnů (u dětí nad 4 týdny), pak je označován jako chronický a vyžaduje podrobnější hledání příčiny.

Příznaky a projevy – charakteristika kašle

Charakter kašle napovídá o možných příčinách a usnadňuje volbu léčby. Rozlišujeme, zda je kašel suchý (neproduktivní) či nemocný vykašlává – například hlen, hnis, příměs krve. Sledujeme souvislost s příjmem potravy či námahou. Zajímá nás dráždivost kašle. Některý kašel je svých charakterem typický pro konkrétní onemocnění. Například akutní laryngitida dětí – typický je štěkavý kašel, který začíná v noci z plného zdraví či při lehké infekci s obtížným nádechem dítěte.

Podrobněji o Laryngitidě si přečtěte tady. 

Při běžném virovém onemocnění kašel obvykle začíná jako suchý dráždivý, během několika dní se při produkci hlenu mění na vlhký, produktivní. Postupně odeznívá i v řádu týdnů.

Diagnostika

Pro zjištění původu kašle je důležité znát podrobnosti o jeho vzniku a charakteru. Lékaře také zajímají přidružené příznaky jako schvácenost, horečka či alergické projevy, dušnost, bolest, kouření, hmotnostní změny, pracovní prostředí a další. Lékař poté pacienta vyšetří, zhodnotí poslechem plicní nález. Podrobnější fyzikální vyšetření je obvyklé až při častém opakování kašle nebo dlouhodobém průběhu.

Při úvaze o infekčním bakteriálním původu by měl dále lékař provést výtěr z krku, vyšetření krve na známky zánětu, případně vyšetření sputa (vykašlaného obsahu dýchacích cest). Při podezření na akutní kardiovaskulární příčiny provede možná vyšetření či přímo odešle na internu/kardiologii. Ostatní vyšetření jsou indikována v rámci diferenciální diagnostiky podezřelých nemocí, například rentgen plic, vyšetření počítačovou tomografií (CT), bronchoskopie, spirometrie, alergologie a další.

Léčba kašle

Léčba se odvíjí od příčiny nemoci. Vyvolávající příčinu je třeba odstranit co nejdříve především u velmi akutních stavů. Například v případě cizího tělesa, které se nepodařilo vykašlat, je na místě bronchoskopie, při které se do dýchacích cest zavádí trubice, která je umožní zobrazit a cizí těleso uchopit a odstranit. Kardiovaskulární příčiny vyžadují obvykle okamžitou příslušnou léčbu v nemocnici. Při alergické reakci se podávají léky antihistaminika a kortikoidy. První pomoc při štěkavém záchvatu kašle u dětí je studený vzduch (lednice, otevřené okno v zimě). Při hysterickém kašli s postiženým jednat klidně a tiše, případně podat uklidňující léky.

Nejčastější příčinou akutního kašle jsou bezpochyby infekční onemocnění horních cest dýchacích. Nutno dodat, že ve většině případů se jedná o virovou nákazu, na kterou je zcela zbytečné a nevhodné nasazovat antibiotickou terapii! V tomto směru mají lékaři i jejich pacienti ještě velké mezery, antibiotika (dále jen ATB) jsou nadužívána, nemocní je často přímo vyžadují, bez „léčby“ neodchází od doktora uspokojeni a lékaři někdy předepisují rovnou. Při jasné bakteriální příčině by měla být ATB nasazena nejlépe cíleně na prokázaného mikroba z krku či sputa nemocného. Někdy lze nasadit ATB dle zkušenosti na předpokládanou bakterii a případně zacílit při výsledku mikrobiologickém. Při virovém původu je však na místě léčba pouze symptomatická.

Léčba příznaků 

Léčba příznaků (symptomatická) zahrnuje nejen podání léků proti kašli dráždivému a vlhkému, ale je možné využít i celou řadu opatření a přírodních léčiv, která mohou také výrazně pomoci. Při dráždivém kašli je vhodné často větrat, spát v chladnější místnosti a na topení přes noc dát nejen vlhký ručník, ale třeba i nakrájenou cibuli k odpařování. Výborné je také používání bylinek ve formě čajů, sirupů či odvarů a kloktadel.

Z mnoha zmíním například tymiánový odvar, slezový čaj, kloktadlo ze šalvěje. Je možné si je vyrobit doma a různě kombinovat, nebo zakoupit již připravené směsi či sirupy (například jitrocelový sirup) v lékárně. S oblibou je hlavně u dětí využívána šťáva z cibule s medem, kterou lze po lžičkách dávat dítěti během dne.

Vitamíny na kašel

Při kašli nezapomínejme ani na zvýšený přísun vitamínů, více v následujícím článku. Pokud po několika dnech přírodní léčba nezabírá nebo chceme vzhledem k charakteru kašle a naší povaze užívat přímo léky, pak můžeme volit mezi léky potlačujícími kašel (antitusika) či léky na podporu vykašlávání (expektorancia).

Antitusika dokáží tlumit kašlací reflex a tím výrazně ulevit nemocnému při úporném dráždivém kašli. Kodeinový typ antitusik má lepší efekt, nevýhodou je při delším používání návykovost. Působením na centrum kašle v centrální nervové soustavě však může tlumit dechové centrum, což je někdy nežádoucí.  Nekodeinová antitusika mohou také působit centrálně a přitom méně tlumí dechové centrum nebo se váží přímo na citlivé receptory v dýchacích cestách a snižují jejich dráždivost.

Expektorancia mají za úkol zbavit se hlenu v dýchacích cestách. Děje se to díky jejich účinku na vazkost hlenu, který díky zvýšené produkci žlázkami dělají tekutější (mukolytika a sekretolytika) nebo podporují odsun hlenu z dýchacích cest (sekretomotorika). Díky podpoře vykašlávání se dříve zbavíme příčiny dráždění ke kašli, a tím i kašle samotného.

I přes zavedenou léčbu kašel nemusí ustoupit společně s dalšími příznaky infekční nemoci, naopak může přetrvávat i několik týdnů po odeznělém infekčním onemocnění.