Co jste (ne)věděli o želvách: Zajímavá fakta a informace

Chov želv je velice populární. Aby také ne, když se jedná o tak zajímavá zvířata. Pozorovat svou želvu může být dosti úsměvné. Celý svět želv je však ještě mnohem více fascinující než to, co je možné vidět doma v akváriu či teráriu. Znáte následující fakta o želvách?

Nejmenší a největší želva na světě

Největší želvou na světě byl v pravěku druh Archelon ischyros. Největší jedinec, jehož pozůstatky byly nalezeny, měřil na délku 460 cm a vážil přes 2 tuny! Želvy jsou v současné době mnohem menší, některé však dosahují docela velkých čísel.

Největší suchozemská želva je želva sloní (Geochelone nigra complex) žijící na Galapágách a želva obrovská (Aldabrachelys gigantea) žijící na Seychelách. Oba druhy dorůstají až 120 cm, želva sloní však bývá těžší. Rekordním jedincem byla želva sloní jménem Goliath s délkou 135,8 cm a váhou kolem 400 kg.

Počítáme-li však i s vodními želvami, tak největší želva na světě je kožatka velká (Dermochelys coriacea). Tento mořský druh dorůstá dvou metrů délky a může vážit i 600 kg. Největší nalezený jedinec měřil 305 cm a vážil 916 kg!

Nejmenší druh želvy, naproti tomu, měří v dospělosti maximálně 10 cm na délku a váží 95-160 g. Jedná se o suchozemskou želvičku trpasličí (Chersobius signatus), která žije v jižní Africe. Jako mazlíčka ho chovat nemůžete, pokud nemáte povolení. Přesto je jich mnoho na takové účely chytáno a transport často nepřežijí.

Kontrolujte želvě zobák – je to velmi cenný nástroj

Želva má na čelistech takzvaný zobák. Jde o podobně tvrdý a špičatý orgán jako u ptáků, který pomáhá přijímat potravu. Předkové želv však měli kdysi zuby, stejně jako jiní plazi. Masožravé želvy mají ostrý zobák na kousání kořisti. Želvy, u kterých převažuje zelená strava (hlavně suchozemské) ji žvýkají pomocí speciálních výstupků v čelistech.

Zobák želvám dorůstá a při žvýkání potraviny si jej obrušují. Pokud je strava moc měkká, může se stát, že zobák přeroste. To pak znemožňuje želvě jíst a je třeba ho nechat obrousit u veterináře.

Chov želv je třeba od začátku brát vážně: dodržovat řádný jídelníček a poskytovat UVB záření. Mládě může jinak být zmrzačeno špatným růstem těla včetně zobáku. U želvy s křivě narostlým zobákem je třeba dávat obzvlášť pozor na to, jak se jí daří jíst.

Přečtěte si také:Chov vodní želvy pro začátečníky: Jak správně zařídit želvárium?

Teplota může určit pohlaví želvy. Karetám proto hrozí vyhynutí!

U některých druhů vodních želv se vyskytuje zajímavý jev, který mají společný například s gekony a s jinými plazy. Pohlaví nenarozeného jedince není určeno speciálními chromozomy buněk, které jej vytvořily. Místo toho se vývoj stočí jedním či druhým směrem na základě prostředí. Teplota pod 26° C dává vzniknout samcům, nad 31° C se líhnou téměř čistě samičky.

V chovu želv tohoto lze využít a náležitě regulovat teplotu při inkubaci vajec. I když amatérským chovatelům na pohlaví často nesejde, nechtějí-li želvy sami množit. Každopádně je škoda, že by se toto jen stěží dělalo u divokých želv.

V posledních letech si totiž biologové všimli nepoměru pohlaví mořských želv. Nejdrastičtější rozdíl je u karet na Velkém bariérovém útesu. Zatímco na jihu je samců kolem 35%, v severní části zaujímá poměr samců jen 1-2%! Jak se naše planeta otepluje, písek má málokdy teplotu, ve které se může vylíhnout sameček. Horko navíc mnoho vajec zničí.

Vytisknout stránku Stáhnout v PDF