Intarzie – obrazy, vytvořené vkládáním dřevěných dýh

Intarzie je historická umělecká technika zdobení nábytku, která má své kořeny již ve starém Egyptě. Jde o zdobení plochy pomocí vkládání různě barevných dýh na dřevěný podklad, čímž vznikají motivy podle požadovaného záměru. Výsledná dekorace je opracovaná do jedné roviny a je hladká, žádná z částí plasticky nevystupuje. S intarziemi se setkáme na honosném historickém nábytku, jde však rovněž o uměleckou a zdobící techniku, používanou i dnes v truhlářství i řezbářství.

Vývoj intarzie

Podle historických pramenů byla technika intarzie známá již v době starého Řecka a Egypta. Šlo však o ojedinělé pokusy, největší rozmach z pohledu historie zaznamenáváme až v době rozkvětu barokního a rokokového stylu. Intarzie tehdy patřila mezi nejužívanější zdobicí techniky dřeva a dřevěného nábytku. Postupně se začaly vyvíjet osvědčené techniky a způsoby výroby intarzií, největším přínosem byl vynález stroje na řezání dýh. S využíváním dýh pro vkládání se tak postupně přestupovalo od použití tvrdých dřevin na měkké, především smrk či jedli.

V počátcích se výrobou intarzií zabývali truhláři, později vzniklo samostatné řemeslo. Dnes se oborem zabývají opět umělečtí truhláři společně s řezbáři. S postupem staletí se také proměňovalo použití dřevin. Zprvu se používal menší počet dostupných druhů dřeva, který postupně narůstal. Kromě běžně dostupných dřevin se začaly využívat i exotické druhy a kombinace s jinými typy materiálů, například s kovem, cínem, perletí či mosazí.

Základní postup výroby intarzie

Výchozím materiálem pro výrobu intarzií jsou dřevěné dýhy. Dnes se používají loupané a krájené dýhy o tloušťce nejčastěji 0,6 a 0,8 mm. V minulosti však technologie neumožňovala takový způsob přípravy dýh, proto se používaly dýhy řezané o tloušťce 3 až 8 mm. Pro dosažení výsledného efektu se používají dýhy různých dřevin, díky čemuž se liší svým barevným odstínem. Změnu barvy lze docílit i mořením.

Výrobu intarzie předchází pečlivý návrh, sestavení modelu a eventuálně výroba kartonových šablon pro snadné přenesení na dýhy. Zásadním krokem je vyřezávání požadovaných tvarů jednotlivých dílků. K tomu se využívají různé techniky řezby:

• Řezání nožem – používají se ostré, různě tvarované řezbářské nože pro výrobu intarzií. Použít lze rovněž klasický odlamovací nožík či skalpel. Při řezání se nesmí na řezací nástroj příliš tlačit, jelikož dochází k odlamování dýhy. Doporučuje se jemnější, několikrát opakovaný řez, který poruší veškerá vlákna.
• Řezání ruční pilkou – k řezání dýhy lze rovněž využít mechanické pilky. Oblíbená je takzvaná dýhořezka, což je pilka s jemnými zoubky ve tvaru vajíčka. Kvalitního čistého řezu lze dosáhnou rovněž použitím pilky lupenkové, díky které lze vyřezat i drobné ornamenty zakřivených tvarů.
• Řezání elektrickou dekupírkou – v současné době se při výrobě intarzií používají rovněž nástroje elektrické. Příkladem je elektrická dekupírka, pomocí které lze vyřezávat rychle, přesně a rovnoměrně.
• Řezání laserem – profesionální firmy, zabývající se moderní intarzií, používají k řezání laser. Díky němu jsou jednotlivé dílky dýhy vyřezané v maximální přesnosti a zajistí dokonalý výsledek.

Ve chvíli, kdy jsou jednotlivé dílky z několika druhů dýhy přesně vyřezány, je třeba z nich sestavit požadovaný motiv. Dílky musí být vyřezány s maximální přesností, aby se mezi nimi po složení obrazce nevyskytovaly velké mezery. Sestavený obrazec se dočasně spojí pomocí papírové lepicí pásky, která umožní manipulaci s celým dílem.

Výslednou intarzii je třeba přenést na požadovaný podklad – překližku nebo samotný kus nábytku. Pro lepení je vhodné použít klih či epoxidové lepidlo. Nanáší se jen nezbytné množství lepidla, v opačném případě začne prosakovat skrz motiv a jeho čištění bude obtížné. Po nalepení na podklad je třeba intarzii lisovat. Pro ochranu dýhy se obrazec z horní části zakryje novinami a pořádně utáhne pomocí stahováků. Ideální doba lisování intarzie je několik hodin.

Po zaschnutí lepidla a lisování se z intarzie odstraní papírová lepicí páska a přistupuje se k povrchové úpravě. Drobné mezery, vytvořené mezi jednotlivými dílky, se zaplní lepidlem, smíchaným s jemnými pilinami. Přichází fáze broušení, dokud nebude celý povrch jednolitý, hladký a bez hmatatelných výškových rozdílů. Poslední fází výroby intarzie je povrchová úprava lakováním. Tahy štětcem v jednom směru se nanáší nitrocelulózový lak. Po nanesení a zaschnutí několika vrstev se hotové dílo opět přebrousí jemným smirkovým papírem.

Intarzie - používané dřeviny

Pro potřeby intarzie je nutné používat vysoce kvalitní dýhy co nejvyšší jakosti, bez vad, nečistot a barevných odlišností. V současné době jsou na trhu dobře dostupné jak dýhy z tradičních dřevin, tak z těch exotických. Mezi tradiční patří například dub, javor, bříza, buk, třešeň ad. Do kategorie exotických dřevin pro výrobu dýh patří mahagon, makasar, padouk, bambus či meranti.

Samostatnou kategorii tvoří okrasné dýhy, které se používají jako pozadí ornamentu a lepí se na překližku. Okrasné dýhy se dělí do několika kategorií podle použití (na vnitřní a vnější plochy) a typu (radiální a fládrové).

Výroba intarzií je impozantním řemeslem, kterému se věnují nejen profesionální truhláři a řezbáři, ale také amatéři. O intarzie je zájem i v oblasti pořádání rukodělných kurzů a kroužků pro děti i dospělé. Výrobu vlastní intarzie si můžete vyzkoušet i v domácím prostředí, kromě dýhy a základního truhlářského nářadí toho příliš nepotřebujete.