Menierova nemoc
Menierova nemoc je onemocnění postihující sluchově rovnovážný (statoakustický) orgán, což je část vnitřního ucha. Onemocnění se někdy také označuje jako hydrops vnitřního ucha, kdy dochází ke změně tlaku (a objemu) mezi endolymfou a perilymfou vnitřního ucha. Slovo hydrops obecně označuje stav nahromadění tekutiny uvnitř dutého orgánu. Ve většině případů Menierova nemoc postihuje pouze jedno ucho, jen u malé části nemocných pak obě uši.
Menierova nemoc není život ohrožující, ale dokáže nemocnému život pořádně znepříjemnit. Onemocnění bylo pojmenováno podle francouzského lékaře Prospera Meniera, který nemoc poprvé v roce 1861 popsal. Pro zajímavost touto chorobou trpěl český president Edvard Beneš nebo americký astronaut Alan Shepard. Statisticky choroba postihuje přibližně stejně často muže i ženy a to nejčastěji mezi 20. a 50. rokem života.
Vnitřní ucho
Pro pochopení vzniku této nemoci je důležité zmínit stavbu vnitřního ucha. Vnitřní ucho je velmi složitý párový orgán. Zajišťuje převod zvuků z vnějšího prostředí do mozku, ale také poskytuje informaci o poloze a orientaci těla nebo o jeho pohybu. Vnitřní ucho je uloženo hluboko v lebce v kosti skalní v tzv. kostěném labyrintu. Kostěný labyrint je vyplněn tekutinou - perilymfou. Kostěný labyrint kopíruje tzv. blanitý labyrit, který je také vyplněn tekutino - endolymfou. Vnitřní ucho se skládá z tzv. hlemýždě (hlemýžď je stočená trubička a má za úkol zachycovat zvuk), ze 3 polokruhovitých kanálků (ty zachycují informace o poloze těla a jeho zrychlení) a z vejčitého a kulovitého váčku (zachycují informace o poloze). Veškeré informace z těchto oblastí se pak přenášejí do sluchového nervu a ten je pak vede do mozku, kde jsou zpracovány. Jakmile dojde k nečekanému podráždění celého systému, může tak dojít ke zvracení, mořské nemoci, motání hlavy a vrávorání.
Menierova nemoc a příčiny vzniku
Ačkoliv je Menierova nemoc známá již přes 140 let, její příčina není dodnes přesně objasněna. Onemocnění vzniká při zvýšení objemu tekutiny v blanitém labyrintu - endolymfy. Hromadění endolymfy postupně zvyšuje také její tlak. Tento stav pak narušuje celý rovnovážný systém. Proč k množení endolymfy dochází, není přesně jasné, ale pravděpodobně dochází k nerovnováze ve tvorbě tekutiny a jejím vstřebávání. Existují úvahy, že možnou příčinou může být kouření, nezdravý životní styl a vysoká hladina cholesterolu, která pak vede ke vzniku aterosklerózy. Možnou příčinou je také opakovaný vznik infekcí středního ucha. Některé studie označují za příčinu vzniku změny v oblasti krční páteře, onemocnění hormonální nebo různé alergie. Tyto stavy pak stojí za změnou propustnosti cév. Menierova nemoc se pak používá k označení poruchy vnitřního ucha bez jasně známé příčiny (tzv. idiopatický hydrops).
Menierova nemoc - příznaky
Menierova nemoc je chronické (dlouhodobé) onemocnění sluchově rovnovážného aparátu. Nemoc se projevuje jako záchvaty závratě provázené nevolností a sluchovými šelestmi (hučení, šumění nebo pískání v uších). Onemocnění může vést až k hluchotě a vážnému porušení funkce vnitřního ucha. Menierova nemoc je popisována také jako náhlé záchvaty závratě s motáním hlavy. Závrať provázejí pocity tlaku a plnosti ucha, zhoršení sluchu a různé sluchové vjemy, jako je pískání, šumění, bzučení, syčení nebo bušení v uších. Tyto sluchové vjemy se označují jako tinitus. V některých případech může takovýto záchvat předcházet aura v podobě pocitu tlaku v uchu nebo uších, zhoršení sluchu apod. V průběhu záchvatu se intenzita obtíží stupňuje.
Závratě mohou být tak silné, že má nemocný problém s udržením rovnováhy, není schopen vzpřímeně stát a chodit. Stav může připomínat opilost. Motání hlavy pak zpětně může vyvolat nevolnost a zvracení. Záchvat většinou postupně odezní. Může přetrvávat pocit zalehnutého ucha. Závratě a motání hlavy mohou provázet také záškuby očí, kdy se objevují horizontální pohyby očních bulbů (nazývají se nystagmus). Jednotlivé záchvaty mají poměrně proměnlivé trvání, mohou trvat několik minut až několik hodin. Strach ze vzniku nových záchvatů může vést k dalším zdravotním problémům jako jsou deprese nebo pocity strachu.
Průběh Menierovy nemoci
Jak už bylo uvedeno výše, Menierova nemoc je onemocnění chronické, tedy dlouhodobé. Projevy ale mohou probíhat akutně - náhle. Nemocný začíná postupně trpět poruchou sluchu na jedno nebo obě uši. Udává se, že hluboké zvuky jsou méně slyšitelné. Poruchy sluchu se s časem zhoršují. Nemocný začíná pozorovat poruchy rovnováhy s motáním hlavy. Někdy k těmto symptomům může dojít náhle bez jakéhokoliv varování. Stav trvá několik minut až hodin a postupně se většinou sklidní. Motání hlavy může rychle vyvolat nevolnost a zvracení. Závratě většinou přicházejí v záchvatech a pozvolna ustávají. Mimo tyto záchvaty je většinou schopnost rovnováhy zachována. Nejnápadnějším příznakem je tedy postupná ztráta sluchu. Ta může být v průběhu času kompletní a nenávratná.
