Vítání jara a vynášení Morany jako polozapomenutý lidový zvyk

Vítání jara a vynášení smrti patří mezi velmi starobylé zvyky, které jsou pozůstatkem slovanského pohanství. Vynášení Morany, jak se tomuto zvyku nejčastěji říká, se v původním pojetí v podstatě nikde neudržuje. I přesto je v některých krajích natolik zakořeněn, že se pravidelně uskutečňuje i dnes, ačkoliv ve zjednodušené podobě. Existuje však řada písemných dokladů, díky kterým si původní průběh obyčeje můžeme představit.

Vítání jara jako západoslovanský lidový zvyk

Je třeba si uvědomit, že vítání jara a vynášení smrti je zvyk západoslovanský, jehož kořeny a nacházíme na mnoha místech slovanských území. Vynášení Morany tak, jak jej známe my, je sice spojeno s českou kulturou (navíc se průběh oslav v jednotlivých krajích liší), velmi podobné obřady a rituály se dle dochovaných písemností konaly také např. v Rusku, ale dokonce i v některých německých oblastech, především v Sasku či Durynsku. Hlavní rozdíly spočívaly v pojmenování vynášené figury a také v období, kdy vítání jara probíhalo.

Kdy se vítání jara oslavuje

Vynášení smrti a vítání jara se vždy slavilo v postním období před Velikonocemi. Konkrétní týden se však na jednotlivých územích Čech lišil. Nejčastěji se se vítání jara slavilo během 5. neděle postní, která je právě díky zvyku vynášení smrti pojmenována jako Smrtná neděle. Podle nejrůznějších studií a historických pramenů se však vítání jara a vynášení Morany někde slavilo již během 4. postní neděle, tzv. Družebné, nebo naopak až během 6. neděle, kterou známe pod přívlastkem „Květná“.

NÁŠ TIP:

Přečtěte si také o tom, že zdobení velikonočních vajíček má prastarou tradici nejen u nás.

Vítání jara v historických pramenech

Již několikrát jsme zmínili obyčej vítání jara a vynášení Morany v souvislosti s historickými prameny. Vůbec nejstarší zmínky o těchto zvycích máme z církevních pramenů. Během rozvoje křesťanství na našem území zde byly zřejmé snahy ze strany církve o očištění lidového života od přežitků z pohanské doby.

Jedním z prvních dokladů tohoto zvyku je dokument ze synody v Praze z roku 1366, ve které bylo vynášení smrti popsáno. Kněží byli také upozorněni, že pokud se u svěřeného lidu s podobnými zvyklostmi setkají, mají jim zabránit v přístupu k přijímání a upozornit arcibiskupa, který uloží patřičnou pokutu. Vítání jara však bylo v místním lidu natolik zakořeněno, že i přes výhružky ze strany církve se zvykem nepřestali. Tradici se tak nepodařilo vymýtit, v prostředí prostého lidu se vžila a v takřka nepozměněné podobě zůstala na mnoha místech dodnes.

Průběh zvyku vítání jara a vynášení Morany

Hned v úvodu tohoto odstavce je třeba upozornit, že samotný průběh obřadu vítání jara a vynášení Morany se lišil v závislosti na kraji a konkrétních úpravách v dané vesnici. Princip však zůstal všude stejný. Obřad vynášení Morany spočívá v sestrojení figury z různých materiálů. V některých krajích se figura nasadila na tyč, jinde byla nesena na rukou. Ačkoliv byl tento zvyk velkou událostí pro celou vesnici, do samotné přípravy a vynášení se zapojovali jen mladí lidé a děti. Dospělí a staří přitom přihlíželi.

Obřad vynášení Morany začal v samotné vesnici, odkud se figura v průvodu za doprovodu zpěvu nesla k místnímu potoku či příkopu, do kterého byla vhozena. Na některých místech se figura dokonce zakopávala do země. Vynášení Morany má značit poslání zimy a smrti po podsvětí a vítání samotného přicházejícího jara. O různých variacích a pozdějších úpravách tohoto zvyku svědčí také to, že na některých místech se vynášela i mužská podoba figury. Podle historiků však jde o pozdější úpravu.

Vynášení Morany – popěvek

Nedílnou součástí průvodu a vynášení figury mimo vesnici byly popěvky. Opět existují mírné rozdíly, ovšem na obecné rovině jsou popěvky z území Čech, Moravy i Slezska velmi podobné. Popěvek, který se používá i při dnešních oslavách vítání jara, byl poprvé otisknutý v roce 1617 a jeho znění bylo následující: „Smrt neseme ze vsi, nové léto neseme do vsi. Smrti, smrti, z města, nové léto do města. Vítej, libé, líbezné, obilíčko zelené.“

Morana – různé ztvárnění

Ačkoliv v tomto článku hovoříme o obyčeji vítání jara jako o vynášení Morany, samotné pojmenování pro figuru se teritoriálně liší. Nejznámější jméno je sice Morana, označuje se však také jako Morena, Mařena, Smrtka, Smrt, Smrtholka nebo Marzana.

Figura se přitom zhotovovala z nejrůznějších materiálů podle toho, co bylo k dispozici. Vždy se používaly materiály, které již nebyly potřebné, dbalo se však na bohatou výzdobu figury. Morana se vyráběla z větví, listí, staré slámy nebo trávy. Někdy se na tyč nasazovala vytvořená figura, jindy se již při výrobě tyč používala a obalovala se slámou. Vytvořenou slaměnou figuru mladí lidé oblékli do ženských šatů a hadrů a zdobili ji.

O různém ztvárnění Morany vypovídají i doklady z konkrétních oblastí. Zatímco na Náchodsku děti vyráběly figuru z došků, které následně obalily cáry látek a hadrů, v okolí Hradce Králové se Morana vyráběla z hrázek, slámy a starých šatů. 

Vítání jara v Čechách a na Moravě

Na Moravě se zachovalo více popěvků a udržel se starobylejší ráz obřadu než v Čechách. Na Smrtnou neděli odpoledne se z vesnic vynášela Mařena, vyrobená obvykle z došku, byla oblečena v ženských šatech a nastrčena na tyči. Mařenu na tyči nesly zpravidla dívky. Po průvodu vesnicí se došlo k vodě, panna se odstrojila a došek se hodil do vody.

Podle moravské pověry se musí z každého domu zúčastnit alespoň jeden hoch, v opačném případě v tomto domě někdo do roka zemře. Mařena se buď hází do vody, nebo se také může pálit. Děti po ní následně hází kameny a pokřikují. Moravské vítání jara a vynášení smrti je velmi blízké původním staročeským popisům, což svědčím o tom, že se v průběhu let obřady změnily výrazně méně než na území Čech.

Vítání jara je pozoruhodným slovanským zvykem především z důvodu své starobylosti. Díky řadě písemných památek a také tradici, které se stále předává na mnoha moravských i českých vesnicích, se můžeme tohoto obřadu v jeho původní podobě zúčastnit i dnes.