Historie českého loutkářství sahá až do starověku

Když se u nás řekne loutka, každý si asi okamžitě vybaví známé dřevěné loutky Spejbla a Hurvínka. České loutkářství má ale mnohem větší význam, hodnotu a bohatou historii. České loutky jsou velice krásným uměním, které dělá odnepaměti radost nejen dětem, ale i dospělým. O tom, že právě u nás má tento fenomén své speciální postavení, není pochyb. Důkazem může být i fakt, že české loutkářství bylo zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

Loutkářství v dávných dobách

Počátky českého loutkářství sahají pravděpodobně až do starověku. Existují důkazy, že naši předci využívali něco jako dřevěné loutky při různých kultovních obřadech, náboženských ceremoniích a lidových zvycích. Loutky se také vyřezávaly z mamutích klů či různých jiných přírodních materiálů.

České loutkářství v době středověku

Později začaly loutky sloužit i ke svému hlavnímu účelu, tedy pro divadelní hry. Z počátku samozřejmě nemůžeme mluvit o divadle, jak jej známe dnes, ale spíše o zábavných vystoupeních komediantů na různých trzích a jarmarcích. Zde sloužily všelijaké látkové či dřevěné loutky jako součásti těchto produkcí.

Rozvoj loutkového divadla v českých zemích

Od prvních komediantů a pouličních herců se české divadlo, a s ním i loutkové divadlo, pomalu začalo rozvíjet a zdokonalovat. Během 17. století byly české země navštěvovány divadelními soubory z Anglie, Itálie, Nizozemí i Německa, které kromě klasických představení měly ve zvyku předvádět také hry s marionetami (dřevěnými loutkami). To značně obohatilo českou kulturu a přispělo i k rozvoji našeho loutkářství.

Co se týče žánrů tehdejších loutkových her, jednalo se především o biblické hry, anglické tragédie, operní libreta, italské improvizované komedie a další. Vzhledem k historickým okolnostem byla v této době většina her předváděna v německém jazyce. Repertoár tvořily často hry převzaté od zahraničních loutkářů.

Od poloviny 18. století se však na našem území začali prosazovat i loutkaři a divadelníci české národnosti. K pobavení publika používali většinou dřevěné loutky a jezdili od města k městu a od vesnice k vesnici. V této době u nás vznikla tradice známých loutkářských rodin, mezi které patří například Maisnerové, Kopečtí, Finkové, Kočkové, Dubští atd. Loutkářství začalo být považováno za velice ušlechtilé a honosné řemeslo.

Loutkař Matěj Kopecký

V 19. století české země našly svého do té doby nejvýznamnějšího a nejúspěšnějšího loutkaře, a sice Matěje Kopeckého. I jeho dílo vycházelo převážně z barokních a náboženských tradic. Toho času bylo zvykem, že si loutkař své loutky nejen vyráběl, ale i ovládal a mluvil za všechny postavy. Loutkaři byli takovými mistry ve svém oboru, že i když samotná pohyblivost loutek nebyla nijak výrazná, umělec to vyvážil svým velmi stylizovaným hlasovým projevem. Loutkové hry byly tedy velice oblíbené, navštěvované a vyhledávané.

České loutkářství zažilo veliký úspěch, ale i pád

Vzhledem k tomu, že lidé si u nás loutkové divadlo velice oblíbili, došlo v průběhu 19. století ke značnému rozšíření repertoáru loutkových her o adaptace českého činoherního divadla. Tématika byla zejména vlastenecká, jednalo se tedy o rytířské, loupežnické a historické hry.

V době osvícenství a národního obrození plnilo české loutkářství jakousi společenskou funkci, kdy lidovému obecenstvu přinášelo nové myšlenky i silné emocionální zážitky.

Naopak s následným rozvojem kultury a nástupem realismu zažili čeští loutkáři problémy. Nedokázali totiž držet tak rychle krok se všemi novinkami, takže se zde projevila jistá stagnace. Byly zde samozřejmě ale výjimky, například loutkář J. N. Lašťovka se novým společenským podmínkám snažil přizpůsobit, a upravil jak repertoár, tak i inscenační styl.

České loutkářství ve 20. století

Již koncem 19. století se opět hraní s loutkami začalo rozšiřovat, a to především na domácích scénách a v rodinných divadlech. Postupně začala narůstat amatérská základna loutkařů, začaly se formovat různé spolky a vznikat loutková divadla. Účelem těchto divadel bylo nejen pobavit, ale i vzdělávat.

O loutkářství se začali zajímat také spisovatelé, výtvarníci i pedagogové, kteří se snažili pozvednout jeho estetickou hodnotu. Postupně se tak z loutkového divadla stal oficiální a právoplatná umělecký žánr.

Pro loutková divadla se tedy nově vyráběly české loutky sériově, vydávaly se také tištěné dekorace a podobně. Loutkové divadlo zažívalo rozkvět a nabízelo kvalitní umělecké prožitky. Už na začátku dvacátého století působilo na našem území přes dva tisíce souborů, které hrály pravidelně. Mezi nejvýznamnější z nich patří:

• Loutkové divadlo Umělecké výchovy (1914-54, z osobností např. O. Bubeníček. V. Skála)
• Loutkové divadlo Feriálních osad v Plzni (1914-37, z osobností např. J. Skupa)
• Říše loutek (1920 – dosud, z osobností např. V. Sucharda)
• Sokolské loutkové divadlo v Praze Libni (1923-39, z osobností např. J. Malík)

Do vývoje loutkářství zasáhla německá okupace. I přes problémy spojené s válkami a politickými problémy však české loutkářství nezaniklo a je úspěšné dodnes.

Druhy loutek

V loutkářství najdeme obrovskou spoustu možností, jak loutky nejen vyrobit, ale také ovládat. I když jsou nejznámější pravděpodobně dřevěné loutky, jako je již zmiňovaný Spejbl nebo Hurvínek, není to zdaleka jediná možnost, jak zhotovit oblíbené postavičky pro divadlo.

Dělení loutek podle materiálu

• dřevěné loutky
• slámové loutky
• látkové loutky
• plastikové loutky
• papírové loutky

Dělení loutek podle způsobu vedení

• marionety – loutky pověšené na drátech a ovládané shora
• maňásci – loutky, které se navlékají na ruce nebo prsty
• javajky – loutky na tyčce ovládané zespodu
• manekýny – loutky v životní velikosti, které člověk drží před sebou
• stínové loutky – pouze dvojrozměrné loutky, které jsou upevněny na tyčkách, a manipuluje se s nimi za prosvětlenou plachtou
• vodní loutky – loutky hrající na vodní ploše ovládané lidmi ve vodovzdorných oblecích
• loutky pro animovaný film – loutky, které musí držet bez opory

Zajímavosti ze světa českého loutkářství

1. Nejznámější české loutky Spejbl a Hurvínek dělají radost dětem i dospělým v mnoha zemích světa. Tyto postavičky navrhl český loutkář Josef Skupa a jejich proslulá představení byla přeložena do více než dvaceti světových jazyků.
2. České loutkářství bylo roku 2016 zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO mezi nehmotné dědictví.
3. Na počátku 20. století byla v Praze založena mezinárodní celosvětová loutkářská organizace UNIMA.
4. V Česku byl také založen světově první odborný časopis o loutkářství – Loutkář.
5. První vysoká škola loutkařská na světě je KALD DAMU, která vznikla také u nás.
6. V ČR dnes působí zhruba 300 amatérských loutkových souborů a 12 stálých kamenných scén pro loutkové divadlo.