Balanitida

Je důležité zmínit, že balanopostitida se vyskytuje prakticky pouze u mužů, kteří mají předkožku a neprodělali obřízku (cirkumcisi). Balanitida se může objevit v jakémkoliv věku a to jak u malých dětí, tak u starších mužů. Vyšší riziko výskytu balanitidy je u mužů s abnormálně zúženou předkožkou (fimóza). Mnoho kultur již po staletí provádí rituální obřízku novorozenců, chlapců nebo mužů. S největší pravděpodobností tato tradice vznikla na základě faktu, že muži nemohli hygienicky pravidelně pečovat o penis a zvyšovalo se tak riziko balanitidy a dalších komplikací s tím spojených. Tyto kultury potvrzují, že se s balanitidou muži potýkají odedávna.

Příčiny vzniku balanitidy

Balanitida je zánětlivý proces v oblasti hlavy žaludu. K tomuto zánětu může dojít několika způsoby a existuje také řada původců tohoto problému. Zánět nejčastěji vzniká na základě infekce, ale může jít také o nádorový proces, úraz nebo celkové vnitřní onemocnění jako je cukrovka. Původcem zánětu mohou být kvasinky, bakterie nebo viry. Nejčastější příčinou vzniku balanitidy je jednoznačně nedostatečná hygiena penisu u mužů s předkožkou. Předkožka nedoléhá těsně na hlavu penisu, což znamená, že se vytváří prostor pro růst organismů, které při přemnožení způsobí zánět. V této oblasti se můžeme setkat s kvasinkami jako je Candida albicans. Tato kvasinka se běžně vyskytuje na kůži a je označována za běžnou flóru.

V případě nedostatečné hygieny (nebo jiných specifických situací), kdy má Candida ideální podmínky pro množení, dochází k rychlé změně pH v této oblasti. To pak vede ke vzniku zánětu. K dalším známým infekčním původcům vedoucím ke vzniku balanity patří streptokok, Neisseria gonorrhea (původce kapavky), chlamydie, HPV (lidský papillomavirus), treponema pallidum (původce syfilis), Gerdnerella vaginalis, trichomonády a další. Na seznam neinfekčních příčin  můžeme zařadit dráždivé látky (spermicidy, parfémovaná mýdla a sprchové gely, prací prostředky, parfémy a deodoranty), již zmíněnou nedostatečnou tělesnou hygienu, onemocnění jater a ledvin, alergie, obezitu, nádorová onemocnění nebo úrazy. K obecným rizikovým faktorům patří přítomnost předkožky, cukrovka, dlouhodobý pobyt v domovech s pečovatelskou službou, snížená pohyblivost, onemocnění vedoucí k otokům (onemocnění ledvin nebo srdeční selhání) či pohlavně přenosná onemocnění. Jak již bylo zmíněno, balanitida často vzniká nedostatečnou hygienou penisu. Pod předkožkou se akumuluje bíle smegma, což jsou odumřelé epiteliální buňky a maz produkovaný speciálními žlázkami. Za normálních podmínek je smegma užitečným lubrikantem a napomáhá k usnadnění pohybu předkožky. Pokud se ale smegma naakumuluje, tvoří ideální podmínky k množení bakterií, kvasinek nebo virů. To vedé ke dráždění povrchu žaludu a ke vzniku zánětu.

Příznaky a průběh balanitidy

Balanitida bývá pro mnoho mužů choulostivým tématem. Jelikož ale časté záněty žaludu mohou vést k vážným komplikacím, jako je například nádorový růst, je důležité stud překonat a vyhledat odbornou pomoc. Pomoct by měl umět praktický lékař, dermatolog nebo urolog. Ke klasickým příznakům balanitidy patří bolest, zarudnutí, otok a zápach. Důležité je mít na paměti, že cukrovka nebo onemocnění se sníženou imunitou vedou k závažnějšímu průběhu a celkově k výraznějším příznakům balanitidy. K dalším příznakům patří lesklá předkožka upínající se velmi těsně na žalud penisu, svědění, výrazný výtok, bolest, řezání nebo pálení při močení nebo otevřené vředy v oblasti glans penisu. Pokud je dítě nebo muž obecně zdravý, má balanitida rychlý průběh bez komplikací. Neléčená balanitida nebo balanitida u imonokomprimovaných osob může ale vést k mnoha komplikacím. K těm patří srůst předkožky s žaludem, zůžení předkožky a nmožnost přetažení přes hlavu penisu, vznik nádoru v oblasti penisu, poškození předkožky se vnikem vředů nebo poškození močové trubice. To vše může vést k psychickým problémům, poruše močení nebo sexuálních funkcí.

