Dnes zábava, dříve tvrdá práce. Vinobraní, jak ho neznáte

Vinařská tradice patří k naší zemi už od nepaměti. Celoroční práci vinařů završuje vinobraní, tedy slavnosti vína. Snad každé město má své vlastní vinobraní, které kromě kvalitního vína doprovází kulturní program. Málokoho z návštěvníků už napadne, že na vinobraní slaví tradici starou staletí. Zatímco dnes se k vinobraní vážou zábavní akce, dříve to byla těžká práce.

Vinaři se o víno starali od jara až do podzimu. Sklizeň vína završovaly oslavy na začátku podzimu, zvané vinobraní. Po nich se vinaři opět dávali do práce a pouštěli se do podzimního setí vína nového. Vinobraní tak oddělovalo jednu úrodu od druhé a slavilo plody vinařské práce.

Zejména v oblastech, kde byla vinařská tradice obzvlášť silná a kde bylo vinohradů hodně, patřilo vinobraní k největším svátkům v roce. K takovým patří hlavně jižní Morava. Původně ale patřily k menším obcím a vázaly se k nim jen vesnické slavnosti. Vinobraní velmi podobné tomu, jak je známe my, přišlo až po první světové válce.

Víno při vinobraní pila jenom vrchnost

Vinobraní má sice dlouho tradici, ale dnes vypadá dost odlišně. Pití velkého množství vína, které pro nás k vinobraní neodmyslitelně patří, dříve náleželo hlavně vyšším vrstvám. Na rozdíl od šlechty anebo měšťanstva si ochutnávky vín ostatní dovolit nemohli. Vinobraním se myslelo hlavně období sklizně vína. Stanovit tu vhodnou dobu, kdy je dobré hrozny sklidit, není jednoduchý úkol. Každým dnem se v hroznech zvyšuje obsah cukru, ale zároveň snižuje podíl kyseliny. A oboje je zapotřebí k výrobě dobrého vína. Česko produkuje bílé a červené víno. Přečtěte si také o vínu portském.

Vinobraní znamenalo tvrdou dřinu

Sklízení vína bylo velkou událostí. Jezdívali se na ně dívat i králové a vysocí církevní hodnostáři. Jako první se do vinohradu podíval samotný hospodář. Tam ustřihl několik větví vinné révy a ozdobil si jimi sklep. O sklízení hroznového vína se staral nejprve hospodář a jeho rodina, časem se uchytili sezónní česači. Práce česačů byla dobře placená. Na druhou stranu se samotné sklízení révy přísně hlídalo a jakékoli ujídání bylo zakázané. Jediný, kdo ujídat mohl, byly těhotné ženy. Ty ale za každou snězenou kuličku musely na vinici nechat groš. Tresty za narušení pracovní morálky byly velmi přísné. Pokud se například česači na vinici poprali, čekal je trest smrti.

Víte, kdo byl hotař?

Před slavnosti vinné révy patřila tradice, která byla poděkováním za sklizenou úrodu a prosbou za úrodu budoucí. Každý vinohrad měl svého hlídače, kterému se říkalo hotař, V předvečer svátku Panny Marie, který připadá na 8. září, nechal hotař v kostele posvětit kytici polních květin. Vydal se s ní do vinohradu, kde ji společně s jablkem přivázal na dlouhé bidlo.

Tradice jménem Zarážení hory

Pak rozdělal oheň, ve kterém spálil kytici z loňského roku. Vykopal jámu, ke které přišel starosta s místním hospodářem. Podle tradice jámu třikrát obešli, posvětili ji svěcenou vodou a pomodlili se. Každý, kdo na vinohradu pracoval, pak do jámy hodil tři kuličky hroznového vína. Hotař vzal bidlo s kyticí a jablkem, do jámy ho zabodl a zahrabal hlínou. Tím vinohrad uzavřel a až do vinobraní do něj nikdo nesměl.

Tradici se říkalo Zarážení hory. Měla i praktickou stránku. Po sklizení hroznů se ještě nějakou dobu muselo čekat, než bude dobré na samotnou výrobu vína. Uzavření vinohradu a zákaz vstupu bránilo tomu, aby někdo víno v mezičase ukradl. České tradice jsou velmi zajímavé. Přečtěte si o dalších českých tradicích.

Počátky vinobraní pochází už od Římanů

Víno se do našich zemí dostalo už asi ve 3.století. Na území dnešní Moravy a Slovenska ho nejspíše dovezly římské legie. Odtud se vinná réva stala součástí i naší kultury. Opravdový rozmach v našich zemích ale zažilo vinařství až s příchodem křesťanství. O hroznové víno se začaly starat mnišské řády. Do Čech vinnou révu přivezla v 9. století svatá Ludmila. S pěstováním vína se začaly rozvíjet i nejrůznější tradice. Mezi takové patří i vinobraní.