Kouzlo slunovratu v kulisách dneška

Slunovrat: Návrat světla a života

Do období slunovratu spadá příchod astronomické zimy. Z hlediska astrologie vstupuje Slunce do znamení Kozoroha. Každopádně je to okamžik, kdy je Slunce na obzoru nejníže, což také způsobí nejkratší den v roce, respektive nejdelší noc. Hovoříme samozřejmě o severní polokouli. Po tomto dni nastává pár dní „temna“ a po nich následuje návrat světla do našich životů. Dny se prodlužují a noc ztrácí na síle.

Staré kultury nepřemýšlely způsobem jako moderní člověk. Všímaly si charakteristických znaků, jež jim pomohly se v čase a potřebách orientovat. Tehdejší obyvatelé neměli za cíl plnit plán či nesmyslné normy, ale přežít. Právě k tomu jim pomohla znalost přírody a jejích cyklů. Zimní slunovrat považovali za návrat slunce, tedy blahodárného světla a tepla do jejich životů. Tím, že se dny začaly prodlužovat, bylo jasné, že se svět v pravý čas znovu probudí a vznikne nový život (to spadalo do jarní rovnodennosti, resp. dnešních Velikonoc).

Slunovrat nebo Vánoce?

Na rozdíl od dnešních 12 měsíců byl rok rozdělen do 8 dílů, kterým dominovaly 4 zásadní okamžiky (zimní a letní slunovrat, jarní a podzimní rovnodennost). Každé z období mělo svůj charakter a přirozeně se opakovaly. Období mezi podzimní rovnodennosti po zimní slunovrat bylo zejména dobou, kdy se šetřily síly, více odpočívalo a připravovalo na další rok. Během této doby byla též prováděna řada rituálů, které sloužily k předpovědi pravděpodobného scénáře budoucnosti. Aniž bychom si to uvědomovali, mnoho z těchto zvyků provádíme dodnes, například rozkrajování jablíčka, jehličnatý strom, cesmína, jmelí. Typickými barvami jsou zelená a červená.

Proč se Vánoce tolik podobají oslavám slunovratu? Křesťané časem pochopili, že tradice, mýty a kulturu z pohansky zaměřených lidí nelze vyhnat násilím, proto zvolili opačnou strategii a zařadili jejich zvyky do těch svých křesťanských. Svátek Yule (slavnost zimního slunovratu) se tedy postupně stal Vánocemi.

Slunovrat i Vánoce: Zrození boha i věštění

Ať už se jedná o kulturu pohanskou nebo křesťanskou, spadá do období Slunovratu, respektive Vánoc příchod spasitele/boha. Ve starších kulturách dokonce bohyně. V současnosti si Vánocemi připomínáme zrození Ježíše Krista. Ve Slovanské kultuře se období zimního slunovratu nazývalo Kračun (Hody nebo Koleda). I zde se očekával návrat slunečního boha Dažbogara. Zároveň však nastalo též období, kde se svět živých a mrtvých propojil a lidé se mohli setkat s jejich předky. A to těmi vítanými, i těmi, kteří byli vítáni méně. Typickým zvykem bylo zpívání písní, recitování říkadel, obcházení stavení a prosby o obdarování. Nezřídka byla součástí tohoto období také řada rituálů, která měla zajistit dobrou úrodu a živobytí. Nechybělo ani věštění či maškarní průvody.

Nejen Vánoce, ale i Velikonoce nebo Svatojánská noc

O tom, že pohanské tradic nechaly v našich životech velmi hlubokou stopu svědčí i fakt, že Vánoce nejsou jediným svátkem, který křesťanství naroubovalo na svou víru. Dalším z nich jsou například Velikonoce, které v pohanské tradici spadaly do jarní rovnodennosti. Zatímco v minulosti symbolizovaly příchod nového života (proto je i symbolem vejce), křesťanství implantovalo zmrtvýchvstání Krista.

Dalším zajímavým okamžikem je letní slunovrat, jež spadá noci mezi 21. a 22. červnem. Je to čas, kdy země odkrývá své poklady a dějí se magické události. Je nazývaná Svatojánská noc. Tradičně se na nejvyšších kopcích zapalovaly ohně a rozhazováním uhlíků po polích se bohové žádali o dobrou úrodu, ochranu dobytka a hospodářství. Pálili se též „ochranné“ svatojánské byliny. Křesťanství sem vložilo svátek Jana Křtitele, který spadá na 24. červen. Podobně jako Svatojánské slavnosti i tento svátek se slaví venku.

Autor: Markéta Palatin