Menierova nemoc a diagnostika
Diagnostika Menierovy nemoci bývá většinou poměrně složitá a často nejednoznačná. K diagnóze Menierovy nemoci lékař dospěje až v případě, že nemocný prošel kompletním vyšetřením a jiná nemoc nebyla zjištěna. Menierova nemoc je tedy poslední možností vysvětlení poruchy sluchu a rovnováhy v případě, že jiná příčina nebyla nalezena. Diagnóza se tedy stanovuje tzv. vylučovací metodou.
Nemocný je důkladně vyšetřen neurologem a otorhinolaryngologem (lékařem ORL neboli ušního, nostího a krčního oddělení). Důležité je vyloučit nádorové onemocnění sluchového nervu (tzv. neurinom nebo Schwannom akustického - sluchového nervu) nebo některé oblasti mozku. Toto se provádí většinou vyšetřením magnetickou rezonancí (MRI) nebo počítačovou tomografií (CT). Tyto metody dokážou zobrazit mozek a oblast skalní kosti - vnitřní ucho. Dále je důležité provést audiometrické a audiologické vyšetření, kdy se zjišťuje nedoslýchavost v určitých frekvencích (vysoké či nízké frekvence - hluboké či vysoké tóny a hlasitost).
Užitečná může být také tzv. BERA vyšetření (z anglického Brainstem Evoked Responses Audiometry Diagostika). Toto vyšetření tzv. kmenová evokovaná audiometrie patří mezi objektivní vyšetřovací metody. Metoda je založena na stanovování sluchového prahu a používá se k vyšetření sluchové dráhy. Měří se odpověď sluchového nervu a mozových center na sluchové podráždění.
Menierova nemoc může být zdlouhavá a někdy obtížná, protože především zvukové šelesty jsou velmi špatně dokazovatelné. Slyší je nemocný, ale ne vyšetřující.
Menierova nemoc - léčba
Jelikož dosud nebyla odhalena přesná příčina Menierovy nemoci, je také nemožné léčit tuto příčinu. Znamená to, že dosud neexistuje kauzální léčba. Jedinou možností tedy zbývá zmírňovat příznaky nemoci v průběhu záchvatů. V úvahu připadají léky tlumící pocit na zvracení - antiemetika (použít je možné skopolamin, antihistaminika, antagonisty dopaminových recpetorů atd.) Antiemetika je možné užívat ústy v podobě tablet nebo kapslí. Pokud již nemocný zvrací, existují formy, které lze aplikovat jako čípek. Další možností je užívání sedativ nebo trankvilizérů. Problémem je, že tyto léky mohou způsobovat zmatenost, únavu a malátnost, nemocný pak nemůže vykonávat běžné denní činnosti, řídit a ovládat různé stroje.
K další skupině léků, které se používají k léčbě Menierovy nemoci, patří kortikosteroidy a diuretika. Pokud léčba léky nezabírá a záchvaty jsou opravdu silné, je možné se přiklonit k operačnímu řešení. Je možné protnout sluchový nerv nebo narušit oblast vnitřního ucha obsahující endolympfu, aby nedocházelo k jejímu hromadění. Zničí se tak nevratně rovnovážná funkce vnitřního ucha. Závratě vymizí, ale s těmi bohužel také sluch nemocného. Tento zákrok je nutné opravdu důkladně promyslet.
K méně drastickému zákroku pak patří takový, kdy se lékař snaží operačně zajistit odtok endolymfy uměle vytvořenou cestou, dojde tak k uvolnění přetlaku ve vnitřním uchu. Spolehlivá léčba Menierovy nemoci bohužel ale neexistuje. Často je nutné se přiklonit také k psychoterapii a nemocný se tak snaží na sluchové šelesty (hučení, šumění, pískání, zvonění) zvyknout. Při záchvatu, který vede k nestabilitě těla, je nutné, aby si nemocný lehnul do bezpečné polohy a byl v klidu. Při poloze ve stoje by totiž mohl přijít k úrazu při ztrátě stability a pádu. Je dobré mít léky neustále při sobě, protože předvídání záchvatu často není možné. Někteří odborníci poukazují také na dietu, kdy doporučují nemocným omezení solí, kofeinu, alkoholu a kouření.
Prevence Menierovy nemoci
Jak už bylo zmíněno, neexistuje přesná příčina vzniku této choroby. Proto je prevence onemocnění nemožná. Existují určité teorie vzniku Menierovy nemoci. Pokud budeme vycházet z nich, k prevenci by pak patřila pravidelná a správná životospráva, dostatek vitamínů, omezení soli, kávy, alkoholických nápojů a kouření, protože tyto prvky mají vliv na vznik aterosklerózy (kornatění cév). Důležitá je tedy antiaterosklerotická dieta, což je dieta zabraňující vzniku aterosklerotických plátů. Důležité je nekouřit, snížit přísun alkoholu a tučných živočišných produktů. Velmi důležitý je pravidelný dostatečný pohyb. Doporučuje se dostatek spánku (alespoň 8 hodin denně) a vyhýbání se stresovým situacím. Strava by měla obsahovat vysoký obsah ovoce, zeleniny a vlákniny. Z tekutin se doporučuje čistá voda, čerstvé ovocné šťávy a ovocné čaje. V případě nadváhy je nutné dosáhnout žádoucí hmotnosti pravidleným pohybem a zdravou stravou (drastické diety se nedoporučují).
Diskuse k článku
RE : Menierova nemoc