Dušičky – den, kdy vzpomínáme na všechny zemřelé

Každým rokem s sebou podzim a nadcházející zima nese zvláštní pochmurně zádumčivou atmosféru, prohlubovanou listopadovými svátky. Jedním z nich je i Památka zesnulých, lidově Dušičky, slavená vždy 2. listopadu, po svátku Všech svatých. V tento den vzpomínáme na všechny zemřelé a navštěvujeme hroby našich blízkých. Proč však tento svátek připadá právě na druhého listopadu, kdy a jak se začal slavit a s jakými tradicemi a obyčeji je spojený? A jak je to s Halloweenem, který se slaví v anglosaských zemích a pomalu se dostává i k nám? 

Svátek z období Keltů

Ačkoliv se může na první pohled zdát, že jsou Dušičky ryze křesťanskou tradicí, není tomu tak. Kořeny listopadového oslavování a vzpomínání na mrtvé lze hledat v předkřesťanské éře, konkrétně u Keltů. Ti oslavovali každý rok v noci z posledního října na prvního listopadu svátek Samhein, který rozděloval keltský starý rok od nového. Keltové věřili, že právě v tento den se protínají dva světy – svět živých se světem mrtvých. 

Keltové byli přesvědčeni, že se právě v den Samheimu vrací jejich blízcí zesnulí mezi živé. S tím byly spojené i různé rituály, např. převlékání se do starého roztrhaného oblečení či malování na tvář. Tím se měli lidé chránit před starými duchy. Dnes vyřezáváme dýně, do kterých poté umísťujeme svíčku, v pohanské době se to dělalo také, vyřezávala se však především řepa. Plamínek ve vyrobené lampičce měl duším zemřelých, kteří se vydali do našeho světa, posvítit na cestu. Se Samheimem je spojena i tradice prostírání zemřelým. Lidé, ve víře že se právě v onen den vrátí duše blízkého, prostírali sváteční stůl i pro něj. 

Liturgický význam Památky zesnulých

Původně pohanský zvyk se proměnil v křesťanský až na konci 10. století a získal liturgický význam. Svátek ustanovil Svatý Odilo, který byl opatem v Cluny. Svátek stanovil právě na 2. listopadu, tedy den po svátku Všech svatých, který se začal postupně slavit již od vysvěcení římského chrámu v Pantheonu v roce 609. 

Památka zesnulých se původně slavila jen v rámci klášterů na území Francie, později Anglie a Německa. Z klášterů se pak přesunula do společnosti církve a od 13. století je běžnou a neodmyslitelnou součástí liturgického roku. V den Památky zesnulých jsou slouženy zádušní mše svaté, obětované za zemřelé, rovněž bývají uskutečňovány pobožnosti přímo na hřbitovech. Liturgické slavení má zdůrazňovat naději duší na vzkříšení, věřící se rovněž modlí za duše v očistci. S tím jsou spojeny i plnomocné odpustky, které mohou věřící získávat při splnění určitých podmínek (vykonání svaté zpovědi, modlitba za papeže ad.) pro sebe nebo právě pro duše v očistci. Věří, že získané plnomocné odpustky dopomohou duším v očistci dostat se do nebe. 

Slavení Dušiček v současnosti

V současné době je Památka zesnulých neodmyslitelně spojena s návštěvou hřbitova. Podle výzkumu společnosti STEM/MARK z roku 2013 navštíví v tomto období hroby svých známých více než polovina Čechů, ovšem pouhá desetina na hřbitov zavítá přesně v den svátku. Ačkoliv je Památka zesnulých významným svátkem především pro věřící, kteří se za zemřelé modlí, vzpomínkou a návštěvou hřbitova uctívají památku zesnulých i nevěřící lidé. Zhruba týden před začátkem listopadu navštěvují lidé hřbitov za účelem úklidu a položení hrobní výzdoby, v den památky pak hřbitov navštíví znovu, pokládají věnce či květiny a zapalují svíce. Hořící svíce je pro věřící symbolem vzkříšeného Krista, tradice zapalování svíček však navazuje také na již zmínění keltský Samhein, kdy lidé zapalovali pochodně a svítili mrtvým na cestu. 

Ačkoliv se v dnešní době zdobí v průběhu roku hroby plastovými květinami, v období Dušiček by měly být z hrobu odstraněny a nahrazeny květiny řezanými. Živé květy jsou totiž symbolem života, mají znázorňovat víru ve věčný život a fakt, že smrtí život nekončí. Na hrob se kladou i věnce, opět by měly být z přírodních materiálů. Dušičky tak nejsou svátkem smutku, nýbrž oslavou věčného života a toho, že smrtí náš život nekončí. 

Zvyky a obyčeje, spojené s Památkou zesnulých

Dnes je Památka zesnulých vnímána jako den, resp. období, kdy si máme vzpomenout na nejbližší, kteří už nejsou mezi námi. S Dušičkami však souvisí i řada zvyků, obyčejů či pranostik, na které se dnes na mnoha místech prakticky zapomnělo. Často se týkají jen některého regionu. Např. v Podkrkonoší se v dřívějších dobách slavila svátek Všech svatých a Památka zesnulých podobně, jako se dnes slaví Halloween v anglosaských zemích. V oblasti byla zachována pohanská tradice, lidé se oblékali do hadrů a zapalovali velké ohně. 

V minulosti někteří lidé věřili, že o půlnoci v den Dušiček mají duchové v kostele bohoslužbu. Proto se od kostela snažili vzdalovat a nechat okolí sakrální stavby v klidu. Na některých místech se rovněž traduje, že pokud v den Dušiček prší, znamená to, že duše v očistci oplakávají hříchy, které během svého života učinili. Podle lidové víry duše v očistci na den Památky zesnulých sestupují z očistce do našeho světa. V očistci v plamenech trpí za své hříchy, proto hospodáři umísťovali do lamp místo oleje máslo – duše, které náš svět navštívili, tak mohli utišit bolest svých popálenin. Někteří lidé rovněž vhazovali kousky jídla do ohně, jiní prostírali sváteční večeři i pro zemřelého, kdyby se náhodou ukázal. 

Podzimní svátky a Halloween

V anglosaských zemích se Památka zesnulých slaví odlišným způsobem. Spíše než klidným a pokojným rozjímáním se konají bujaré oslavy, lidé vydlabávají dýně, děti se převlékají do strašidelných kostýmů a koledují po sousedstvích. Halloween navazuje na pohanské zvyky, a ačkoliv není pro naše prostředí vzhledem k historickému vývoji svátku Dušiček přirozený, postupně se dostává i k nám. V dnešní době tak můžeme v den Památky zesnulých navštívit nejrůznější oslavy a akce v Halloweenském duchu či zdobit své domy vydlabanými dýněmi. 

Ať už budete Památku zesnulých prožívat jakýmkoliv způsobem, snažte se zachovat jeho podstatu. V okruhu přátel zavzpomínejte na zemřelé blízké, které jste měli rádi a navštivte místo, kde jsou pochováni. Je pozoruhodné, že právě v tento den se spojují zájmy věřících i nevěřících, hřbitovy navštěvují všichni a vzpomínají tak na život lidí, kteří byli neodmyslitelnou součástí jejich životů.