Diagnostika balanitidy

Balanitida mívá ve většině případů jasné symptomy a průběh a diagnostika bývá založena na osobní anamnéze a fyzikálním vyšetření chlapce nebo muže. Lékař se zaměřuje na tělesnou hygienu, případné pohlavní choroby nebo dermatologické onemocnění jako jsou ekzémy nebo lupénka. Důležité je také vyloučit řadu systémových onemocnění jako je cukrovka nebo poruchy imunitního systému. Klasická balanitida je zánět samotného žaludu, ale pří diagnostiku je důležité také vyloučit postižení močové trubice, což by mohlo společně s dalšími příznaky indikovat pohlavní onemocnění. Diagnosstika balanitidy je založena na vizuálním vyšetření a klasických projevech, ale nápomocná jsou mikrobiologická výšetření, kdy se testuje vzorek na přítomnost bakterií, kvasinek či virů. Při podezření na cukrovku nebo imunologická onmocnění je možné provést vyšetření krve. Existuje řada metod, která se soustředí na diagnostiku specifických původců jako je původce syfilis, herpes simplex virus, svrab, trichomonáda nebo kvasinky. Odběr tkáně a histologická vyšetření se provádějí jen v závažných případech a při podezření na komplikace jako je nádorový růst.

Léčba balanitidy

Správná a důkladná diagnostika je základem pro úspěšnou léčbu balanitidy. U sexuálně aktivních mužů je důležité vyloučit přítomnost původců sexuálně přenosných chorob. To minimalizuje komplikace a případné poškození močové trubice nebo sexuálních funkcí. Základem je důkladná a pravidelná hygiena. Mast nebo antifungální krém, který se používá po dobu několika týdnů úspěšně léčí většinu kvasinkových zánětů. Příkladem je clotrimazol, miconazol, nystatin nebo fluconazol. Někdy se k němto antifungálním lékům přidává protizánětlivý steroid jako je mast nebo krém obsahující hydrokortison. Steroidní přípravky se doporučují také pro léčbu balanitidy vzniklé na základě kožních abnormalit jako je ekzém nebo lupénka. V případě bakteriálních zánětů se často k léčbě používají cefalosporiny, což je typ antibiotik. Opět je možné využít mastí s antibiotikem nebo při komplikovaných závažnějších případech pak celkové perorální antibiotika. U dětí nebo mužů, u nichž se balanitida opakuje, je možné doporučit chirurgické odstranění předkožky.

Zákrok se označuje jako obřízka neboli cirkumcise. Jde o operační zákrok prováděný urologem nebo chirurgem v celkové anestezii nebo po použití speciálního bloku. Předkožka se odtáhne od hlavy penisu a dokola obřízne. Mnoho drobných stehů pak spojí vnitřní a vnější list předkožky. Tím se permanentně odhalí hlava penisu. Netvoří se smegma nebo jen ve velmi malém množství, hygiena penisu je jednodušší a nevzniká prostor pro množení mikroorganismů. V případě opakovaných zánětů a potvrzené kandidóze (infekce způsobena Candinou albicans) je dobré navrhnout testování přítomnosti kvasinky a léčbu také sexuálnímu partnerovi. Ženy totiž taktéž nosí kvasinky na povrchu kůže a v oblasti genitálií a léčbou se tak sníží zdroj infekce u obou partnerů. Pokud je zánět způsobený premaligními nebo dokonce maligními (rakovinovými) lézemi, léčba je pak opět chyrirgická, kdy se provádí ablace ložiska (odstranění) nebo v nejhroším nejzávažnějším případě odstarnění větší části orgánu.

Prevence balanitity

Nejčastější příčinou balanitidy je nedostatečná hygiena mužských genitálií ve spojení s kvasinkovou infekcí. Proto se dá říct, že je prevence velmi jednoduchá. Stačí každodenní důkladné umytí penisu teplou vodou, je možné použít nedráždivé (nejlépe neparfémované) mýdlo. U opakovaných balanitid je možné oplachovat dvakrát denně fyziologickým roztokem. Důležité je ale přetáhnout předkožku (pokud ji muž má) a omýt glans penis a celý orgán, opláchnout čistou vodou a osušit. K dalším preventivním opatřením patří umytí se stejným postupem po každém pohlavním styku nebo masturbaci. Jelikož moč může obsahovat řadu patogenů, k dalším doporučením patří před každým močením o kousek přetáhnout předkožku, aby moč nezatékala pod ni.

Po vymočení je dobré špičku penisu utřít do sucha a předkožku opět vrátit zpět. V případě zánětů ve spojení s vnitřními nemocemi jako je cukrovka, lupénka, artritida apod. je důležité z hlediska prevence léčit tyto nemoci. U cukrovky je hlavní častá kontrola hladiny cukru a dodržování doporučené diety a léčby. K dalším prevenetivním opatřením patří každoroční preventivní prohlídky u praktického lékaře, který by měl genitálie prohlédnout, jelikož muži se často stydí sami s problémem přijít.